Inkolát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Inkolát (z lat. incola, usedlý obyvatel), někdy také indigenát, byl pojem středoevropského, českého a rakouského stavovského práva a označoval příslušnost mezi plnoprávné domácí šlechtické rody, jakousi středověkou obdobu šlechtického občanství.

Inkolát zařazoval svého nositele mezi „zemskou šlechtu“ v zemích České koruny (kromě obojí Lužice) a v Rakousku a opravňoval mimo jiné k nabývání deskových statků, tj. významných nemovitostí. Teprve držitel takového statku byl oprávněn účastnit se zemských sněmů a ucházet se o zemské úřady.

Inkolát se získával narozením nebo výslovným udělením, o němž v Českých zemích od korunovace Jana Lucemburského roku 1310 až do stavovského povstání roku 1618 rozhodoval výhradně Český zemský sněm.[1] Od Obnoveného zřízení zemského (1627) jej udílel panovník. Se zrušením stavovského zřízení v Rakousku roku 1848 ztratil inkolát praktický význam.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Inkolat na německé Wikipedii.

  1. http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/272798-inkolat

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]