Jan Tristan z Nevers

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Tristan
Příbuzenstvo
otec Ludvík IX. Francouzský
matka Markéta Provensálská
manželka Jolanda Burgundská

Jan Tristan z Nevers (francouzsky Jean Tristan de France, 8. dubna 1250 Damietta - 3. srpna 1270) byl hrabě z Nevers a z Valois z dynastie Kapetovců a účastník dvou křížových výprav po boku svého otce francouzského krále Ludvíka IX.

Život v době křížových výprav[editovat | editovat zdroj]

Cesta do Tunisu roku 1270 (iluminace ze 14. století)

V čase Janova narození jeho rodiče pobývali na kruciátě ve Svaté zemi a těhotná královna Markéta hájila s malou posádkou křižáky dobyté město Damietta v deltě Nilu. Ludvík IX. byl tou dobou již nemocný[1] a v zajetí nevěřících. Královna se o manželově zajetí dozvěděla tři dny před porodem a v obavě před hrozícím zajetím donutila svého osobního strážce ke slibu, že pokud do města dorazí muslimové, setne jí raději hlavu. [2] 8. dubna porodila syna Jana a na znamení velké bolesti, kterou prožívala nad manželovým zajetím se mu začalo říkat Tristan.[3] Král nakonec ze zajetí vyvázl díky vydání Damietty a zaplacení obrovského výkupného.[4] Namísto návratu do Francie však pln výčitek svědomí za neúspěch tažení přesunul svou základnu do Sýrie a veškeré své úsilí napjal k zlepšení vojenského postavení Svaté země a financování stavby hradeb okolo křesťanských měst.[5] Královna zůstala po manželově boku a ve Svaté zemi mu povila další dva potomky.[pozn. 1]Čtyřletý pobyt[5] královského páru byl nečekaně zkrácen úmrtím královny matky, jež v dobu Ludvíkovy nepřítomnosti spravovala království. 17. července 1254 se rodina vrátila do Paříže.[7]

Od června 1258 byl osmiletý Jan Tristan zasnouben se svou vrstevnicí Jolandou, dcerou Oda Burgundského. Svatba se konala v červnu 1265.[8] Po tchánově skonu se společně s Jolandou snažil získat část rozsáhlého dědictví.[pozn. 2] V březnu 1268 dostal od otce titul hraběte z Valois a Crépy.[6]

Ludvík IX. se roku 1267[10] i přes své chatrné zdraví[5] rozhodl k nové křížové výpravě. Královo nejbližší okolí nebylo jeho rozhodnutím právě nadšeno,[10] ale i tak velká část rodiny přijala kříž společně s ním.[11] 2. července 1270 se výprava vydala nikoli do Svaté země, ale do Tunisu, kde Ludvík doufal na pravou víru obrátit tamního sultána a ani nevyčkal slibovaných posil. 24. července dobyli křižáci Kartágo, ale většímu úspěchu se postavila do cesty epidemie.[5] Onemocněl i Jan[12] a ve velmi krátké době zemřel. Do hrobu jej následoval i otec a při zpáteční cestě do vlasti také velká část zúčastněných příbuzných.[11] Janovy ostatky byly dopraveny do Francie a pohřbeny v Saint-Denis.[6] Hrabství Valois se vrátilo francouzské koruně.


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Roku 1251 se narodil Petr a roku 1253 Blanka[6]
  2. Odovi, kterému se stala osudnou účast na kruciátě a zahynul u Akkonu , se podařilo zplodit pouze samé dcery.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HROCHOVÁ, Věra. Křížové výpravy ve světle soudobých kronik. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1982. ISBN 14-409-82. S. 221.  
  2. Hrochová, str. 213
  3. Joinville, str. 116
  4. EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha : Argo, 2003. 420 s. [dále jen Francouzští králové]. ISBN 80-7203-465-0. S. 177.  
  5. a b c d BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha : Academia, 1995. Dále jen Křížové výpravy. ISBN 80-200-0512-9. S. 206.  
  6. a b c www.fmg.ac
  7. Králové, str. 178
  8. www.fmg.ac
  9. www.mittelalter-genealogie.de
  10. a b Králové, str. 182
  11. a b Králové, str. 183
  12. DUGGAN, Alfred. Křižácké výpravy. Praha : Orbis, 1973. S. 203.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]