Waldorfská škola: Porovnání verzí
→Kritika: formulace |
|||
| (Není zobrazeno 15 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 327: | Řádek 327: | ||
== Kritika == |
== Kritika == |
||
[[Jiří Heřt]] dlouhodobě kritizuje Waldorfské školy. Ve své přednášce uvádí, že waldorfské školy nejsou všechny stejné, některé z nich přijaly jen některé Steinerovy zásady a mnohé z nich se zmodernizovaly. Podle něj většina Waldorfských škol, zejména v Německu, však |
[[Jiří Heřt]] dlouhodobě kritizuje Waldorfské školy. Ve své přednášce uvádí, že waldorfské školy nejsou všechny stejné, některé z nich přijaly jen některé Steinerovy zásady a mnohé z nich se zmodernizovaly. Podle něj většina Waldorfských škol, zejména v Německu, však rigidně lpí na původní Steinerově pedagogice a jeho představách. Následující výhrady se proto týkají především těchto "klasických" Waldorfských škol<ref name="Antroposofie"> [[Jiří Heřt]]:[http://amber.zine.cz/AZOld/occam/waldorf.htm Waldorfské školství - anthroposofie] Přednáška v [[AV ČR]] dne 17.12.1998 ,amber.zine.cz</ref> Heřt dále uvádí, že zastánci WŠ tvrdí, že waldorfská pedagogika není na Steinerově antroposofické filozofii závislá a že její principy jsou správné, ověřené zkušeností. [[Pedagogika]] je ovšem vědeckou disciplinou a správnost všech pedagogických zásad by měla být objektivizována.<ref name="Antroposofie"/> |
||
Walfdorským školám je vytýkáno: |
|||
=== Obecné námitky proti waldorfskému školství === |
|||
*Jednostranné zaměření na duchovní stránku, konkrétně zanedbávání výuky v oblasti [[racionalita|racionality]], [[materialismus|materialismu]] a [[kauzalita|kauzálních vztahů]] ve prospěch [[spiritualita|spirituality]]. To může mít až podobu potlačování [[kritické myšlení|kritického myšlení]], neboť podle Steinerových představ vede k pravému poznání [[meditace]] a [[intuice]]. Snahou walfdorské pedagogiky je tak poznatky postupně vybavovat z podvědomé mysli dítěte na úkor rozvoje kritického myšlení, kladení a zodpovídání otázek, tvorby a testování [[hypotéza|hypotéz]]. <ref name="Antroposofie"/> |
|||
*Jednostranné zaměření na duchovní stránku. V době, kdy žijeme uprostřed technické civilizace, není podle názoru kritiků možné, aby člověk neznal materiální podstatu věcí a sil, nerozuměl kauzálním vztahům a nechápal tedy moderní svět. [[Spiritualita]] je jen jednou, nikoli prioritní stránkou osobnosti. Stejně významnou roli v životě musí hrát [[racionalita]]. Povinností školy je proto pěstovat i tuto stránku a připravit děti na praktický život.<ref name="Antroposofie"></ref> |
|||
*Náboženský charakter |
*Náboženský charakter škol. Sama Waldorfská škola se odvolává na [[křesťanství|křesťanský]] charakter výchovy. Jak obsah, tak i pedagogika Waldorfských škol vycházejí z určité, specifické{{ujasnit}} náboženské ideologie. <ref name="Antroposofie"/> |
||
*Zamlčování antroposofické podstaty školy a potírání kritiky. Je bráněno publikování kritických názorů, v zahraničí jsou dokonce známy případy, kdy antroposofická společnost vykoupila celý náklad kritické literatury, aby se nedostal na veřejnost. O výhodách a nevýhodách podle kritiků neprobíhá dostatečná veřejná diskuse.<ref name="Antroposofie"/> |
|||
*Potlačování kritického myšlení. Podle Steinerových představ vede k pravému poznání [[meditace]] a [[intuice]]. Také Waldorfská škola se snaží poznatky postupně vybavovat z podvědomé mysli dítěte. Naproti tomu se opomíjí kritické myšlení, zodpovídání otázek, hledání kauzality a výchova k vědeckému myšlení s racionálním testováním hypotéz. To přímo odporuje biologické podstatě člověka, který se člověkem stal tehdy, kdy se začal ptát a chtěl pochopit souvislosti. Podle názoru skeptiků by se děti od malička měly vést k racionálnímu způsobu myšlení, které dovoluje rozlišit pravdu od nepravdy.<ref name="Antroposofie"></ref> |
|||
* |
*[[Autoritářská výchova]], kde je vůdčí autoritou učitel. Podle kritiků navíc rodiče nemohou do výuky výrazněji zasahovat (spolurozhodování je prý jen charakteru legitimizující zástěrky), děti se nevyvíjejí [[svoboda|svobodně]] a [[demokracie|demokraticky]]. Je prý uplatňován princip ražený Steinerem, že rozhodující je vždy to, co pokládá za správné učitel. Žáci mají jeho autoritě bezpodmínečně věřit a vzhlížet k němu s úctou, musí se vytvořit postoj oddanosti. <ref name="Antroposofie"/> |
||
| ⚫ | |||
*Strnulost pedagogiky. Společnost se během dvacátého století nesmírně změnila a s tím i nároky na obsah a způsob vzdělání. Klasická škola se těmto požadavkům snaží s menšími nebo většími úspěchy plynule přizpůsobovat. Naproti tomu waldorfská pedagogika je neměnná, je svaté, co řekl Steiner. Jeho fantazie, zvané eufemisticky poznatky, nebyly nikdy reprodukovány a proto také nemohly a nebyly dále rozvíjeny. Jeho učení, jak filozofie tak i její praktické aplikace, se staly neměnným dogmatem, což už v principu je v rozporu s prudkou dynamikou kulturního vývoje společnosti.<ref name="Antroposofie"></ref> |
|||
*Ustrnulost waldorfské pedagogiky. Zatím co běžná pedagogika se vyvíjí a reaguje na změny ve společnosti, waldorfská pedagogika je neměnná. Steinerovy „poznatky“ nebyly nikdy reprodukovány a proto také nemohly a nebyly dále rozvíjeny. Jeho učení, jak filozofie tak i její praktické aplikace, se staly neměnným dogmatem.<ref name="Antroposofie"/> |
|||
| ⚫ | *Uniformita výchovy. Waldorfské školy zdůrazňují individuální přístup k dětem a tedy jejich svobodný individuální rozvoj |
||
| ⚫ | *Uniformita výchovy. Přestože Waldorfské školy zdůrazňují individuální přístup k dětem a tedy jejich svobodný individuální rozvoj, ve skutečnosti často vede výuka k uniformitě i v tradičně tak volném předmětu jako je [[výtvarná výchova]]. Děti často jen kopírují ilustrace učitele nebo se učí geometrickému kreslení, což nemá nic společného s [[kreativita|kreativitou]] a [[sebevyjádření]]m. Skutečným, ale skrývaným cílem Steinerem doporučovaného malování vodovými barvami na vlhký papír, je pak ovlivnit žákovo podvědomí meditací nad čistou barvou a symbolickými obrazy.<ref name="Antroposofie"/> |
||
| ⚫ | * |
||
| ⚫ | *Pozdní výuka čtení. V první třídě WŠ se děti ještě neučí číst. Dlouhodobá empirie naopak vedla ke zjištění, že dovršení šestého roku je vhodnou hranicí pro zahájení výuky čtení, nehledě k tomu, že mnoho dětí v současné době spontánně zvládá čtení ještě dříve. <ref name="Antroposofie"/><!--chtělo by to nějaké srovnání s klasickým školstvím, například pětina dětí má tak jako tak odklad, takže do první třídy jdou od sedmi, takže tahle kritika není čistě proti WŠ--> |
||
*Neinformovanost rodičů o antroposofické podstatě školy. Filosofické učení, které je podstatou a východiskem waldorfského školství, je zamlčováno. Ani u nás se zavádění WŠ nestalo předmětem veřejné diskuse, která by upozornila jak na pozitivní, tak i na sporné stránky waldorfské výchovy. Kritické názory nejsou publikovány, v zahraničí jsou dokonce známy případy, kdy antroposofická společnost vykoupila celý náklad kritické literatury, aby se nedostal na veřejnost.<ref name="Antroposofie"></ref> |
|||
| ⚫ | *Nízké nároky. Waldorfská škola klade na děti všeobecně daleko menší nároky než škola tradiční. Vyhovuje především dětem méně nadaným, méně ctižádostivým, které jsou proto ve Waldorfské škole spokojeny. Naproti tomu děti s vysokým nadáním nebo děti soutěživé jsou ve svém vývoji tlumeny. <ref name="Antroposofie"/> |
||
=== Námitky pedagogické === |
|||
Heř dále uvádí, že zastánci WŠ tvrdí, že waldorfská pedagogika není na Steinerově antroposofické filozofii závislá a že její principy jsou správné, ověřené zkušeností. [[Pedagogika]] je ovšem vědeckou disciplinou a správnost všech pedagogických zásad by měla být objektivizována.<ref name="Antroposofie"></ref> |
|||
*Životní etapy. Steiner rozdělil vývoj dítěte na tři etapy po sedmi letech. V prvním období je rozvinuto jen smyslové, fyzické tělo, ve druhém období přijímá dítě tělo éterické a teprve ve třetím se stane i tělem astrálním. Pro sedmiletá období se však Steiner rozhodl proto, že sedmička je magickým číslem a právě tak rozdělení těla na čtyři složky, postupně se objevující, nemá žádnou oporu ve vědeckém poznání. Se Steinerovým názorem, že racionalita člověka se rozvíjí teprve po 14. roce, souhlasit rovněž nelze.<ref name="Antroposofie"> |
<!--Schází vazba na walfdorfské školství; bez té nedává následující odstavec smysl: *Životní etapy. Steiner rozdělil vývoj dítěte na tři etapy po sedmi letech. V prvním období je rozvinuto jen smyslové, fyzické tělo, ve druhém období přijímá dítě tělo éterické a teprve ve třetím se stane i tělem astrálním. Pro sedmiletá období se však Steiner rozhodl proto, že sedmička je magickým číslem a právě tak rozdělení těla na čtyři složky, postupně se objevující, nemá žádnou oporu ve vědeckém poznání. Se Steinerovým názorem, že racionalita člověka se rozvíjí teprve po 14. roce, souhlasit rovněž nelze.<ref name="Antroposofie"/>--> |
||
*Klasifikace dětí na základě teorie [[Čtyři základní tělesné šťávy|čtyř základních tělesných šťáv]]. Učitelé mají při výuce vychovávat děti na základě této klasifikace. Dnes víme, že tyto různé typizace nevypovídají o schopnosti dětí se učit a nedovolují jednoznačnou volbu přístupu k dítěti.<ref name="Antroposofie"/> |
|||
*Stereotypická rytmicita ve výchově. Škola by podle názoru kritiků měla pěstovat podstatně širší spektrum rytmických výrazových prostředků, případně respektovat etnické rozdíly v rytmickém sebevyjádření. ''Eurytmie'', podle Steinera řeč andělů, je totiž poměrně stereotypní (vychází z mystiky: 12 souhlásek odpovídá počtu znamení [[zvěrokruh]]u, stejný je i počet hudebních klíčů, 7 samohlásek odpovídá počtu planet a totéž platí o druzích pohybu a pauzách). <ref name="Antroposofie"/> |
|||
*[[Čtyři základní tělesné šťávy|Čtyři Hippokratovy typy osobnosti]]. Steiner akceptoval Hippokratovo dělení lidských osobností na čtyři typy, cholerika, flegmatika, melancholika a sangvinika. Učitelé mají při výuce toto dělení akceptovat a děti podle jejich typu vychovávat. Dnes víme, že čtyři Hippokratovy typy jsou jen krajními variantami, že existuje řada jiných dělení temperamentů a osobnosti, ale hlavně že tyto různé typizace nevypovídají o schopnosti dětí se učit a nedovolují jednoznačnou volbu přístupu k dítěti.<ref name="Antroposofie"></ref> |
|||
| ⚫ | |||
| ⚫ | *Pozdní výuka čtení. V první třídě WŠ se děti ještě neučí číst. Dlouhodobá empirie naopak vedla ke zjištění, že dovršení šestého roku je vhodnou hranicí pro zahájení výuky čtení, nehledě k tomu, že mnoho dětí v současné době spontánně zvládá čtení ještě dříve. |
||
| ⚫ | |||
*Rytmicita ve výchově. Rytmické prvky ve výuce i umělecké výchově mohou nepochybně pozitivně ovlivnit vnímání, pamatování i vzájemnou komunikaci. Eurytmie, podle Steinera řeč andělů, je však příliš stereotypní a navíc zatížena mystikou. 12 souhlásek odpovídá počtu znamení zvěrokruhu, stejný je i počet hudebních klíčů, 7 samohlásek odpovídá počtu planet a totéž platí o druzích pohybu a pauzách. Škola by podle názoru kritiků měla pěstovat podstatně širší spektrum rytmických výrazových prostředků. Logické by také bylo respektovat etnické rozdíly v rytmickém sebevyjádření, ať už jde o zpěv nebo tanec.<ref name="Antroposofie"></ref> |
|||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | *Vazba na jediného učitele. Děti jsou po celou dobu základní školní docházky vedeny jediným učitelem. |
||
== Reference == |
== Reference == |
||
Verze z 5. 4. 2012, 04:33
Waldorfská škola je mateřská, základní nebo střední škola, vycházející z pedagogických zásad formulovaných rakouským filosofem, esoterikem a sociálním myslitelem Rudolfem Steinerem (1861–1925).[1] Vychází ze steinerovy antroposofie a je organizována jako svobodná škola (bývá zřizována od mateřské školy po maturitu, diferenciace předmětů začíná od 8. ročníku), která podporuje individuální nadání a kreativitu a snaží se zajistit všestranný rozvoj dítěte (včetně uměleckých oborů).[2] Bývá označována za kontroverzní[kým?].[3]
Dějiny
První škola tohoto typu byla založena v roce 1919 ve Stuttgartu. Vznikla na popud továrníka Emila Molta, spolumajitele a ředitele cigaretové továrny Waldorf-Astoria (odtud jméno celého hnutí), který požádal Rudolfa Steinera o vybudování školy pro děti svých dělníků. Steiner sám viděl školu zprvu jako ojedinělý projekt, avšak již v roce 1922 byla založena druhá škola tohoto typu ve Wandsbeku u Hamburku a brzy i na dalších místech v Německu.[4]
Rozvoj waldorfského školství byl přerušen nástupem nacismu. Nacistický režim považoval školy za nepřátelské své ideologii a zahájil proti nim kampaň, v jejímž důsledku se z osmi tehdy existujících škol šest samo zrušilo, zbylé dvě byly zakázány.[5] Po pádu nacismu a obnovení práce waldorfských škol v Německu v roce 1945 se tento typ škol začal šířit do řady dalších zemí. Dnes je waldorfských škol ve světě více než tisíc, najdeme je v desítkách zemí ve všech světadílech.[zdroj?][6] Waldorfská pedagogika je tak vůbec nejrozšířenějším alternativním pedagogickým směrem.[zdroj?][7]
V českých zemích se objevily školy waldorfského typu až po roce 1989. V někdejším socialistickém Československu se waldorfská pedagogika rozvíjet nesměla. První waldorfské mateřské školy byly založeny souběžně na více místech v roce 1991, první waldorfské základní školy následovaly v roce 1992.[8] Od té doby vyrostlo v České republice jedenáct samostatných waldorfských základních škol,[9] jedna speciální škola,[10] čtyři střední školy[11] a více než dvacet mateřských škol.[12]
Charakter
Waldorfská škola se sama charakterizuje jako škola, která chce člověka připravovat na život nejen znalostně, nýbrž též rozvojem tvůrčích schopností a sociálních dovedností. Waldorfský učitel by měl pohlížet na dítě jako na duchovní bytost, která přichází na svět nadána možností všestranného vývoje. Jeho úkolem je pěstovat toto nadání a vést dítě k tomu, aby bylo schopno jednou převzít výchovu sebe sama.[8]
Podle Markéty Hladíkové je široce pojaté výchovné poslání patrné už při zevním pohledu na obsah výuky. Vedle vědomostních předmětů je v ní velmi mnoho místa věnováno jazykům, uměleckým předmětům, ručním pracím a základům řemesel. Ještě význačnějším rysem waldorfské školy je ovšem způsob, jakým se děti k poznatkům a dovednostem dopracovávají. Učitel se snaží vést děti k zážitkům toho, jak věci fungují, a k jejich samostatnému poznávání. Ve waldorfských školách se proto jen zřídka používají hotové učebnice, ale žáci si spíše vytvářejí vlastní učebnice ve svých sešitech.[13]
Waldorfská pedagogika klade podle Hladíkové velký důraz na správné chápání vývojových fází, jimiž děti procházejí. Snaha zabývat se určitými otázkami a vědomostními obsahy teprve na určitém stupni zralosti je dosti specifický a bývá též předmětem kritiky zastánců klasického školského systému.[13]
Hladíková dále uvádí, že podstatným prvkem waldorfského vyučování je společenství. Žák si ve škole nevytváří jen vztah k učiteli a k probírané látce, ale také ke svým spolužákům ve třídě. Waldorfská škola s tím počítá ve své metodice. Konkurence, kdy jednotlivé děti usilují o co nejvyšší vlastní hodnocení, nebývá považována za žádoucí; větší důraz je kladen na týmovou spolupráci směrem k vytyčenému společnému cíli.[13]
Waldorfské školy se podle Hladíkové snaží být celistvým organismem, do něhož jsou zapojeni žáci, učitelé i rodiče, jejichž společným cílem je vzdělávání. Spolupráce školy a rodičů bývá proto mnohem intenzivnější a pro rodiče náročnější než v jiných školách. Společné školní akce, jichž se účastní i rodiče, jsou páteří školního roku, a mnohé žákovské aktivity, které bývají v běžných školách vnímány jako mimoškolní, se odehrávají v rámci školy.[13]
Výstupy
Waldorfské školy jsou původně koncipovány jako dvanáctileté, zahrnující základní i střední vzdělání. V závislosti na zákonném rámci však mají v různých zemích různou konkrétní podobu. V Německu jsou dnes zpravidla třináctileté a umožňují ukončení se vzděláním základním, středním bez maturity i středním s maturitou. V Česku jsou dnes rozděleny na základní a střední školy, mezi nimiž najdeme tříleté učební obory (Příbram), čtyřleté gymnázium (Příbram) a čtyřleté kombinované lyceum (Ostrava, Praha, Semily).
Úspěšnost
Statistiky z Německa ukazují při zakončení základního a středního vzdělání u waldorfských škol posun směrem k vyšším způsobům zakončení vzdělání v porovnání s newaldorfskými všeobecně vzdělávacími školami.[zdroj?] Například pro rok 2009 bylo zjištěno toto procentuální zastoupení různých zakončení studia:[14][15][16]
| typ zakončení studia | veřejné (newaldorfské) všeobecně vzdělávací školy | waldorfské školy včetně speciálních | ||
|---|---|---|---|---|
| počet žáků | procentuální zastoupení | počet žáků | procentuální zastoupení | |
| bez ukončeného základního vzdělání | 58 200 | 6,7 % | 154 | 2,6 % |
| ukončené devítileté základní vzdělání (Hauptschulabschluss) | 183 534 | 21,2 % | 458 | 7,8 % |
| ukončené desetileté základní vzdělání (Realschulabschluss) | 352 699 | 40,8 % | 1973 | 33,8 % |
| odborná maturita (Fachhochschulreife) | 10 861 | 1,3 % | 479 | 8,2 % |
| všeobecná státní maturita | 259 607 | 30,0 % | 2780 | 47,6 % |
Pro waldorfské školy v Česku není obdobná statistika k dispozici. V prvním roce konání nových státních maturit (tj. v roce 2011) dosálo pražské Waldorfské lyceum celkového 46. místa (nejlepší ze středních odborných škol v České republice)[17] a semilské Waldorfské lyceum bylo na celkovém 409. místě (nejlepší ze středních odborných škol v Libereckém kraji).[17] Výsledky žáků ostravského lycea ministerstvo školství nezveřejnilo.[18]
Kritika
Jiří Heřt dlouhodobě kritizuje Waldorfské školy. Ve své přednášce uvádí, že waldorfské školy nejsou všechny stejné, některé z nich přijaly jen některé Steinerovy zásady a mnohé z nich se zmodernizovaly. Podle něj většina Waldorfských škol, zejména v Německu, však rigidně lpí na původní Steinerově pedagogice a jeho představách. Následující výhrady se proto týkají především těchto "klasických" Waldorfských škol[19] Heřt dále uvádí, že zastánci WŠ tvrdí, že waldorfská pedagogika není na Steinerově antroposofické filozofii závislá a že její principy jsou správné, ověřené zkušeností. Pedagogika je ovšem vědeckou disciplinou a správnost všech pedagogických zásad by měla být objektivizována.[19]
Walfdorským školám je vytýkáno:
- Jednostranné zaměření na duchovní stránku, konkrétně zanedbávání výuky v oblasti racionality, materialismu a kauzálních vztahů ve prospěch spirituality. To může mít až podobu potlačování kritického myšlení, neboť podle Steinerových představ vede k pravému poznání meditace a intuice. Snahou walfdorské pedagogiky je tak poznatky postupně vybavovat z podvědomé mysli dítěte na úkor rozvoje kritického myšlení, kladení a zodpovídání otázek, tvorby a testování hypotéz. [19]
- Náboženský charakter škol. Sama Waldorfská škola se odvolává na křesťanský charakter výchovy. Jak obsah, tak i pedagogika Waldorfských škol vycházejí z určité, specifické[ujasnit] náboženské ideologie. [19]
- Zamlčování antroposofické podstaty školy a potírání kritiky. Je bráněno publikování kritických názorů, v zahraničí jsou dokonce známy případy, kdy antroposofická společnost vykoupila celý náklad kritické literatury, aby se nedostal na veřejnost. O výhodách a nevýhodách podle kritiků neprobíhá dostatečná veřejná diskuse.[19]
- Autoritářská výchova, kde je vůdčí autoritou učitel. Podle kritiků navíc rodiče nemohou do výuky výrazněji zasahovat (spolurozhodování je prý jen charakteru legitimizující zástěrky), děti se nevyvíjejí svobodně a demokraticky. Je prý uplatňován princip ražený Steinerem, že rozhodující je vždy to, co pokládá za správné učitel. Žáci mají jeho autoritě bezpodmínečně věřit a vzhlížet k němu s úctou, musí se vytvořit postoj oddanosti. [19]
- Vazba na jediného učitele. Děti jsou po celou dobu základní školní docházky vedeny jediným učitelem. Je otázka, zda výhody převáží nevýhody, například vysokou závislost dítěte na učiteli a tedy i vysokou odpovědnost učitele. [19]
- Ustrnulost waldorfské pedagogiky. Zatím co běžná pedagogika se vyvíjí a reaguje na změny ve společnosti, waldorfská pedagogika je neměnná. Steinerovy „poznatky“ nebyly nikdy reprodukovány a proto také nemohly a nebyly dále rozvíjeny. Jeho učení, jak filozofie tak i její praktické aplikace, se staly neměnným dogmatem.[19]
- Uniformita výchovy. Přestože Waldorfské školy zdůrazňují individuální přístup k dětem a tedy jejich svobodný individuální rozvoj, ve skutečnosti často vede výuka k uniformitě i v tradičně tak volném předmětu jako je výtvarná výchova. Děti často jen kopírují ilustrace učitele nebo se učí geometrickému kreslení, což nemá nic společného s kreativitou a sebevyjádřením. Skutečným, ale skrývaným cílem Steinerem doporučovaného malování vodovými barvami na vlhký papír, je pak ovlivnit žákovo podvědomí meditací nad čistou barvou a symbolickými obrazy.[19]
- Pozdní výuka čtení. V první třídě WŠ se děti ještě neučí číst. Dlouhodobá empirie naopak vedla ke zjištění, že dovršení šestého roku je vhodnou hranicí pro zahájení výuky čtení, nehledě k tomu, že mnoho dětí v současné době spontánně zvládá čtení ještě dříve. [19]
- Nízké nároky. Waldorfská škola klade na děti všeobecně daleko menší nároky než škola tradiční. Vyhovuje především dětem méně nadaným, méně ctižádostivým, které jsou proto ve Waldorfské škole spokojeny. Naproti tomu děti s vysokým nadáním nebo děti soutěživé jsou ve svém vývoji tlumeny. [19]
- Klasifikace dětí na základě teorie čtyř základních tělesných šťáv. Učitelé mají při výuce vychovávat děti na základě této klasifikace. Dnes víme, že tyto různé typizace nevypovídají o schopnosti dětí se učit a nedovolují jednoznačnou volbu přístupu k dítěti.[19]
- Stereotypická rytmicita ve výchově. Škola by podle názoru kritiků měla pěstovat podstatně širší spektrum rytmických výrazových prostředků, případně respektovat etnické rozdíly v rytmickém sebevyjádření. Eurytmie, podle Steinera řeč andělů, je totiž poměrně stereotypní (vychází z mystiky: 12 souhlásek odpovídá počtu znamení zvěrokruhu, stejný je i počet hudebních klíčů, 7 samohlásek odpovídá počtu planet a totéž platí o druzích pohybu a pauzách). [19]
- Absence učebnic. Ve WŠ neexistují učebnice, děti si vše zapisují do svých sešitů. Tato praxe je sporná, protože mnohé aktivní děti by si chtěly znalosti rozšířit.[19]
- Absence moderních audiovizuálních prostředků. V konzervativních západních WŠ se děti učí jen klasickým způsobem, nepoužívají se filmy, diapozitivy, video, děti se nevodí do muzeí. Takový způsob výuky je nepochybně v dnešní době anachronizmem.[19]
Reference
- ↑ SCHRÖDER, Hartwig. Didaktisches Wörterbuch. München; Wien: Oldenbourg, 2001. ISBN 3-486-25787-0. S. 383. (německy)
- ↑ MALINA, Jaroslav, a kol. ANTROPOLOGICKÝ SLOVNÍK (s přihlédnutím k dějinám literatury a umění) aneb co by mohl o člověku vědět každý člověk [online]. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2009 [cit. 2010-08-27]. Heslo Pedagogika, waldorfská, s. 3070. Dostupné online. ISBN 978-80-7204-560-0.
- ↑ MALINA, Jaroslav, a kol. ANTROPOLOGICKÝ SLOVNÍK (s přihlédnutím k dějinám literatury a umění) aneb co by mohl o člověku vědět každý člověk [online]. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2009 [cit. 2010-08-27]. Heslo Antropozofie, s. 256. Dostupné online. ISBN 978-80-7204-560-0.
- ↑ Ziele und Grundlagen der freien Waldorfschulen. Hamburg: Rudolf Steiner Schule Hamburg-Wandsbek Dostupné online. (německy)
- ↑ WERNER, Uwe. Anthroposophen in der Zeit des Nationalsozialismus. München: Oldenbourg Verlag, 1999. ISBN 3486563629. S. 94-138. (německy)
- ↑ Waldorfschulen weltweit [online]. Bund der freien Waldorfschulen [cit. 2011-09-19]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Waldorfská pedagogika [online]. Akademie Tabor [cit. 2011-09-19]. Dostupné online.
- ↑ a b VODÁKOVÁ, Jana. Waldorfská škola jako cesta dětí ke svobodným bytostem [online]. Zkola. Informační a vzdělávací portál Zlínského kraje, 2009-09-23 [cit. 2011-09-19]. Dostupné online.
- ↑ Waldorfská pedagogika v ČR: Základní školy a třídy [online]. Spolek rodičů pro založení waldorfské školy [cit. 2011-09-19]. Dostupné online.
- ↑ Waldorfská pedagogika v ČR: Speciální školy [online]. Spolek rodičů pro založení waldorfské školy [cit. 2011-09-19]. Dostupné online.
- ↑ Waldorfská pedagogika v ČR: Střední školy [online]. Spolek rodičů pro založení waldorfské školy [cit. 2011-09-19]. Dostupné online.
- ↑ Waldorfská pedagogika v ČR: Mateřské školy [online]. Spolek rodičů pro založení waldorfské školy [cit. 2011-09-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d HLADÍKOVÁ, Markéta. Specifika třídního klimatu na waldorfské škole (bakalářská práce). Brno: Masarykova univerzita, 2008. Dostupné online.
- ↑ Bildung und kultur: Allgemeinbildende Schulen: Schuljahr 2008/2009 [online]. Wiesbaden: Statistisches Bundesamt, 2009-09-18, rev. 2010-12-20 [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Bildung und kultur: Private Schulen: Schuljahr 2008/2009 [online]. Wiesbaden: Statistisches Bundesamt, 2009-10-29 [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Schulabgänger nach Abschlussarten in Deutschland 2009 [online]. Institut für Bildungsökonomie [cit. 2011-09-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b Školy s nejlepšími výsledky ve státních maturitách 2011 zpráva MŠMT ČR ke stažení v PDF
- ↑ JIŘIČKA, Jan. Waldorfské školy ve státních maturitách uspěly, testy ale kritizují. iDnes [online]. 2011-07-02 [cit. 2011-09-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o Jiří Heřt:Waldorfské školství - anthroposofie Přednáška v AV ČR dne 17.12.1998 ,amber.zine.cz
Související články
Literatura
- POL, Milan. Waldorfské školy: izolovaná alternativa, nebo zajímavý podnět pro jiné školy?. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1996. 165 s. ISBN 80-210-1097-5.
- PRŮCHA, Jan. Alternativní školy. 2., upravené vydání. 108 s. ISBN 80-7178-072-3.
Externí odkazy
Zdroje protagonistů a příznivců
- Waldorfská pedagogika v ČR, tematický portál, Spolek rodičů pro založení waldorfské školy
- Waldorfské školy, stránky Asociace waldorfských škol České republiky
Zdroje odpůrců
- Jiří Heřt:
- Waldorfské školství - anthroposofie Přednáška v AV ČR dne 17.12.1998
- Antroposofie a waldorfské školství, sysifos.cz, vnitřní odkaz na článek datován 27. 5. 2006, článek datován 2. 12. 2006
- Čeněk Zlatník: O základech waldorfské pedagogiky, sisyfos.cz, vnitřní odkaz na článek datován 27. 5. 2006, článek datován 1. 8. 2006
- František Šebej: Antropozofia a škola, bludov stodola, Týždeň.sk, 26. 5. 2009
- Stránky zaměřené proti Waldorfskému školství waldorfcritics.org (anglicky)
Nezávislá odborná hodnocení
- Waldorfské školy mají své místo, ale nejsou nadprůměrné (článek v Učitelských novinách na základě výsledků České školní inspekce)
- Současné problémy waldorfského školství (konspekt přednášky Karla Rýdla z PedF UK)
- Spor o waldorfskou pedagogiku (článek v Učitelských novinách)