Čikarí červený

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxČikarí červený
alternativní popis obrázku chybí
Čikarí červený
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída savci (Mammalia)
Řád hlodavci (Rodentia)
Čeleď veverkovití (Sciuridae)
Rod čikarí (Tamiasciurus)
Binomické jméno
Tamiasciurus hudsonicus
(Erxleben, 1777)
Rozšíření
Rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čikarí červený (Tamiasciurus hudsonicus) je druh hlodavce, který obývá lesy Severní Ameriky, především jehličnaté. Vzhledem i způsobem života připomíná veverku obecnou. Vytváří 25 zeměpisných poddruhů.

Patří k nejmenším druhům veverek: dosahuje délky 28–35 cm (z toho 10–15 cm připadá na ocas) a hmotnosti 200–250 gramů. Má rezavou nebo šedohnědou srst s bílou spodní stranou těla a bílými kruhy okolo očí. Letní srst mívá na bocích černý pruh. Hnízdí převážně v korunách stromů. Období rozmnožování nastává koncem zimy. Březost trvá o něco déle než měsíc a ve vrhu bývá 3–7 mláďat. Novorozenci jsou slepí a holí a váží okolo deseti gramů. Čikarí červený dosahuje pohlavní zralosti ve stáří jednoho roku a může se dožít až sedmi let.

Živí se převážně smrkovými a borovicovými semeny, jeho potravu tvoři také různé plody a semena, houby (je imunní i vůči jedu muchomůrky červené), hmyz a ptačí vejce. Predátory jsou rys kanadský, kojot prérijní, sobol americký, liška šedá a výr virginský.

Nejaktivnější je ráno a navečer. Ozývá se hlasitým cvrlikáním. Na většině areálu se vyskytuje hojně a je bez zákonných omezení loven pro kožešinu i pro maso.[2] Je teritoriálním druhem. Bylo pozorováno, že vnitrodruhová konkurence a s ní spojená produkce stresových hormonů urychluje růst mláďat.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2020.2. 9. července 2020. Dostupné online. [cit. 2020-07-11]
  2. ŠTORCHOVÁ, Helena; ŠTORCHOVÁ, Zuzana. Zima na Aljašce. Živa [online]. [cit. 2019-12-28]. Roč. 2006, čís. 6. Dostupné online. 
  3. Vystresované mámy mají silnější potomstvo. Alespoň u veverek. Ekolist [online]. 2013-04-24 [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]