Jan Rudolf Špork
| Jan Rudolf Špork | |
|---|---|
| Narození | 27. března 1695 nebo 27. března 1696 Praha nebo Heřmanův Městec |
| Úmrtí | 21. ledna 1759 Praha |
| Místo pohřbení | katedrála svatého Víta |
| Povolání | kreslíř, mecenáš, katolický kněz, katolický jáhen, grafik, sběratel umění a katolický biskup |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Rodiče | Jan Ferdinand Leopold Špork a Apolonie Rozálie Vratislavová z Mitrovic |
| Rod | Šporkové |
| Funkce | titulární biskup (od 1729) pomocný biskup (od 1733) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jan Rudolf hrabě Špork (27. března 1695 nebo 1696?, Praha – 21. ledna 1759, Praha) byl český římskokatolický kněz, pomocný biskup pražský, sběratel umění a kreslíř.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil jako šesté a nejmladší dítě Ferdinanda Leopolda Šporka (1666–1711) a Apolónie Rosálie Vratislavové z Mitrovic (1666–1747). Byl synovcem slavného zakladatele Kuksu Františka Antonína Šporka.
Studia[editovat | editovat zdroj]
Jako nejmladší syn byl rodinou předurčen k církevní kariéře. Studoval na univerzitách v Praze a Římě; vystudoval kněžský seminář Collegium Germanicum, teologii a kanonické právo a obhájil doktorskou disertaci. 15. července 1719 byl v Praze vysvěcen na kněze a 6. srpna 1719 odsloužil svou primici na Svaté Hoře u Příbrami. Již předtím, 23. dubna 1719 byl zvolen pražským kanovníkem Metropolitní kapituly a 19. března 1720 byl instalován. Obdržel kanovnickou prebendu a rezidenci.
Diplomatická kariéra[editovat | editovat zdroj]
- Roku 1722 byl kapitulou vyslán do Říma k přípravám kanonizace Jana Nepomuckého. Ve funkci presbytera u papežské kurie si vedl velmi úspěšně a vrátil se do Prahy až po Janově svatořečení 20. července 1729. Ještě předtím, 7. února 1729, byl v Římě vysvěcen titulárním biskupem z Adry (Adranským) a 24. února 1729 byl uveden do úřadu.
- Roku 1732 se zasloužil se o korunovaci milostné sochy Panny Marie Svatohorské a o vydání pamětního spisu k 25. výročí této události.
5. března roku 1733 byl jmenován pomocným (světicím) biskupem pražským. 18. března 1741 byl prohlášen proboštem Kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi.
Sběratel umění[editovat | editovat zdroj]
Ve svém paláci v Panské ulici na Novém Městě pražském shromáždil velkou knihovnu, galerii a kabinet umění a kuriozit. Po jeho smrti se část sbírek a knihovny dostala do kláštera premonstrátů na Strahově, některé grafické listy jsou v Národní galerii v Praze.
Dobrodinec[editovat | editovat zdroj]
Jan Rudolf Špork byl velmi oblíbený kněz i společník. Proslul diplomatickými schopnostmi, vzdělaností, uměnímilovností, ale i dobročinností. Vkladem 100 000 zlatých založil nadaci na vykupování křesťanských zajatců z otroctví od Saracénů, k tomu vložil svou kanovnickou prebendu 500 zlatých. Přispěl také na stavbu exercičního domu jezuitů na Novém Městě pražském, na Karlově náměstí.
Trpěl oční chorobou, v posledních letech života oslepl. Zemřel pravděpodobně ve věku 63 let a byl pohřben do kapitulní krypty v katedrále sv. Víta v Praze.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Špork měl kreslířský talent, ale byl samouk - diletant. Kreslil perem duběnkovým inkoustem, zejména výtvarná díla a starožitnosti, ale také přírodniny, exotické předměty, architekturu a portréty svých současníků. Své kresby doprovázel vysvětlivkami či popiskami v italštině, některé názvy či termíny psal latinsky. Pod titulem Delineationes Sporckianae se dochovalo 7 sešitů kreseb, některé se vlivem rozkladu nekvalitního inkoustu začaly rozpadat. Rukopisy jsou majetkem Strahovské knihovny v Praze a jsou digitalizované.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Antonín PODLAHA: Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum,.... Praha 1912, strany 248 - 251.
- Pravoslav KNEIDL: Šporkiana kreseb hraběte Jana Rudolfa Šporka. Strahovská knihovna 20-21, 1985-1986 [vyšlo 1990], strany 183-214.
