Polské výtvarné umění

Výtvarným uměním v Polsku se rozumí všechny formy výtvarného umění, tzn. malířství, sochařství, architektura, vizuální umění (fotografie, film atd.) na historických územích Polska od pravěku po současnost, nebo tvorbu příslušníků polského etnika v zahraničí.

Historie umění v Polsku[editovat | editovat zdroj]

Pravěk[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší stopy lidské činnosti na území dnešního Polska pocházejí z období paleolitu. Jedná se o nástroje vyrobené z pazourku nalezené v Netopýří jeskyni v Jerzmanowicích, včetně hrotů kopí, kostěných výrobků zdobených geometrickým vzorem z Maszycké jeskyně u Krakova. Ve Velkém Polsku a severním Polsku, mimo jiné, výrobky z sobích kostí (např. v Murowana Goślina), jantarové figurky.

Raný středověk[editovat | editovat zdroj]

Dva mohylové hroby Krakův a Wandin v Krakově, postavené pravděpodobně v 7.-8. století jsou spojeny s avarským a slovanským nebo keltským osídlením. Původní trvalé umění v keramické výzdobě, jehož příklady zahrnují mimo jiné předměty nalezené v Bródnu u Varšavy. Kulturní odlišnost se začala rozvíjet v 6. a 10. století. Z této doby pocházejí opevněná města, dřevěné a kamenné sochy s kultovními účely.

Předrománské a románské umění[editovat | editovat zdroj]

S christianizací Polska se objevuje předrománské umění a pak od poloviny 11. století románský sloh, který trvá až do poloviny 13. století. První chrámy postavili misionáři, ale první zděné stavby vznikaly až po založení diecézní správy v roce 1000. Dochovaly se památky na nejstarší katedrály, např. v Krakově, Poznani a Hnězdně. Na středovém půdorysu byly stavěny i menší chrámy, tedy palácové kaple (kaple v paláci Lednický ostrov, Hedči, Přemyšli). Nejznámějším dílem uměleckého řemesla předrománské doby je Vratislavský pohár, mešní kalich, který je dokladem misionářské činnosti mezi polskými kmeny.

Významnou roli v tehdejším umění hrála především umělecká řemesla zlatnictví a bronzové umění. Kronikář Kosmas, píšící o Břetislavově vpádu do Hnězdna, se zmiňuje o stovce vozů naložených cennostmi, což naznačuje, že tehdejší hnězdenská katedrála měla četná díla z předrománské doby. Dodnes se dochovaly jednotlivé relikviáře (včetně relikviáře z Kruszwice) a především zlaté liturgické náčiní obohacené o dekorace vyrobené technikou niello. Jedná se o kalichy a patény z Hnězdna, Trzemeszna, Kališe a Płocku - míst založených polskými panovníky. Vysokou uměleckou třídu reprezentují dvě díla z bronzu - Plocká vrata (v současnosti v katedrále sv. Sofie ve Velikém Novgorodu) a Hnězdenská vrata s 18 částmi ilustrujícími život svatého Vojtěcha s bohatou ornamentální výzdobou. Nejstarší díla se dochovala ze 13. století, především Szczerbiec - korunovační meč polských králů a tři knížecí koruny, z nichž jedna je v Płocku a dvě v Krakově, upravené v 15. století na kříž.

Gotika[editovat | editovat zdroj]

Umění pozdního romanismu a rané gotiky se díky okresnímu členění vyvíjelo nerovnoměrně a bylo na oběžné dráze velkých uměleckých center, především zemí Svaté říše a francouzského království. První gotické stavby vznikaly ve slezských vévodstvích (postupně převzatých Korunou českou), dále v Malopolsku a Velkopolsku. Západní Pomořansko, vlastněné místními knížaty, a Východní Pomořansko a Varmie Řádu německých rytířů byly silně ovlivněny severoněmeckou cihlovou gotikou, úzce související s ekonomickou a kulturní silou Hanzy.

Deskové malířství 14. století ve Slezsku bylo silně spjato s dvorským uměním českých Lucemburků, především císaře a českého krále Karla IV. a jeho syna Václava. Nejlepšími příklady jsou Kladská Madona, Nejsvětější Trojice ze Świerzawy (počítaná k nejstarším malbám ve Slezsku), svatá Anna ze Strzegomi. Od druhé čtvrtiny 15. století došlo ve Vratislavi k silnému rozvoji malířství v duchu gotického realismu, např. polyptych Zvěstování s jednorožcem, oltář s legendou o sv. Hedvice, oltář svaté Barbory, Madona s dítětem a anděly, velký soubor retáblů, epitafů a votivních obrazů z vratislavských kostelů sv. Barbory, Máří Magdaleny, svatá Alžběty a sv. Barbory. Gotické malířství v Pomořansku po celé 15. století bylo ovlivněno uměním říšských zemí a především Nizozemí. Mezi raná díla patří Oltář z Graudenz, Toruňský polyptych (v současné době v Diecézním muzeu v Pelplinu), Winterfeldský diptych z kostela Blahoslavené Panny Marie v Gdaňsku, pozdější díla zahrnují: Toruňské pašije, gdaňské retáble, jako je Velký a Malý Ferberský oltář, Jeruzalémský oltář a mnoho dalších.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

19. století[editovat | editovat zdroj]

Polské umění často odráželo evropské trendy a přitom si zachovalo svůj jedinečný charakter. Krakovská škola historické malby vyvinutá Janem Matejkem vytvořila monumentální zobrazení významných událostí a zvyků polské historie. Matejko je považován za nejslavnějšího polský malíř nebo dokonce jako polský národní malíř. ^[2] ^[3] ^[4] Stanisław Witkiewicz byl horlivým zastáncem realismu v polském umění, jehož hlavním představitelem byl Jozef Chełmoński.

U zrodu moderního polského umění stálo hnutí Młoda Polska (Mladé Polsko) a zapojilo se do formálních experimentů vedených Jackem Malczewskim (symbolismus), Stanisławem Wyspiańským, Józefem Mehofferem a skupinou polských impresionistů.

20. století[editovat | editovat zdroj]

Avantgardní umělci 20. století reprezentovali různé školy a směry. Umění Tadeusze Makowského bylo ovlivněno kubismem, zatímco Władysław Strzemiński a Henryk Stażewski pracovali v rámci konstruktivistického směru. Mezi významné současné umělce patří Roman Opałka, Wilhelm Sasnal, Leon Tarasewicz, Jerzy Nowosielski, Wojciech Siudmak, Mirosław Bałka a v mladší generaci Katarzyna Kozyrová a Zbigniew Wąsiel.

Malířka Tamara de Lempicka tvořila ve stylu art deco. Józef Czajkowski byl umělcem mnoha forem, včetně malby, architektury a designu nábytku.^[5]

Mezi nejslavnější polské sochaře patří Xawery Dunikowski, Katarzyna Kobrová, Alina Szapocznikowová a Magdalena Abakanowiczová. Od meziválečných let se polské umění a dokumentární fotografie těší celosvětovému uznání.

Po druhé světové válce v Polsku jen několik slavných umělců jako malíři Andrzej Wróblewski, Bronisław Linke a filmový režisér Andrzej Wajda (držitel čestného Oscara) připomínalo válečné oběti nacistického holokaustu, povstání ve varšavském ghettu a varšavského povstání.

Mezi významné polské pováleční malíře patří kapisté (Jan Cybis, Jan Szancenbach, Artur Nacht-Samborski, Hanna Rudzka-Cybisowa), Andrzej Wróblewski, Krakovská skupina / Grupa Krakowska (Tadeusz Kantor, Maria Jarema, Jerzy Nowosielski), jednotlivci jako Piotr Potworowski, Władysław Hasior, Ludwik Konarzewski, Jerzy Duda-Gracz, či Zdzisław Beksiński.

V 60. letech vznikla Polská škola plakátu, v jejímž čele stáli Henryk Tomaszewski a Waldemar Świerzy. ^[6]

Současné umění od roku 1989[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnějšími představiteli současného polského umění jsou Wilhelm Sasnal, Rafał Bujnowski, Józef Robakowski, Paweł Althamer, Artur Żmijewski, Mirosław Bałka, Leszek Knaflewski, Robert Kuśmirowski, Zuzana Janinová, Krzysztof Wodiczko, Paulina Ołowska, Katarzyna Kozyrová, Joanna Rajkowska, Gruppa Azorro.

Významnou roli hrají nezávislé galerie, především ve Varšavě, Krakově a Poznani. V mnoha dalších městech vznikají muzea moderního umění, která shromažďují nejen národní a mezinárodní sbírky (Krakov, Vratislav, Toruň). Ve Varšavě probíhají práce na vybudování Muzea moderního umění, které od roku 2013 vytváří mezinárodní sbírku současného umění pro veřejnost.