Odcizení (filosofie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Odcizení (německy Entfremdung, anglicky Alienation) je pojem pramenící z díla německého filozofa Georga Wilhelma Friedricha Hegela a to především z knihy Fenomenologie ducha (Phänomenologie des Geistes). Pojem odcizení získal širší pozornost na základě Marxovy filozofie popisující dopad odcizení na pracující třídu nebo jedince skrze majetkové a výrobní vztahy.[1][2]

 “Karl Marx používá pojem odcizení v jeho světském významu. Dělník prodává svoji pracovní sílu produkuje nikoliv sám pro sebe, ale stává v rámci dělby práce jen článkem v řetězu. Proto je mu produkt jeho práce odcizen a on je odcizen sám sobě i svým bližním.” [3]

Teorie odcizení podle Hegela[editovat | editovat zdroj]

Hegel odcizení formuluje tak, že individuální bytí je odděleno od světa, který je ale přirozenou součástí individuálního bytí. A protože je toto odcizení pouze umělé, tak Hegel tvrdí, že vyvolává silnou touhu jej samotné překonat. Překonání odcizení je možné, nicméně pouze skrze uvědomění si skutečnosti, že odcizení existuje, a poté následování vyššího cíle až obětování se pro něj.[4][5]

Teorie odcizení podle Marxe[editovat | editovat zdroj]

Marxova teorie alienace popisuje odcizení lidí od výsledků jejich práce jako důsledek ztráty individuality, která nastává při integraci jedince do sociální třídy. Člověk tedy již nevykonává práci pro sebe, ale pro společnost, ztrácí spojení se svým výrobkem, a tedy pracuje pouze pro mzdu, nikoliv pro seberealizaci vycházející z odvedené práce.[6]

Karl Marx poprvé zformuloval svoji teorii odcizení v jeho Ekonomicko-filosofických rukopisech z roku 1844 (též nazývaných Pařížskými rukopisy), které byly poprvé vydány roku 1932.

Karl Marx popisuje společnost konfliktu, kde pracující třída je utlačována buržoazií, protože buržoazie vlastní všechny výrobní prostředky (tzv. Kapitál). Kapitál pak přímo způsobuje odcizení, nicméně pocit odcizení může dopadat na obě hlavní společenské třídy, jak třídu dělnickou, tak buržoazii.[6]

Odcizení od produktu vlastní práce[editovat | editovat zdroj]

Podoba produktu již není stanovena pracovníky, co ho vyrábějí, nýbrž kapitalisty, kteří přetvářejí jak produkt, tak preference konzumentů tak, aby dosáhli největšího zisku. Pracovník nemůže ovlivnit podobu vytvářeného předmětu. Výsledek je diktován kapitalisty, a tak se vytrácí vztah mezi dělníkem a hotovým výrobkem.

Jedním z důvodu je specializace. Dělník se účastní výroby jen malé častí finálního produktu. Tyto části ani nepřipomínají finální výrobek, a tak je dělník odcizen od vztahu mezi ním a produktem. Nedochází zde k vlastní realizaci dělníkových představ a kreativity. Výrobek se tak stává něčím úplně cizím

V kapitalismu byl podle Marxe výrobní proces zredukován na řadu nekonečně se opakujících, monotónních úkonů, které neponechávají pracovníkovi žádný spokojenosti nad výsledkem jeho práce.

Odcizení od výrobní činnosti  [editovat | editovat zdroj]

Dělník je tedy jenom nástrojem v produkci, produkt již nezrcadlí jeho podstatu a dochází tedy jak k pracovnímu, tak intelektuálnímu odcizení pracovníka od jeho práce. Jedinec se stává pouze součástí své sociální třídy a je brán jako část stroje, čímž dochází ke ztrátě individuality. Dělník je brán je jako nahraditelná součást výrobního stroje nebo sociální třídy.

Protože je však kapitalistické zřízení založeno na peněžních výměnách, je pracovník nucen svoji práci vykonávat, jinak by on i jeho rodina byli vystaveni možnosti chudoby. Kapitalistický systém tedy svým způsobem drží pracovníkovu rodinu jako rukojmí. Každý zisk přispívá k odcizení a čím více dělník pracuje, tím více je odcizen. Industrializace slibovala pozvednout pracující lid k ušlechtilé práci, ale místo toho poškodila lidskou podstatu, která přímo plyne z lidské práce[6].

Odcizení od ostatních pracovníků[editovat | editovat zdroj]

Marx popisuje kapitalismus jako systém, který dělá z práce, která bývala kolektivním sociálně-ekonomickým úsilím o vytvoření určitého výrobku, pouhou surovinu, volně obchodovatelnou na trhu práce. Zatímco se tedy kapitalisté snaží z pracovníků dostat co nejvíce práce za co nejmenší mzdu, mezi pracovníky je vytvářeno konkurenční prostředí, ve kterém spolu soutěží o vyšší mzdy. Kapitalisté takto kontrolují pracovníky, protože ti se vzájemným soupeřením odcizí společným ekonomickým cílům[6]. [7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Alienation - Routledge Encyclopedia of Philosophy. www.rep.routledge.com [online]. [cit. 2017-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Social alienation - Wikipedia. en.m.wikipedia.org [online]. [cit. 2017-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. J Jandourek, ‘’Slovník sociologických pojmů’’, Grada Publishing, Praha, 2012, s. 19
  4. 1770-1831., Hegel, Georg Wilhelm Friedrich,. Phaenomenologie des Geistes. Middlesex, England: The Echo Library 353 pages s. Dostupné online. ISBN 9781406807042. 
  5. M Šaffek, Teorie odcizení u mladého Marxe, Praha, 2006, bakalářská práce(bc.),Univerzita Karlova, Filosofická fakulta, ústav filosofie a religionistiky
  6. a b c d MARX, Karl. Ekonomicko-filosofické rukopisy. Paříž: [s.n.], 1844. Dostupné online. S. XXII. 
  7. Marx on Alienation

Literatura[editovat | editovat zdroj]

K. Marx, ‘’Ekonomicko-filosofické rukopisy’’, 1844, Paříž

E. Fromm: ‘’Obraz člověka u Marxe’’ ISBN 80-86263-53-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

https://www.marxists.org/

http://www.kmbe.cz/ekonomicko_filozoficke_rukopisy.pdf