Veverka obecná: Porovnání verzí
m Editace uživatele 185.201.15.5 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Vojtasafr značka: rychlé vrácení zpět |
m odstranen obrazek jineho druhu veverky (sede) značka: editor wikitextu 2017 |
||
Řádek 47: | Řádek 47: | ||
| isbn = 80-200-1026-2 |
| isbn = 80-200-1026-2 |
||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
[[Soubor:Fat Squirrel 1 (4245425374).jpg|náhled]] |
|||
Charakteristickým znakem pro veverku obecnou jsou střapce chlupů na ušních boltcích směřující do špičky a viditelné především v [[zima|zimním období]]. Stejně jako většina stromových veverek má i naše veverka ostré a zakřivené drápy, které jí pomáhají při lezení po větvích stromů. Ve světě bývá často zaměňována s blízce podobným [[čikarí červený|čikarím červeným]] (''Tamiasciurus hudsonicus''), obývajícím Severní Ameriku a [[veverka popelavá|veverkou popelavou]] (''Sciurus carolinensis''), která obývá zvláště [[Severní Amerika|Severní Ameriku]] a [[Západní Evropa|západní Evropu]]. Zbarvení [[srst]]i veverky obecné se liší podle lokality rozšíření a období, ale vždy je srst na břiše a hrdle zbarvená krémově až bíle. U [[Pohlavnost|pohlaví]] není vyvinut [[Pohlavní dimorfismus|sexuální dimorfismus]]. V Česku se nejčastěji objevuje červená a černá forma, ve světě není výjimkou ani šedá nebo čistě bílá forma. Veverce obecné se mění srst dvakrát ročně, a to z letní na zimní a ze zimní znovu na letní. Zimní srst je hustší a o něco tmavší než letní a veverkám narůstá v období mezi [[srpen|srpnem]] a [[listopad]]em. |
Charakteristickým znakem pro veverku obecnou jsou střapce chlupů na ušních boltcích směřující do špičky a viditelné především v [[zima|zimním období]]. Stejně jako většina stromových veverek má i naše veverka ostré a zakřivené drápy, které jí pomáhají při lezení po větvích stromů. Ve světě bývá často zaměňována s blízce podobným [[čikarí červený|čikarím červeným]] (''Tamiasciurus hudsonicus''), obývajícím Severní Ameriku a [[veverka popelavá|veverkou popelavou]] (''Sciurus carolinensis''), která obývá zvláště [[Severní Amerika|Severní Ameriku]] a [[Západní Evropa|západní Evropu]]. Zbarvení [[srst]]i veverky obecné se liší podle lokality rozšíření a období, ale vždy je srst na břiše a hrdle zbarvená krémově až bíle. U [[Pohlavnost|pohlaví]] není vyvinut [[Pohlavní dimorfismus|sexuální dimorfismus]]. V Česku se nejčastěji objevuje červená a černá forma, ve světě není výjimkou ani šedá nebo čistě bílá forma. Veverce obecné se mění srst dvakrát ročně, a to z letní na zimní a ze zimní znovu na letní. Zimní srst je hustší a o něco tmavší než letní a veverkám narůstá v období mezi [[srpen|srpnem]] a [[listopad]]em. |
||
Verze z 2. 6. 2018, 06:05
Veverka obecná | |
---|---|
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Nadtřída | čtyřnožci (Tetrapoda) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | hlodavci (Rodentia) |
Čeleď | veverkovití (Sciuridae) |
Rod | veverka (Sciurus) |
Binomické jméno | |
Sciurus vulgaris Linné, 1758 | |
Areál rozšíření | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Veverka obecná (Sciurus vulgaris) je středně velký hlodavec z čeledi veverkovitých (Sciuridae) obývající široké území v rozmezí od západní Evropy až po východní Asii. V České republice ji nalezneme v lesích všech typů, parcích, alejích, větších zahradách nebo hřbitovech se stromovým porostem.[2] Má zrzavou, černou a někdy hnědou srst.
Popis
Veverka obecná obvykle dorůstá 19 až 23 cm a dosahuje hmotnosti mezi 250 až 340 g někdy i víc. Huňatý ocas, který napomáhá udržovat rovnováhu při lezení a skocích na stromech a který veverka využívá jako „pokrývku“ těla při spánku, je 14,5 až 20 cm dlouhý.[3] Charakteristickým znakem pro veverku obecnou jsou střapce chlupů na ušních boltcích směřující do špičky a viditelné především v zimním období. Stejně jako většina stromových veverek má i naše veverka ostré a zakřivené drápy, které jí pomáhají při lezení po větvích stromů. Ve světě bývá často zaměňována s blízce podobným čikarím červeným (Tamiasciurus hudsonicus), obývajícím Severní Ameriku a veverkou popelavou (Sciurus carolinensis), která obývá zvláště Severní Ameriku a západní Evropu. Zbarvení srsti veverky obecné se liší podle lokality rozšíření a období, ale vždy je srst na břiše a hrdle zbarvená krémově až bíle. U pohlaví není vyvinut sexuální dimorfismus. V Česku se nejčastěji objevuje červená a černá forma, ve světě není výjimkou ani šedá nebo čistě bílá forma. Veverce obecné se mění srst dvakrát ročně, a to z letní na zimní a ze zimní znovu na letní. Zimní srst je hustší a o něco tmavší než letní a veverkám narůstá v období mezi srpnem a listopadem.
Chování
Veverka obecná žije až na období rozmnožování samotářským způsobem života a jiným veverkám se většinou vyhýbá. V dutinách stromů, někdy i na tlustších větvích, obývá v průměru 25–30 cm velké hnízdo, ve tvaru kukaně, tvořené mechem, listy, trávou a kůrou. Je schopna vypnout tělo do tvaru křídla, čehož využívá při delších skocích. Není teritoriální a domácí území jednotlivých jedinců se značně překrývají.
Veverka je aktivní přes den, ale ve vrcholné části dne je většinou ukryta ve svém hnízdě, přičemž se vyhýbá teplu a větší viditelnosti vůči predátorům, mezi které patří především kuna lesní, kočka divoká, liška obecná, lasice kolčava, která loví především mláďata, ale také větší dravci, např. káňata lesní nebo sovy. V zimě nehibernuje, ale tráví ve svém hnízdě větší dobu než v létě. Dokáže se pohybovat rychlostí až 19 km/h.[4]
Potrava
60 až 80 % dne tráví hledáním potravy,[5] kterou tvoří především semena šišek, houby, které si suší ve svých hnízdech, ptačí vejce, různé plody, např. oříšky, ale občas si pochutná i na čerstvé míze. Část nalezené potravy si uschovává do svých „spižíren“ v dutinách stromů, které ji poskytují výbornou zásobárnu potravy v nejtěžších obdobích. Při konzumaci potravy přitom sedí jako většina veverkovců „na bobku“, přičemž si potravu drží v předních končetinách.
Rozmnožování
U některých jedinců probíhá páření již na konci zimy a na samotném počátku jara, tedy během února a března, většinou je však obvyklejší doba páření v letním období, během června a července. Samec svou partnerku nachází díky pronikavému pachu, který samice vypuzuje. Po setkání dvou partnerů začne samec svou partnerku honit po stromech a tak činí až do hodiny před spářením. Před rozmnožováním se také samice vykrmují s cílem přibrat na váze, jelikož obecně platí, že samice s vyšší hmotností rodí více mláďat než samice s hmotností nižší.
Samice může mít i dva vrhy za rok, přičemž jeden vrh obsahuje obvykle 3 až 4 mláďata, která se rodí po 38 až 39 denní březosti. Mláďata se rodí slepá a téměř holá a po narození váží 10 až 15 g. Plně osrstěná jsou po 21 dnech života, oči se jim otevřou po čtyřech týdnech a chrup se jim plně vyvíjí až po 42 dnech, kdy začínají požírat pevnou potravu. Samice je však kojí až do 8 až 10 týdnů po narození.
Nejvíce, 75–85 % mláďat, přitom umírá během svého prvního zimního období.[6] Samice dosahuje pohlavní dospělosti zhruba v druhém roce života, samci o něco později.[zdroj?] Veverka obecná se v přírodě dožívá průměrně 3 let, v zajetí se může tato hranice vyšplhat až na 10 let.
Ohrožení
Veverka obecná je ve většině států Evropy chráněným druhem. To platí i v České republice, kde je v současnosti podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. prohlášena za ohrožený druh.[8] V druhé polovině 20. století u nás totiž došlo k příkrému poklesu početnosti tohoto druhu a z původních 60–110 tisíc kusů ulovených ročně ve 20. letech 20. století se počet ulovených veverek o 50 let později snížil pouze na několik stovek jedinců.[9] V posledních dvaceti letech se však v České republice veverky již lovit nesmí. Z celosvětového pohledu však nejde o druh nijak zvlášť ohrožený a v Červeném seznamu IUCN jej nalezneme v kategorii málo dotčených druhů.[10] V některých částech světa, např. na Sibiři, se již od starověku veverky loví pro svou kožešinu, ale také pro maso. Kožešina z šedých veverek byla známa v českém středověku jako popelčina, ale veverčí maso se jedlo v Českých zemích i v západní Evropě až do 17. století. Na Sibiři se veverčí kožešiny nazývají běla nebo bělka a sloužily jako platidlo nebo součást naturální daně, kterou od domorodců v 17.-19. století vybírali ruští kozáci. Zde má pravděpodobně původ rčení stojí to za starou belu, tj. starou, opelichanou veverčí kožku.
V současné době ji však nejvíce ohrožuje spíše ztráta lesů – jejího přirozeného biomu. V jiných částech světa, např. ve Spojeném království, se potýkají s jiným problémem, a to vytlačováním veverky obecné úspěšnějším druhem – veverkou popelavou.
Poddruhy
Původně bylo popsáno 40 poddruhů veverky obecné, ale s tímto číslem nesouhlasilo několik zoologů z celého světa. V roce 1971 bylo vydáno nové studium schvalující pouze 16 poddruhů, které se rozlišují až dodnes a které jsou vypsány i na seznamu níže.[11][12]
- S. v. altaicus Serebrennikov, 1928
- S. v. anadyrensis Ognev, 1929
- S. v. argenteus Kerr, 1792
- S. v. balcanicus Heinrich, 1936
- S. v. bashkiricus Ognev, 1935
- S. v. fuscoater Altum, 1876
- S. v. fusconigricans Dvigubsky, 1804
- S. v. infuscatus Cabrera, 1905
- S. v. italicus Bonaparte, 1838
- S. v. jacutensis Ognev, 1929
- S. v. jenissejensis Ognev, 1935
- S. v. leucourus Kerr, 1792
- S. v. mantchuricus Thomas, 1909
- S. v. meridionalis Lucifero, 1907
- S. v. rupestris Thomas, 1907
- S. v. vulgaris Linnaeus, 1758
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Red Squirrel na anglické Wikipedii.
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha: Albatros, 1970. Kapitola Veverka obecná, s. 137.
- ↑ GAISLER, Jiří; DUNGEL, Jan. Atlas savců České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-1026-2. S. 58.
- ↑ BRYL, Marek; MATYÁŠTÍK, Tomáš. Rychlost savců - Savci, internetová encyklopedie [online]. Univerzita Palackého, upol.cz, 1998-2005. Dostupné online.
- ↑ Wauters, L.A., and A.A. Dhondt. 1992, Spacing behaviour of red squirrels, Sciurus vulgaris: variation between habitats and the sexes. Animal Behaviour 43:297–311
- ↑ Gurnell, J. 1983, Squirrel numbers and the abundance of tree seeds. Mammal Review. 13:133–148
- ↑ BJÖRKLUND, Tom; KINNUNEN, Heidi. Kotimaan luonto. Porvoo: WSOY, 2004. ISBN 951-0-26351-6. (finsky)
- ↑ http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=85
- ↑ http://www.biolib.cz/cz/taxon/id20583/
- ↑ http://www.iucnredlist.org/search/details.php/20025/all
- ↑ Sidorowicz, J. 1971, Problems of subspecific taxonomy of squirrel (Sciurus vulgaris L.) in Palaearctic: Zoologischer Anzeiger. 187:123–142.
- ↑ Lurz, P.W.W. et al. 2005. Sciurus vulgaris. Mammalian Species 769:1–10
Literatura
- BARUŠ, V., Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR, SZN Praha 1989. ISBN 80-209-0060-8. Str. 89 - 90
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu veverka obecná na Wikimedia Commons
- Galerie veverka obecná na Wikimedia Commons
- Taxon Sciurus vulgaris ve Wikidruzích
- Hlasová ukázka