Ageismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Ageismus [ejdžismus] (z angl. age = věk) je věková diskriminace, proces systematického stereotypizování a diskriminace proti nebo ve prospěch určité věkové skupiny.[1]

Posuzování stáří by nemělo být pouze záležitostí reálného věku, ale měl by být brán zřetel především na určitá subjektivní kritéria. Přeci jenom "Je nám tolik, na kolik se cítíme.". Přehled možných měřítek pro určování věku, o němž bychom mohli říct, že se jedná o stáří, uvádí Křivohlavý (2011).[2]

Jedná se o:

  • chronologický věk
  • biologický stav organismu
  • psychické zdraví
  • kognitivní výkonnost
  • sociální kompetence a produktivita
  • kvalita sebeovládání
  • spokojenost se životem

První česká sociologická definice[editovat | editovat zdroj]

„Ageismus – neboli věková diskriminace je ideologie založená na sdíleném přesvědčení o kvalitativní nerovnosti jednotlivých fází lidského životního cyklu. Projevuje se skrze proces systematické, symbolické i reálné stereotypizace a diskriminace osob a skupin na základě jejich chronologického věku a/nebo na jejich příslušnosti k určité generaci.“[3]

Pojem bývá často označován jako „věková diskriminace“ nebo „diskriminace na základě věku“. I když se termín ageismus jako jeden z významnějších pojmů v sociálně-politické praxi vyskytuje poměrně dlouhou dobu, přesto, jak uvádí Vidovićová: „Doposud nebylo dosaženo jedné konsenzuální definice, která by pokrývala celou šíři tohoto dynamického jevu a zároveň pomohla stanovit jeho praktické hranice.“[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Termín poprvé použil Robert Neil Butler ve svém projevu v roce 1968 při debatě o bytové politice v americkém státě Columbia[5] a v roce 1979 byl „ageism“ poprvé zahrnut do slovníku „The American Heritage Dictionary of the English Language“[6]. Robert Neil Butler tento termín použil ve vztahu ke starším lidem. Do dnešní doby se však rozšířil na všechny věkové skupiny, ale stále bývá interpretován právě jako vyřazování starších lidí z běžného života.

Zdroje ageismu[editovat | editovat zdroj]

Ageismus je možné rozdělit na tři skupiny:

  • individuální
  • kulturní
  • sociální.[1]

Jako individuální zdroje můžeme chápat např. strach ze smrti a stárnutí, frustrace, či agrese. Jednotlivé subjekty ageismu přebírají stereotypy, které jim o věku nabízejí ostatní generace a nezřídka se s nimi identifikují.

Mezi kulturní zdroje ageismu patří různorodé faktory jako hodnotové systémy: jazyk, mediální kultura, humor, umění či literatura. Tyto faktory se výrazně liší mezi generacemi.

Jako sociální zdroj označujeme příslušnost k tzv. in-groups ("my") a out-groups ("oni").[7] Členové out-groups jsou oběťmi stereotypů a generalizace, kdežto in-groups jsou zvýhodňovány.

Projevy věkové diskriminace na trhu práce[editovat | editovat zdroj]

V České republice je ze zákona věková diskriminace (tedy méně příznivé zacházení na základě věku než s jinou osobou ve srovnatelné situaci) zakázána, zákoník práce, zákon o zaměstnanosti a antidiskriminační zákon vymezují rovné právo na zaměstnání.

Přesto se diskriminace na trhu práce objevuje, jen se stala více skrytou. Zaměstnavatelé uvádějí požadavky nepřímo spjaté s mládím (flexibilita, kreativita, mladý kolektiv…)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PALMORE, E. B.. Ageism: Negative and Positive. New York : Springer, 1999.  
  2. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie: možnosti, které čekají. 1. vyd. Praha : Grada, 2011. 141 s. (Psyché). ISBN 978-80-247-3604-4.  
  3. VIDOVIĆOVÁ, Lucie. Věková diskriminace – ageismus: úvod do teorie a výskyt diskriminačních přístupů ve vybraných oblastech s důrazem na pracovní trh. Praha, Brno : VÚPSV, 2005. S. 5.  
  4. VIDOVIĆOVÁ, Lucie. Stárnutí, věk a diskriminace - nové souvislosti. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita Brno, Mezinárodní politologický ústav, 2008. 2 svazky (233 s.) (EDIS). ISBN 9788021046276.  
  5. COLE, Thomas R.; GADOW, Sally A.. What does it mean to grow old?: reflections from the humanities. Durham : Duke University Press, 1986. ISBN 9780822308171.  
  6. ageismus.cz [online]. [cit. 2011-05-10]. [ageismus.cz Dostupné online].  
  7. RESKIN, B. F.. The proximate causes of employment discrimination. Contemporary Sociology. 2000, roč. 29, čís. 2, s. 319–328.  

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • MICHAELA MINKSOVÁ, Brno 2015, Diplomová práce: "Ageismus aneb Senioři jako "druhořadí" občané?",Vedoucí diplomové práce: Mgr. Lenka Gulová, Ph.D.
  • HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. Vyd. 2., podstatně přeprac. a dopl. Praha: Havlíček Brain Team, 2010, 365 s. ISBN 978-80-87109-19-9.
  • HAVLÍK, Radomír. Úvod do sociologie. Vyd. 6., přeprac. Praha: Karolinum, 2015, 132 s. ISBN 978-80-246-2843-1.
  • 262/2006 Sb. Zákon zákoník práce, dostupné z: <http://business.center.cz/business/pravo/zakony/zakonik-prace/cast1h4.aspx>
  • Antidiskriminační zákon, dostupné z: <http://www.mpsv.cz/ppropo.php?ID=z198_2009#par1>