Nová levice
Nová levice (anglicky: New Left) je myšlenkový směr a společensko-politické hnutí levicového zaměření, prosazující se od 60. a 70. let 20. století zejména v USA a západoevropských zemích. Od pádu komunistických režimů a rozpadu bipolární světové soustavy se prosazuje i v tzv. postkomunistických středo- a východoevropských zemích včetně České republiky.
Vznik
[editovat | editovat zdroj]Kořeny nové levice tkví v intelektuálním kvasu a společenské atmosféře 60. let. Nová levice zdůrazňovala nespravedlnost a špatnost kulturních, morálních a společenských norem konzervativní buržoazní společnosti, jež považovala za zpátečnické a přežilé. V zásadě tak usilovala o vymanění se ze zažitých společenských norem, schémat a klišé. V souvislosti s novou levicí se proto někdy hovoří o tzv. „kulturní revoluci“, na rozdíl od revoluce sociální, související s idejemi tzv. staré levice. Filozoficky se nová levice prolíná do značné míry s postmodernismem, je ovlivněna např. poststrukturalismem a kritickou teorií (Jean Paul Sartre, André Gorz), frankfurtskou školou, H. Marcusem či J. Habermasem a dalšími.
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]
V podstatě jde spíše o konglomerát vzájemně blízkých myšlenek, postojů a zásad, než o jednolitý, pevně daný a vymezený politicko-filozofický směr, jako např. socialismus, liberalismus či konzervatismus. Program nové levice tradičně prosazuje sociálně liberální a progresivní myšlenky humanismu, pacifismu, multikulturalismu, feminismu, rasové/etnické rovnosti, silný důraz klade na ochranu životního prostředí, LGBTQ práva a boj s diskriminací; k myšlenkám nové levice může být řazen rovněž boj proti globalizaci a další. Obdobně jako u tzv. staré levice, tj. levice socialistického či sociálnědemokratického střihu, tvoří i u nové levice ústřední myšlenku idea rovnosti a spravedlnosti. Oproti prosazování ekonomické rovnosti, jakožto domény staré levice, se ovšem s ohledem na její programová témata zaměřuje spíše na rovnost a spravedlnost sociální.
Novou levici lze rozdělit také na dva směry podle jejího vztahu k problému globalizace. První z těchto směrů přistupuje ke globalizaci pozitivně (v Česku patří k reprezentantům tohoto směřování Petr Uhl, ve světě například Henri-Bernard Lévy). Druhý postoj je naopak ke globalizaci kritický (Noam Chomsky).
Novou myšlenkovou orientaci, jež postavila svobodně uvažující intelektuály nové levice proti tradiční levici je možné charakterizovat těmito body:
- Nově je interpretována marxistická teorie, nová levice zdůrazňuje návrat k Marxovým raným spisům, klade se větší důraz na hledisko odcizení, než na vykořisťování. Hledá se spojení marxistické teorie s existencialismem a psychoanalýzou. Cílem nové levice je rovněž zbavit marxismus ztuhlosti a oddělit ho od současného institualizovaného marxismu.
- Nově je definován socialistický společenský řád. Socialismus by neměl skončit sociální a politickou revolucí, uchopením moci a zestátněním výrobních prostředků. Cílem by mělo být odstranit odcizení člověka ve všech oblastech jeho života od volného času po rodinu.
- Je vytvářena nová transformační strategie. Jednotlivec by se měl zbavit podřízeného vztahu vůči kolektivu. Měly by se vytvářet nové kulturní ideály a přenést se do subkultur, jako alternativa a protiváha ke stávajícím institucím.
- Vzniká nová koncepce organizací. Klade se větší důraz na akci, než na organizaci, proto se nová levice profiluje jako hnutí a ne jako politická strana. Toto hnutí chce svět pochopit vlastním jednáním, veřejnost vyburcovat provokacemi a účastníky měnit právě účastí na daných akcích.
- Proletariát již nemá být nositelem sociální změny. Podnět k transformaci společnosti by měla vyvolat odborně vyškolená dělnická třída, mladá inteligence a okrajové společenské skupiny.[1]
Nová levice v České republice
[editovat | editovat zdroj]V socialistickém Československu mělo mnohé z myšlenek nové levice tendence k prosazení se během procesu politického uvolnění koncem 60. let, tzv. pražského jara, kdy působilo Hnutí revoluční mládeže. Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 a následný nástup normalizace však učinily těmto snahám přítrž. Během normalizačních let zůstal intelektuální diskurz blízký tezím nové levice doménou povětšinou uzavřených disidentských kruhů. Fakticky se tak nová levice v Československu etablovala až po politickém převratu v roce 1989, zejména v okruhu Občanského hnutí.
K čelným českým představitelům myšlenek či postojů, vycházejících z ideových kořenů nové levice, patří např. politici Petr Uhl a Jan Tamáš, filozofové Václav Bělohradský a Martin Škabraha, sociologové Jan Keller,[2] Jiřina Šiklová a řada dalších. Podle mínění skupiny okolo Václava Klause měl k některým myšlenkám nové levice blízko i bývalý československý a český prezident Václav Havel.[3]
Na české politické scéně prosazují v současnosti nejvíce z postojů nové levice zejména některé osobnosti a proudy v ČSSD (Jiří Dienstbier ml.) a zelené strany (Strana zelených a její levicová platforma Zelená re:vize, Klíčové hnutí Taťany Fischerové nebo hnutí Změna). Dále například menší levicové strany a hnutí jako Idealisté, Budoucnost nebo Levice.
V posledních letech prosazuje v ČR myšlenky nové levice zejména Česká pirátská strana.[4][5][6][7]
O myšlenkách a struktuře nové levice v Česku pojednává kniha Budoucnost (2020) od publicistky Apoleny Rychlíkové.
Kritika nové levice
[editovat | editovat zdroj]Myšlenky nové levice bývají nejčastěji kritizovány z pravicově konzervativní části politického spektra. V kontrapozici vůči nové levici stojí zejména neokonzervatismus, pravicová politická doktrína, vzniklá v 80. letech 20. století v USA, prosazující společenský konzervatismus v kombinaci s ekonomickým liberalismem (neoliberalismem) a mocenskou hegemonií USA a jejich spojenců.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Gilcher-Holteyová, Ingrid. 2004. Hnutí 68 na Západě: Studentské bouře v USA a západní Evropě, Praha:Vyšehrad
- ↑ Srov. např. pasáž in: Jan Keller: Tři sociální světy: sociální struktura postindustriální společnosti, Sociologické nakladatelství (SLON), Praha 2010, s. 127-131
- ↑ Hájek: Havel je neomarxista a ČT prototypem svazáctví. Parlamentní listy [online]. [cit. 2020-03-07]. Dostupné online.
- ↑ MAZANCOVÁ, Hana. Piráti jsou nová levice, budeme se ale muset domluvit, řekl Fiala. Babišovu vládu teď koalice Spolu položit nechce.. Deník N [online]. 2021-03-31 [cit. 2021-08-03]. Dostupné online.
- ↑ VRBA, Martin. Jsou Piráti novou levicí?. A2larm [online]. 2017-10-27 [cit. 2021-08-03]. Dostupné online.
- ↑ ŠAFR, Pavel. Ivan Bartoš vytvořil fungující levicovou stranu. O hodně lepší než ČSSD. Forum 24 [online]. 2020-01-11 [cit. 2021-08-03]. Dostupné online.
- ↑ MICHAL, Půr. Koalice Spolu by se měla vymezovat proti Pirátům. Nejsou autentickou středovou stranou, je to nová levice, říká Pospíšil. Info 24 [online]. 2021-03-26 [cit. 2021-08-03]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BARŠA, Pavel; CÍSAŘ, Ondřej. Levice v postrevoluční době : občanská společnost a nová sociální hnutí v radikální politické teorii 20. století. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004. 210 s. ISBN 80-7325-033-0.
- STRMISKA, Maxmilián. Studie o utváření italské Nové levice : (1968-1972). Brno: Masarykova univerzita, 1994. 102 s. ISBN 80-210-0895-4.
