Josef Beran: Porovnání verzí
- Soubor:Josef_kard_Beran.jpg (na Commons smazal commons:User:Didym, důvod: per c:Commons:Deletion requests/File:Josef kard Beran.jpg) |
m prevoz ostatku do Ceska značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 172: | Řádek 172: | ||
== Po smrti == |
== Po smrti == |
||
Když zemřel, komunistická vláda nepovolila převoz těla do vlasti, načež papež [[Pavel VI.]] rozhodl, že kardinál Beran bude pohřben po boku papežů v [[krypta|kryptách]] [[Bazilika svatého Petra|chrámu sv. Petra v Římě]]. Stal se tak prvním a dodnes jediným [[Češi|Čechem]], kterému se té pocty dostalo. Jeho [[hrob]] se nachází poblíž hrobu [[Petr (apoštol)|svatého Petra]], mezi hroby [[Pius XI.|Pia XI.]] a [[Pius XII.|Pia XII.]] Pavel VI. také oproti zvyklostem osobně vedl [[pohřeb]]ní obřady.<ref>[[Jaroslav V. Polc]] a [[Bohumil Svoboda]]: ''Kardinál Josef Beran''; [[nakladatelství Vyšehrad]], Praha [[2008]]; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 11-12</ref> |
Když zemřel, komunistická vláda nepovolila převoz těla do vlasti, načež papež [[Pavel VI.]] rozhodl, že kardinál Beran bude pohřben po boku papežů v [[krypta|kryptách]] [[Bazilika svatého Petra|chrámu sv. Petra v Římě]]. Stal se tak prvním a dodnes jediným [[Češi|Čechem]], kterému se té pocty dostalo. Jeho [[hrob]] se nachází poblíž hrobu [[Petr (apoštol)|svatého Petra]], mezi hroby [[Pius XI.|Pia XI.]] a [[Pius XII.|Pia XII.]] Pavel VI. také oproti zvyklostem osobně vedl [[pohřeb]]ní obřady.<ref>[[Jaroslav V. Polc]] a [[Bohumil Svoboda]]: ''Kardinál Josef Beran''; [[nakladatelství Vyšehrad]], Praha [[2008]]; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 11-12</ref> Papež František v lednu 2018 povolil převoz ostatků kardinála Berana do Česka.<ref>{{Citace elektronického periodika |
||
| titul = Vošalík: Papež povolil převoz těla kardinála Berana do Česka {{!}} ČeskéNoviny.cz |
|||
| periodikum = www.ceskenoviny.cz |
|||
| url = http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/vosalik-papez-povolil-prevoz-tela-kardinala-berana-do-ceska/1568612 |
|||
| jazyk = cs |
|||
| datum přístupu = 2018-01-04 |
|||
}}</ref> |
|||
Josef Beran byl v roce [[1991]] [[in memoriam]] [[Seznam nositelů Řádu Tomáše Garrigua Masaryka|vyznamenán]] [[Řád Tomáše Garrigua Masaryka|řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy]]. |
Josef Beran byl v roce [[1991]] [[in memoriam]] [[Seznam nositelů Řádu Tomáše Garrigua Masaryka|vyznamenán]] [[Řád Tomáše Garrigua Masaryka|řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy]]. |
Verze z 4. 1. 2018, 18:34
Jeho Eminence Prof. ThDr. Josef kardinál Beran Služebník Boží | |
---|---|
33. pražský arcibiskup 21. primas český | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | česká |
Arcidiecéze | pražská |
Jmenování | 4. listopadu 1946 |
Předchůdce | Karel Kašpar |
Nástupce | František Tomášek |
Titulární kostel | Santa Croce in via Flaminia |
Heslo | „Eucharistia et labor“ „Eucharistie a práce“ |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 10. června 1911 |
Biskupské svěcení | 8. prosince 1946 |
Kardinálská kreace | 22. února 1965 kreoval Pavel VI. |
Titul | Kardinál-kněz |
Vykonávané úřady a funkce | |
Zúčastnil se | |
Osobní údaje | |
Datum narození | 29. prosince 1888 |
Místo narození | Plzeň Rakousko-Uhersko |
Datum úmrtí | 17. května 1969 (ve věku 80 let) |
Místo úmrtí | Řím Itálie |
Příčina úmrtí | rakovina plic |
Místo pohřbení | katedrála svatého Víta |
Národnost | česká |
Povolání | Římskokatolický duchovní |
Alma mater | Papežská univerzita Urbaniana |
Svatořečení | |
Začátek procesu | 2. dubna 1998 |
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Jaroslav kardinál Beran (29. prosince 1888 Plzeň[1] – 17. května 1969 Řím) byl katolický duchovní a teolog, 33. arcibiskup pražský a primas český v letech 1946–1969.
Byl politickým vězněm nacismu i komunismu, komunistický režim mu navíc po většinu času znemožnil spravovat diecézi. Po jmenování kardinálem prožil poslední roky svého života jako vyhnanec v Římě.
Když zemřel, kardinál Šeper jej označil za druhého svatého Vojtěcha.[2] Je jediným Čechem, kterému se dostalo té pocty být pohřben po boku papežů v kryptách svatopetrské baziliky v Římě. Paradoxně se tak stalo díky komunistické vládě v Československu, která zakázala převoz jeho těla do vlasti. V roce 1998 byl zahájen proces jeho blahořečení.
Život
Narodil se v Plzni v rodině učitele Josefa Berana a jeho ženy Marie, roz. Lindauerové, při křtu dostal jména Josef Jaroslav, za kmotry mu byli školník Josef Beneš a Rozálie Benešová.
Vzdělání a činnost do 2. světové války
Vystudoval plzeňské gymnázium, poté se stal alumnem České koleje v Římě (Bohemicum, dnešní Nepomucenum, 1907–1912). Po vysvěcení na kněze (1911) pokračoval ve studiu teologie (doktorát 1912). V letech 1912–1917 působil jako kaplan (Chyše, Prosenice, Praha), dále působil nejprve jako učitel a posléze ředitel na ženském učitelském ústavu sv. Anny (1917–1928). Od roku 1928 vyučoval jako docent pastorální teologii na Teologické fakultě UK, v roce 1932 se stal profesorem teologie. V této době byl též rektorem pražského arcibiskupského kněžského semináře (od roku 1932).
V roce 1942 byl po atentátu na Heydricha zatčen a vězněn v koncentračních táborech Terezín a Dachau. Zde byl vězněn mimo jiné společně s P. Richardem Henkesem, který je kandidátem na blahořečení.
Pronásledování režimem
Dne 4. listopadu 1946 jej papež Pius XII. jmenoval arcibiskupem pražským (vysvěcen 8. prosince téhož roku). Po komunistickém převratu v roce 1948 odmítl podřídit církev komunistické moci, vystoupil proti komunisty zřízené podvratné „Katolické akci“ a exkomunikoval a suspendoval kněze Josefa Plojhara (a s ním i několik dalších), který přes jeho přísný zákaz přijal místo v komunistické vládě. Přes enormní nátlak státu exkomunikaci nikdy neodvolal. V roce 1951 ji z Plojhara na nátlak komunistické vlády sňal pražský kapitulní vikář, na což ovšem neměl patřičné pravomoci (navíc Plojhar mezi tím pilně sbíral další exkomunikace). Plojhar Beranovi zákrok proti své osobě nikdy nezapomněl a systematicky využíval svého vlivu na komunistickou proticírkevní politiku k prosazení maximálních restrikcí vůči arcibiskupovi). Například když vláda v roce 1956 jednala o Beranově propuštění z internace, Plojhar byl striktně proti.[3]
V letech 1949–1963 byl protiprávně internován StB na různých místech Československa, nejprve v Arcibiskupském paláci v Praze (1949–1951) a posléze jinde (Roželov, Růžodol, Paběnice, Mukařov, Radvanov). Během internace byl neustále sledován a StB se na něj pokoušela sehnat či vyrobit kompromitující materiály. Mimo jiné jednu dobu tajně přimíchávala do nápojů a jídla pro arcibiskupa a řeholnice, která se o něj starala, afrodiziaka v naději, že bude mít příležitost natočit nějaké kompromitující scény. Ovšem akce skončila debaklem, neboť nejenže nedosáhla úspěchu, ale arcibiskup nakonec příslušníka StB, který ho tajně natáčel, přistihl.[4]
Odjezd do Říma
V roce 1963 byl propuštěn z internace, bylo mu však zakázáno zdržovat se v Praze a vykonávat arcibiskupský úřad. 25. února 1965 jej papež Pavel VI. jmenoval kardinálem titulu Santa Croce in via Flaminia. Stát povolil arcibiskupu Beranovi odjet ze země do Říma na slavnostní předání kardinálského klobouku s úmyslem, že už mu nedovolí vrátit se do země. Komunističtí představitelé státu však arcibiskupa buďto uvedli v omyl nebo nemluvili dost jasně. Beran byl přesvědčen, že se bude moci vrátit. Že tomu tak není se dověděl až po jednání s nimi od Agostina Casaroliho. Ten mu sdělil, že Svatý otec ponechává rozhodnutí na něm. Dodal také, že pokud odjede, bude snad možné nahradit kolaborujícího pražského kapitulního vikáře za biskupa věrného Římu. Poté se Beran rozhodl, pro dobro své diecéze, do Říma odjet.[5]
V Římě se kardinál Beran zapojil do práce Druhého vatikánského koncilu. 20. září 1965 na něm vystoupil s projevem O svobodě svědomí[6], v němž odmítl hmotný nebo duševní nátlak, nutící jednat člověka proti jeho svědomí a žádal jasné a bezvýhradné vyhlášení zásady náboženské svobody. Tento požadavek odůvodnil historickou zkušeností (z období komunistického útlaku a událostmi v 15. a 17. století), kdy podle jeho názoru útisk svobody svědomí vedl k pokrytectví, lži a jiným mravním neřestem, vážně ohrožujícím víru. Předpokládal, že takové vyhlášení zahanbí ty, kdo utlačují Církev a povede k jejich obrácení. Velmi opatrně se také pokusil apelovat na koncil, aby se zastal pronásledovaných křesťanů a navrhl, aby deklarace Dignitatis humanae byla doplněna o jasný požadavek na osvobození kněží i laiků, vězněných pro svoji víru, umožnění svobodného výkonu úřadu biskupů a kněží a usnadnění jejich spojení se Svatým stolcem. Tato jeho snaha však nebyla úspěšná, koncil se k otázce křesťanů pronásledovaných komunistickými totalitními režimy nevyjádřil a deklarace Dignitatis humanae o navrhované formulace doplněna nebyla.
V Římě kardinál Beran založil České náboženské středisko Velehrad. Jeho sekretářem byl po celou dobu jeho působení v Římě pozdější pomocný biskup pražský Jaroslav Škarvada.
Po sebevraždě Jana Palacha přednesl ve vatikánském rádiu projev, ve kterém neschválil Palachův čin, ale vyzdvihl jeho ideály.[7] Za tento projev byl kritizován prosovětským listem Zprávy.[8]
Závěr života
Kardinál Beran zemřel 17. května 1969 na rakovinu plic[9] v Papežské koleji Nepomucenum v Římě, kde bydlel.
Po smrti
Když zemřel, komunistická vláda nepovolila převoz těla do vlasti, načež papež Pavel VI. rozhodl, že kardinál Beran bude pohřben po boku papežů v kryptách chrámu sv. Petra v Římě. Stal se tak prvním a dodnes jediným Čechem, kterému se té pocty dostalo. Jeho hrob se nachází poblíž hrobu svatého Petra, mezi hroby Pia XI. a Pia XII. Pavel VI. také oproti zvyklostem osobně vedl pohřební obřady.[10] Papež František v lednu 2018 povolil převoz ostatků kardinála Berana do Česka.[11]
Josef Beran byl v roce 1991 in memoriam vyznamenán řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.
2. dubna 1998 byl zahájen proces blahořečení Josefa Berana. Postulátorem se stal Mons. Jaroslav V. Polc, po jeho smrti v roce 2004 jej nahradil profesor Jan Matějka.[12]
Centrum náboženské tvorby České televize v Brně natočilo o kardinálovi Beranovi hodinový polohraný dokument, který byl odvysílán 26. prosince 2008, tj. u příležitosti 120. výročí jeho narození.[13] [14]
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Jaroslav V. Polc a Bohumil Svoboda: Kardinál Josef Beran; nakladatelství Vyšehrad, Praha 2008; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 235
- ↑ Karel Kaplan, Jiří Hanuš a Jan Stříbrný (ed.): Stát a církev v roce 1950, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2000, ISBN 80-85959-71-2, str. 14
- ↑ VODIČKOVÁ, Stanislava. Uzavírám vás do svého srdce – Životopis Josefa kardinála Berana. Brno a Praha: Ústav pro studium totalitních režimů a Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009. 400 s. ISBN 978-80-87211-16-8, ISBN 978-80-7325-189-5. Kapitola Růžodol u Liberce, s. 239–245.
- ↑ Jaroslav V. Polc a Bohumil Svoboda: Kardinál Josef Beran; nakladatelství Vyšehrad, Praha 2008; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 224
- ↑ Kardinál Beran mluví na koncilu. Nový život. Listopad 1965, roč. XVII, čís. 11, s. 207-208. Dostupné online.
- ↑ Tiskové středisko České biskupské konference: 40. výročí úmrtí Jana Palacha, tisková zpráva, [cit. 2011-07-03, Dostupné on-line.
- ↑ Provokační hlas s Beranem. Zprávy. 29. března 1969, čís. 13(55).
- ↑ TIME Magazine. Milestones May 23, 1969
- ↑ Jaroslav V. Polc a Bohumil Svoboda: Kardinál Josef Beran; nakladatelství Vyšehrad, Praha 2008; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 11-12
- ↑ Vošalík: Papež povolil převoz těla kardinála Berana do Česka | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2018-01-04]. Dostupné online.
- ↑ Jaroslav V. Polc a Bohumil Svoboda: Kardinál Josef Beran; nakladatelství Vyšehrad, Praha 2008; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 266-267
- ↑ http://www.christnet.eu/magazin/zprava.asp?zprava=16262
- ↑ http://www.ceskatelevize.cz/porady/10183781798-kardinal-josef-beran/30829838024/
Literatura
- BALÍK, Stanislav; HANUŠ, Jiří, a kol. Primasové katolické církve : země střední Evropy v čase komunismu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010. 212 s. ISBN 978-80-7325-225-0.
- HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.
- Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 41.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 47.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 85.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 4. sešit : Bene–Bez. Praha: Libri, 2006. 376–477 s. ISBN 80-7277-299-6. S. 412–413.
- Jaroslav V. Polc a Bohumil Svoboda: Kardinál Josef Beran (2008)
- Václav Vaško: Dům na skále
- VODIČKOVÁ, Stanislava. Uzavírám vás do svého srdce – Životopis Josefa kardinála Berana. Brno a Praha: Ústav pro studium totalitních režimů a Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009. 400 s. ISBN 978-80-87211-16-8, ISBN 978-80-7325-189-5.
Filmové a rozhlasové materiály
- Kardinál Josef Beran, polohraný dokument scenáristy Oldřicha Seluckého a režiséra Milana Růžičky (2008)
- Kardinál Beran na TV-MIS
- Reportáž ČT o výstavě ke 40. výročí úmrtí Josefa Berana
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Beran na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Beran
- [Stránky věnované osobnosti kardinála Berana]
- Seriál Kardinál Beran vzpomíná na stránkách české redakce Radia Vatikán
- Stručný životopis a modlitba pro soukromou zbožnost na stránkách České biskupské konference
- Josef Beran na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK
- ČTK ke 120. výročí narození
- Článek v kavárně na Idnes
Rektor Arcibiskupského semináře v Praze | ||
---|---|---|
Předchůdce: ??? |
1932–1939 a 1945–1946 Josef Beran |
Nástupce: ??? |
33. arcibiskup pražský | ||
---|---|---|
Předchůdce: Karel Kašpar |
1946–1969 Josef Beran |
Nástupce: František Tomášek |
21. primas český | ||
---|---|---|
Předchůdce: Karel Kašpar |
od 1946 Josef Beran |
Nástupce: František Tomášek |
- Čeští kardinálové
- Pražští arcibiskupové
- Čeští Služebníci Boží
- Čeští teologové
- Katoličtí teologové
- Církevní historikové (teologové)
- Nepomucenum
- Čeští profesoři teologie
- Vyučující na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy
- Čeští emigranti a exulanti
- Osobnosti československého odboje během druhé světové války
- Političtí vězni komunistického režimu v Československu
- Vězni svědomí Amnesty International
- Osobnosti Druhého vatikánského koncilu
- Vězni nacistických koncentračních táborů
- Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka
- Zemřelí na karcinom plic
- Pohřbení v bazilice sv. Petra
- Narození v Plzni
- Narození 29. prosince
- Narození 1888
- Úmrtí 17. května
- Úmrtí 1969
- Vězni koncentračního tábora Terezín
- Úmrtí v Římě