Křížová výprava roku 1197

Křížová výprava roku 1197
	konflikt: Křížové výpravy
	Znovudobytí Bejrútu, Alexandre Hesse, 1842
Trvání	22. září 1197 – 1. července 1198
Místo	Levanta
Výsledek	úspěch křižáků
Změny území	Bejrút a Sidón připojeny zpět k Jeruzalémskému království
Strany
Svatá říše římská Brabantské vévodství; Rakouské vévodství; Durynské lankrabství; Rýnské falckrabství; Meránské vévodství; Pasovské biskupství; Hildesheimské biskupství; Halberstadtské biskupství; Gorické hrabství; Kyperské království	Ajjúbovský sultanát
Velitelé
Jindřich VI. Štaufský; Amaury II. z Lusignanu; Jindřich Brabantský; Fridrich Babenberský; Heřman Durynský; Jindřich V. Brunšvický; Bertold IV. z Andechsu; Wolfger von Erla; Konrád z Querfurtu; Gardolf z Halberstadtu; Meinhard II. z Gorice;	Al-Ádil
Síla
16 000	neznámá
Ztráty
neznámé	neznámé
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Křížová výprava roku 1197 byla dílčí křížovou výpravou v pořadí mezi třetí a čtvrtou. Byla iniciována římskoněmeckým králem Jindřichem VI. z dynastie Štaufů za účelem pomoci ztenčujícím se křižáckým státečkům v Levantě a její účastníci pocházeli zejména z Říše, proto bývá někdy nazývána německou křížovou výpravou (Deutscher Kreuzzug) nebo také císařskou (kvůli rozlišení od třetí zvané královské).

Samotný král Jindřich VI. se jí však nezúčastnil, neboť nečekaně zemřel krátce před svým odjezdem v Messině 28. září 1197. V Říši napjaté vztahy mezi Štaufy a Welfy zosobněné Filipem Švábským a Otou IV. Brunšvickým přerostly do otevřeného soupeření o moc. Mnozí účastníci kruciáty proto svou účast na tažení ihned přerušili a spěchali do Německa, aby ochránili své postavení a zájmy. Zbylí křižáci připluli do Svaté země a podařilo se jim dobýt pobřeží mezi Týrem a Tripolisem, které bylo nyní v muslimských rukou. Po dobytí měst Sidónu a Bejrútu byla výprava ukončena. Získaná města a území byla navrácena Jeruzalémskému království, k němuž ještě donedávna patřila, lze tedy výpravu považovat za úspěšnou.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Jindřich VI. a papež Celestýn III., Liber ad honorem Augusti, 1196
Fridrich I. na křížové výpravě do Svaté země v rodokmenu Babenberků kolem roku 1490

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Crusade of 1197 na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Křížová výprava roku 1197 na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Křížové výpravy

Svatá země 1095–1291 (Outremer)	Lidová (1096) První (1095–1099) výprava (1100–1101) Norská (1107–1110) Benátská (1122–1124) Damašská (1129) Druhá (1147–1149) tažení do Egypta (1154–1169) v Rudém moři (1182) Třetí (1189–1192) Německá (1197–1198) Čtvrtá (1202–1204) Dětské (1212) Pátá (1217–1221) Šestá (1228–1229) Baronská (1239–1241) Pastýřská (1251) Sedmá (1248–1254) výprava roku 1267 výprava roku 1269 Osmá (1270) Devátá (1271–1272) poslední intervence (1299–1300, 1301)	Modlící se křižácký rytíř na dobové miniatuře (BL MS Royal 2A XXII f. 220)

Reconquista 718–1492	Barbastro (1063) Baleáry (1113–1115) Las Navas de Tolosa (1212) Pastýřská (1320)

po roce 1291	Chudinská (1309) Smyrenské (1343–1351) Alexandrijská (1365) Mahdijská (1390) Tedelská (1398) Annabská (1399)

severní výpravy (proti „pohanům“)	Kalmarská (1123) Venedská (1147) Švédské (tři) Livonská (13. století) Pruská (1217–1274) Litevská (1283–1410)

výpravy proti evropským „kacířům“ (a neposlušným panovníkům)	Albigenská (1209–1229) Drentská (1228–1232) Stedingerská (1233–1234) Bosenská (1235–1241) Novgorodská (1241–1242) Aragonská (1284–1285) Česká proti valdenským (1340) Despenserova (1382–1383)

proti husitům	První (1420) Druhá (1421–1422) Třetí (1427) Čtvrtá (1431) Česko-uherské války (1468–1478)

pozdní výpravy proti Osmanským Turkům	Savojská (1366) Nikopolská (1396) Varnská (1444) projekt Evžena IV. (1444–1445) projekt Kalixta III. (1455–1458) projekt Pia II. (1463–1464) Portugalská (1481)