Kocbeře
| Kocbeře | |
|---|---|
 Kaple Panny Marie | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Dvůr Králové nad Labem |
| Obec s rozšířenou působností | Dvůr Králové nad Labem (správní obvod) |
| Okres | Trutnov |
| Kraj | Královéhradecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°27′13″ s. š., 15°51′32″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 529 (2023)[1] |
| Rozloha | 10,93 km²[2] |
| Katastrální území | Kocbeře |
| Nadmořská výška | 439 m n. m. |
| PSČ | 544 64 |
| Počet domů | 181 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 3 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 3 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Nové Kocbeře 53 544 64 Kocbeře ou.kocbere@cmail.cz |
| Starosta | Eva Rezková |
| Oficiální web: www | |
  Kocbeře | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 579394 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kocbeře (do roku 1950 Kočbeř[4], německy Rettendorf) je obec, která se nachází v okrese Trutnov, kraj Královéhradecký, zhruba 4 km severovýchodně od Dvora Králové nad Labem. Obcí protéká Kocbeřský potok, jeden z drobnějších levých přítoků Labe. Osu Kocbeří představuje silnice I/37, jež se tu kříží se silnicí II/300. Žije zde 529[1] obyvatel.
Název obce[editovat | editovat zdroj]
Kocbeře byly pravděpodobně založeny v rámci německé kolonizace ve druhé polovině 13. století jako takzvaná lesně-rolnická ves, německy Waldhufendorf. Na základě jazykovědného bádání se usuzuje, že první osadníci přišli z oblasti Frank, Durynska a Saska. Způsob vzniku se otiskl do původního německého názvu vesnice – Reutendorf, kde první část odpovídá starohornoněmeckému slovesu reuten znamenajícímu zbavit půdu lesa a křoví, zúrodnit, vymýtit. Teprve v 19. století se ustálila forma Rettendorf.
Ze 14. století pochází český název vesnice – Kocbeře (v první pramenné zmínce Koczberzye). První část sousloví odkazuje ke staročeskému koc – označení pro hrubý plášť nebo houni. Jednalo se tedy o posměšný název pro sídlo, kde se berou, kradou pláště či houně.
V 16. století vzniklá osada, která je nyní místní částí Kocbeří, získala běžný název Nová Ves, německy Neudorf. Hovorově se označuje jako Chaloupky.
Až do 19. století by se mělo správně mluvit o samostatných vesnicích Kocbeři a Nové Vsi. K nim na parcele patřící k panství Žireč-Debrné přibylo v letech 1834-6 sídlo známé jako Nová Kocbeř (Neu Rettendorf). Ta tvořila společně s dalšími novými založeními (Nový Kohoutov, Ženská Bída, Nové Záboří) samostatnou obec Království I. V jedinou ves pod názvem Kocbeře byly Kocbeř, Nová Kocbeř a Nová Ves sloučeny teprve v roce 1950.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Kocbeř a Nová Ves patřily do poloviny 19. století k panství Choustníkovo Hradiště, jehož majiteli byli:
Půta z Turgova (1316–?), Ota z Turgova, Jan a Václav Krušinové z Lichtenburka (1382), Heřman z Choustníka (1395–1404), Beneš z Choustníka (1404–1410), Purkhart Strnad z Janovic (1410), Purkhart Strnad z Janovic (1410–1457), Mikuláš Zajíc z Hazmburka (1457–1459), Oldřich a Jan Zajícové z Hazmburka (1459–1473), Petr Čéč z Nemyčevsi (1473–1482), Dubek z Hustířan (1482–1501), Burian ze Švamberka (1501–?), Mikuláš z Dražovic (1513), Zilvar ze Silbrštejna, Jan Krupý z Probluze, Michal Slavata z Chlumu, Diviš Slavata z Chlumu (1533–1541), Mikuláš Pecingar z Bydžína (1541–?), Albrecht Ctibor Pecingar z Bydžína (?–1622), Albrecht z Valdštejna (1623), Marie Magdalena Trčková z Lípy (?–1633), Jan Rudolf Trčka z Lípy (1633-1634), František z Uhlfeldu (1636–1637), jezuitská kolej v Jičíně (1637–1651), Corfiz z Uhlfeldu (1651–1655), Ottavio Piccolomini (1655), Diana Maria Gazoldo, hraběnka Černínová, Vilém Bádensko-Bádenský, Jan Špork (1664–1679), František Antonín Špork (1679–1738), Anna Kateřina Swéerts-Šporková (1638–1743), hospitální nadace F. A. Šporka (1743–1848).
První písemná zpráva o vesnici se datuje k 29. květnu 1410, kdy Purkhart Strnad z Janovic podal u dvorského soudu žalobu na vdovu po Beneši z Choustníka, která neoprávněně disponovala s panstvím Choustníkovo Hradiště.[5]
Do 19. století byly Kocbeře běžnou vesnicí se zemědělským obyvatelstvem. Ani v krátké době, kdy na panství Choustníkovo Hradiště vybudoval František Antonín Špork výstavné lázně v Kuksu, nepatřily Kocbeře do společenského či hospodářského centra dění. Tuto dobu připomínají pouze pamětní kámen tradičně spojovaný s místem, kde hrabě údajně skolil bílého jelena a studánka sv. Brunona, lokalizovaná východně od obce. Další rozvoj obce (přesněji ale Království I.) začíná v roce 1842, kdy v budově hostince zakládá průmyslník Bernard Gerber textilní faktorii, kde začal roku 1853 pro vídeňskou firmu Valero vyrábět hedvábné zboží. Firma Groß Handlungshaus J. A. Valero et Söhne, Wien o dva roky později provoz odkoupila a krátce nato postavila novou tovární budovu. Firmu od roku 1876 vlastnil vídeňský průmyslník S. Eisenberger. V době hospodářské krize přivedl majitel Erich Eisenberger firmu k úpadku a roku 1932 byla uzavřena. Provoz obnovil o rok později Walter Morawek, firmu vlastnil až do znárodnění roku 1945. Textilní výroba v Kocbeřích existovala i poté, když se z továrny stal vedlejší závod firmy Tiba.
Do roku 1945 v obci zcela převládalo obyvatelstvo německé národnosti. Dne 6. srpna 1945 byla v rámci takzvaného odsunu většina z nich deportována vlakem ke státní hranici u Hřenska, kde museli opustit území republiky. Stejný osud stihl dosud chráněné antifašisty z obce 8. října 1946.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Kaple svatého Floriána
- Kaple Navštívení Panny Marie - červená kaplička
- Kaple Panny Marie - kaplička u hlavní silnice I/37
- Pomník obětem pochodu smrti z Gross-Rosen (1945)
- Šporkovy kameny (naučná stezka)
- Kámen s vytesaným jelenem jako památka na hraběcí lov (1726)
- Vojenský hřbitůvek obětí války 1866
- Janská studánka, poutní místo (nyní opuštěné), bohaté vodní zdroje v okolí
- Budova bývalé textilní továrny (Tiba, nyní Peter GFK)
- Kocbeřská lípa, památný strom poblíž křižovatky hlavních silnic (50°27′11″ s. š., 15°51′29″ v. d.)
Poblíž obce je v kamenolomu těžen druhohorní pískovec který je mj. použit při probíhající opravě zábradlí Karlova mostu v Praze.
Části obce[editovat | editovat zdroj]
- Kocbeře
- Nová Ves
- Nové Kocbeře
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ Vyhláška ministra vnitra č. 13/1951 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1950. Dostupné online.
- ↑ FRIEDRICH, Gustav (ed.). Desky dvorské Království českého, VIII. díl, Druhá kniha půhonná z let 1407–1530. Praha : [s. d.]. S. 388.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- WLASCHEK, Rudolf Maria. Rettendorf. Geschichte eines Dorfes am Königreichwald in Nordostböhmen von den Anfängen bis zur Mitte des 19. Jahrhunderts. München : Verlag Robert Lerche, 1979. ISBN 3-87478-120-8.
- WLASCHEK, Rudolf Maria. Rettendorf II. Geschichte eines Dorfes am Königreichwald in Nordostböhmen von der Mitte des 19. Jahrhunderts bis 1945/46. Münster, 1997.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kocbeře na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Kocběř v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Kocbeře v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
