Marginální skupina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Slum v Gecekondu (Ankara, Turecko)

Marginální skupina (z lat. marginalis, od margo - okraj) je obvykle menšinová a více méně zřetelně odlišená skupina obyvatel, která je kromě toho vytlačena nebo vytlačována "na okraj" společnosti čili marginalizována.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Skupina žije "na okraji společnosti", pokud v ní nevykonává přiměřený vliv, její členové v ní nezastávají významnější postavení a jsou obvykle i sociálně a hospodářsky slabší. Její sídliště bývají doslova na okraji velkých měst. V marginálních skupinách bývá podstatně vyšší míra nezaměstnanosti a chudoby, nižší úroveň vzdělanosti a tudíž i menší možnost společenského uplatnění. Toto postavení se v současných společenských vědách většinou nepokládá za přirozeně dané, nýbrž za výsledek vědomého i nevědomého vytlačení na okraj čili marginalizace. Proto se často hovoří o marginalizovaných skupinách.

Marginalizace[editovat | editovat zdroj]

Chudinská čtvrť Pachuca (Mexico)

Pojem marginalizace zavedl Robert Park (1864-1944), jeden ze zakladatelů Chicagské sociologické školy, v eseji “Lidská migrace a marginální člověk" (1928), jako označení pro určitý společenský a psychologický stav přistěhovalců. Marginalizace je podle Parka spojená s pochybnostmi jednotlivce ohledně jeho osobní hodnoty, s nejistotou přátelských vztahů, neustálým strachem z odmítnutí, tendencí vyhnout se nejistým situacím, bolestivou plachosti, osamělosti, nadměrným nadšením, nadměrnou starosti o budoucnost atd.[1]

V bohatých západních společnostech brání úplné marginalizaci systémy sociálního pojištění a zabezpečení, takže ani marginalizované osoby a skupiny netrpí přímo hladem. V občansky vyspělejších zemích pracují kromě toho různá dobrovolná sdružení, která se o marginalizované lidi starají. I zde však žijí tisíce lidí jako bezdomovci a "marginálové", kteří se živí sbíráním odpadků a podobně.

V tak zvaných zemích třetího světa však marginalizace nakonec vede do milionových slumů a ghet na okraji velkoměst, kde není ani voda a lidé skutečně živoří. Jejich situaci ještě dále zhoršuje vysoká natalita a početné rodiny, které často živí dětská prostituce nebo drobná kriminalita.

Typy marginalizace[editovat | editovat zdroj]

Rozlišují se dva typy: marginalizace individuální a skupinová. Individuální marginalizace je charakterizována neúplným vstupem jedince do skupiny, která ho kompletně neakceptuje, a jeho odcizením z původni skupiny, která ho odmítá. Skupinová marginalizace vzniká v důsledku změn ve struktuře sociálních skupin, vytváření nových skupin v ekonomice a politice a potlačování existujicích skupin. [2]

Příklady[editovat | editovat zdroj]

  • přistěhovalci
  • opuštěné „děti ulice“
  • lidé mentálně postižení, pokud nemají nikoho, kdo by se o ně postaral
  • propuštění vězňové
  • drogově závislí
  • alkoholici
  • zločinci
  • mládežnické subkulturní asociace, gangy

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • J. Jandourek, Sociologický slovník. Praha: Portál 2001.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. PARK, Robert E. Human Migration and the Marginal Man. American Journal of Sociology. 1928-05, roč. 33, čís. 6, s. 881–893. Dostupné online [cit. 2018-11-25]. ISSN 0002-9602. DOI:10.1086/214592. (anglicky) 
  2. PELC, Stanko. Marginality and Marginalization. Cham: Springer International Publishing Dostupné online. ISBN 9783319509976, ISBN 9783319509983. DOI:10.1007/978-3-319-50998-3_2. S. 13–28. (anglicky)