Osmá křížová výprava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Osmá křížová výprava byla stejně jako sedmá křížová výprava zorganizována francouzským králem Ludvíkem IX. Králi se nelíbil vývoj v Sýrii, kde na zbylé křižácké državy dotírali muslimové.

Mamlúcký sultán Baibars al-Bunduqdari využil války mezi Benátkami a Janovem (1256-1260) a zmocnil se roku 1256 Haify, Toronu a Nazaretu. Navíc dobyl také křižáckou baštu Antiochii, kterou křesťané drželi bezmála 170 let. Kyperský král Hugo III., který byl zároveň i vládcem Jeruzalémského království se vylodil u Akkonu, aby ubránil alespoň hlavní město.

Průběh výpravy[editovat | editovat zdroj]

Miniatura s umírajícím Ludvíkem IX. a obléhání Tunisu v pozadí (Jean Fouquet)

Tyto události vedly Ludvíka IX. k tomu, aby se roku 1267 opět rozhodl bojovat proti pohanům. Nikdo jiný se k němu nepřidal a tak se znovu mohl spoléhat pouze na svého bratra Karla z Anjou. Karel svého bratra přesvědčil, aby svou výpravu nejprve směřoval do Tuniska, po jeho dobytí měl pochodovat skrz Egypt až k Jeruzalému. Karel tímto plánem sledoval hlavně svůj prospěch, protože jako král Sicílie měl v Tunisku své převážně obchodní zájmy.

V červenci 1270 se francouzský král vylodil v Tunisku. Vylodění v parném létě bylo špatné rozhodnutí. Mnoho mužů při nedostatečném množství pitné vody onemocnělo a zemřelo.

25. srpna zemřel sám král Ludvík IX. pravděpodobně na úplavici, jeden den poté, co dorazil jeho bratr Karel. Bratr zesnulého prohlásil novým francouzským králem mladého Ludvíkova syna Filipa III. Avšak vůdcem výpravy kvůli chlapcově mládí zůstal.

Křižáci začali obléhat město Tunis. Obléhání se nezdařilo a velitelé od dalších pokusů upustili. 30. října se podařilo se sultánem vyjednat smlouvu obsahující volný obchod s městem a také ochranu křesťanských mnichů. Po tomto malém diplomatickém úspěchu výprava oficiálně skončila. Krátce poté dorazil do Tuniska anglický princ Edward, který poté pokračoval v plavbě do Akkonu. Francouzská část výpravy se vydala na cestu k domovu.

Při plavbě do Trapani zastihla flotilu vichřice a výprava ztratila na čtyřicet válečných lodí. Mladý král Filip s manželkou s bídou zachránil holý život. Vyděšení cestovatelé se rozhodli pro cestu po souši. Do vlasti se jich vrátilo jen pár. Nemoci podlehl navarrský král Theobald II., manželka Isabela (Ludvíkova dcera) zemřela o rok později. Mladou královnu Francie Isabelu shodil kůň, což vedlo k předčasnému porodu mrtvého chlapce a Isabelině smrti o pár dní později. Srpen roku 1271 se stal osudným pro Ludvíkova bratra Alfonse z Poitiers a jeho ženu Janu. Zavražděn byl syn Richarda Cornwallského Jindřich z Almainu. Ve chvíli modlitby byl v kostele zákeřně přepaden a ubodán Guyem a Simonem, syny Simona z Montfortu. Byla to msta za opuštění řad vzbouřenců proti králi Jindřichovi III.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha : Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5.  
  • TYERMAN, Christopher. Svaté války : dějiny křížových výprav. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 926 s. ISBN 978-80-7422-091-3.  
  • WOLFF, Robert L.; HAZARD, Harry W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 2, The later Crusades, 1189-1311. Madison : University of Wisconsin Press, 1969. 871 s. Dostupné online. (anglicky)