Šporkové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Šporkové
(von Sporck)
Sporck-Wappen St.png
Původní erb rodu Šporků
Mateřská dynastie Šporkové
Tituly
Zakladatel Jan Špork
Rok založení 1647
Konec vlády 1928
Větve rodu

Šporkové (též Sporckové) byli šlechtický rod pocházející ze severního Německa.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Rod původem ze severního Německa, usedlý ve Vestfálsku. Do Čech Šporkové přišli během třicetileté války. Do roku 1647 povýšili do panského stavu. V 17. století byli povýšeni do hraběcího stavu. Rod vlastnil panství Hradiště, Heřmanův Městec, Malešov, Konojedy, Hořiněves, Lysá nad Labem a některá menší panství ve východních, středních a severních Čechách.

Osobnosti rodu[editovat | editovat zdroj]

Jan Špork († 1679) jako prostý voják sloužil v řadách katolické ligy, v bavorské armádě válčil na Bílé hoře. Vévoda Maxmilián Bavorský jej povýšil na plukovníka, avšak Jan odešel do vojska císaře Ferdinanda, kde se z něj stal válečný rada, generál jízdy a říšský hrabě. V armádě sloužil až do vysokého věku. V Čechách se domohl velkého majetku. Dodnes je jeho legenda živá i v místě jeho německého rodiště, Delbrücku.

Jeho vnuk Jan Rudolf Špork (1694–1759) se stal v roce 1729 pražským pomocným biskupem a roku 1741 staroboleslavským proboštem. Jako diplomat a kanovník Lateránské baziliky pobýval v Římě a dohlížel za české země na proces kanonizace sv. Jana Nepomuckého.

Pravnuk Jan Václav byl nejvyšším hofmistrem, Království českého a ředitelem dvorské a komorní hudby na dvoře Marie Terezie. Ve vídeňském dvorském divadle prosazoval Mozartovy opery.

Nejvýznamnější člen rodu, František Antonín Špork (16621738), studoval na pražské univerzitě, poté cestoval po celé Evropě. Od roku 1690 vykonával funkci královského místodržícího. Také patřil k prvním, kteří do Čech zavedli hru na lesní roh. Zanechal po sobě zámek Kuks, špitál a barokní lázně. Zámek i špitál spolu s lázněmi byl vyzdoben díly předních barokních sochařů a malířů. Proslul zejména jako mecenáš významných umělců (především sochaře Matyáše Bernarda Brauna) a jeho jméno je trvale spojeno s vybudováním Kuksu a areálu zámku v Lysé nad Labem. Vybudoval knihovny v Praze, Lysé nad Labem a Kuksu, v roce 1701 založil v pražském paláci Na Poříčí první stále šlechtické divadlo, později dokonce stálou italskou operní scénu. Vystupoval jako ostrý kritik společenských poměrů a zastánce myšlenek tolerance, na jejichž podporu vydával knihy ve své soukromé tiskárně. Právě kvůli těmto knihám se dostal do konfliktu s oficiálními kruhy, který skončil konfiskací knihovny a obžalobou z kacířství, z čehož jej obvinili jezuité, se kterými vedl spory o majetek.

V roce 1723 získal panství Dubá v jižní části Českolipska hrabě Karel Rudolf Swéerts-Sporck. Velice se zasloužil o rozvoj městečka, kde nechal postavit řadu barokních budov vč. kostela a sousoší. U císaře Karla VI. pro Dubou vymohl pořádání čtyř výročních trhů.[1]

Rod vymřel jako bezvýznamný po meči v roce 1928.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Spojili se s Vrabskými z Vrabí, Věžníky, Voračickými z Paběnic, Clary-Aldringeny či Swéertsy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DULÍK, Stanislav; MGR.PRÁŠIL, Petr. Dubá a okolí na starých pohlednicích. Hostivice : Mgr Petr Prášil, 2006. ISBN 80-86914-16-X. Kapitola Dubá, s. 11.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha : AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Sporckové, s. 147-148.  

Související články[editovat | editovat zdroj]