Kladská madona

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kladská madona - Google Art Project

Kladská madona (Madona Kladská) je česká desková gotická malba z let 1343-1344[1], původně střední část většího křídlového oltáře. Donátorem oltáře byl arcibiskup Arnošt z Pardubic, který je zobrazen v levém dolním rohu.

Historie obrazu[editovat | editovat zdroj]

Oltář pro klášter augustiniánů v Kladsku (německy Glatz; polsky od roku 1945 Kłodzko) dal zhotovit před rokem 1350 jeho zakladatel, arcibiskup Arnošt z Pardubic, který v Kladsku strávil mládí a v tamním farním kostele byl jako dítě údajně svědkem zjevení Panny Marie. Jako arcibiskup byl zakladatelem mariánského kultu v českých zemích. Ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kladsku je pohřben.

Detail: Arnošt z Pardubic

Původní křídlový oltář, ke kterému patřily další čtyři desky s malovanými výjevy ze života Krista (Narození Páně, Obřezání, Útěk do Egypta, Dvanáctiletý Kristus v Chrámu) viděl a popsal Bohuslav Balbín[2] ve spisu Vita Venerabilis Arnesti primi archiepiscopi Pragensis (1664). Klášter po augustiniánech převzali jezuité a do roku 1618 zde byla jezuitská kolej. Za třicetileté války bylo Kladsko obléháno a poničeno, ale oltář zachránil purkrabí Johann Georg Semling a luteránský šlechtic Adrian von Eckersdorf. Po roce 1625 byl oltář chloubou místního farního kostela a v 19. století se nacházel v královském gymnasiu v Kladsku. Odtud obraz s trůnící Madonou koupilo roku 1902 berlínské Kaiser-Friedrich-Museum. V současnosti je v majetku Státního muzea Gemäldegalerie Berlin Berlin-Dahlem.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Monumentální obraz o velikosti 186 x 95 cm je namalován temperou na desce z topolového dřeva, potažené plátnem. Je dílem pocházejícím z okruhu Mistra vyšebrodského oltáře nebo jeho následovníka.

Motiv Trůnící Madony obklopené anděly, kompozice prostoru sjednoceného perspektivním ubíháním linií, snědý pigment pleti, neobvyklá velikost dítěte a záliba v drahocenných tkaninách má původ v severní Itálii[3], ale řada detailů naznačuje přímý vliv francouzský, zprostředkovaný Porýním. Jako archaické francouzské vzory, vyskytující se v české knižní malbě už počátkem 14. stol., se jeví zejména koruna s listy a bohatě řasená rouška Madony. Také architektura trůnu souvisí s francouzskými slonovinovými reliéfy.[4]

S dílem Mistra vyšebrodského oltáře obraz spojuje měkká modelace obličejů a podoba Madony a andělů s deskami Klanění tří králů, Zvěstování, Zmrtvýchvstání a Oplakávání vyšebrodského cyklu. Existuje také analogie s Mosteckou madonou (hlava Krista).

Do stejného časového období patří také Madona z Veveří a Strahovská madona a do širšího okruhu, možná spojeného předchozím školením v dílně Mistra Klosterneuburského oltáře, také autor tzv. Kaufmannova Ukřižování.[5]

Kladská madona vykazuje ve srovnání s vyšebrodským cyklem některé důležité inovace, zejména v perspektivní projekci trůnu a zvýraznění prostorové hloubky barevným odstupňováním ploch, modelaci vysokého reliéfu drapérií a v celkovém zlidštění a citové vroucnosti podání, od kterého se odvíjí celá typologie českých milostných Madon až do počátku 15. století.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matthias Weniger, in: Suckale R, Weniger M, Wundram M, Gotika, 2007, s. 42
  2. A. Matějček, 1950, s. 48
  3. Pešina J, 1976, s. 25
  4. Antonín Matějček, Česká malba gotická, Melantrich v Praze, 1950, s. 48-49
  5. Antonín Matějček, Česká malba gotická, Melantrich v Praze, 1950, s. 52
  6. Kutal J, 1972, s. 57

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Robert Suckale, Matthias Weniger, Manfred Wundram, Gotika, Taschen / Slovart, 2007, ISBN 978-80-7209-908-5
  • Robert Suckale: Die Glatzer Madonnentafel des Prager Erzbischofs Ernst von Pardubitz als gemalter Marienhymnus. In: Robert Suckale, Stil und Funktion. Ausgewählte Schriften zur Kunst des Mittelalters, Berlin-München 2003, S. 119-150.
  • Karel Stejskal, Umění na dvoře Karla IV, Artia Praha 1978
  • Jaroslav Pešina, Česká gotická desková malba, Odeon, Praha 1976
  • Albert Kutal, České gotické umění, Obelisk a Artia, Praha 1972
  • Antonín Matějček, Jaroslav Pešina, Česká malba gotická, Melantrich, Praha 1950
  • Franz Albert: Die Glatzer Madonna des Erzbischofs Ernst von Pardubitz : ein Beitrag zur Glatzer Kunst- und Heimatgeschichte, Glatz : Verein für Glatzer Heimatkunde, 1922.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]