André Gorz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
André Gorz
Rodné jménoGerhart Hirsch a Gérard Robert Karl Jakob Horst
Narození9. února 1923
Vídeň
Úmrtí22. září 2007 (ve věku 84 let)
Vosnon
PseudonymMichel Bosquet
Povoláníekonom, novinář, filozof, spisovatel, sociolog a ochránce životního prostředí
Alma materŠvýcarský federální technologický institut v Lausanne
Alpské lyceum v Zuozu
Tématapolitická ekologie, Nerůst, múzické umění, filozof a žurnalistika
Významná dílaLes chemins du paradis
Ekologie a politika
VlivyIvan Illich
Karl Marx
Jean-Paul Sartre
Edmund Husserl
Herbert Marcuse
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

André Gorz (9. únor 192322. září 2007) byl francouzský a rakouský sociální filozof českého původu. Byl teoretikem hnutí Nové levice, proponentem politické ekologie, a spoluzakladatelem týdeníku Nouvel Observateur.

Narodil se ve Vídni pod jménem Gerhard Hirsch židovskému otci a katolické matce, kteří v roce 1918 emigrovali z Moravy. Otec pracoval jako obchodník se dřevem. Matka, jejíž otec byl český operní zpěvák a dirigent, byla sekretářka.[1] Za druhé světové války Gorz chodil do švýcarské školy (v obci Zuoz), po válce se stěhoval do Francie.

V padesátých letech začal pracovat jako novinář, pod pseudonymem Michel Bosquet a v roce 1964 spoluzakládál Nouvel Observateur.

Byl mu blízký existencialistický vztah k marxismu Jean-Paul Sartra, s nímž se seznámil už v roce 1946. Byl členem redakční rady Les Temps Modernes, vlivný časopis záložen Sartrem, až do Sartrovy smrti. Byl i přítelem Herberta Marcuse a Ivana Illicha.

Právě otázkám odcizení a osvobození se věnovaly jeho první knihy, které podepsal jako André Gorz. Zajímal se i o krizi práce[2].

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • La morale de l'histoire (Seuil, 1959)
  • Stratégie ouvrière et néocapitalisme (Seuil, 1964)
  • Le traître (Le Seuil, 1957 et Folio Essais, 2005. Dans cette édition se trouve l'Avant-propos de 1967)
  • Le socialisme difficile (Seuil, 1967)
  • Réforme et révolution (Seuil, 1969)
  • Critique du capitalisme quotidien (Galilée, 1973)
  • Critique de la division du travail (Seuil, 1973. Ouvrage collectif)
  • Écologie et politique (Galilée, 1975)
  • Écologie et liberté (Galilée, 1977)
  • Fondements pour une morale (Galilée, 1977)
  • Adieux au prolétariat (Galilée et Le Seuil, 1980)
  • Les Chemins du Paradis (Galilée, 1983)
  • Métamorphoses du travail (Galilée, 1988 et Folio Essais, 2004)
  • Capitalisme Socialisme Écologie (Galilée, 1991)
  • Misères du présent, richesse du possible (Galilée, 1997)
  • L’immatériel (Galilée, 2003)
  • Lettre à D. Histoire d'un amour (Galilée, 2006 ; rééd. Folio, 2008)
  • Ecologica (Galilée, 2008)
  • Le Fil rouge de l'écologie, Willy Gianinazzi (ed.), La Découverte, 2016)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Finn Bowring, Andre Gorz and the Sartrean Legacy: Arguments for a Person-Centered Social Theory, Palgrave Macmillan, 2000, str.1
  2. Willy Gianinazzi, André Gorz. Une vie, Paris, La Découverte, 2016.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]