Lesně-rolnická ves

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Schéma lesně-rolnické vsi
Königswalde, příklad německé lesně-rolnické vsi Waldhufendorfu
Nowotaniec, příklad polské lesně-rolnické vsi łańcuchówky
Obec Stebnik, způsob řazení, Katastrální mapa z r. 1852

Lesně-rolnická ves, též lesně-lánová ves či údolní lánová ves (německy Waldhufendorf, polsky wieś łańcuchowa, zkráceně łańcuchówka) je charakteristický typ údolní vesnice, založené na podélném systému, jehož osou byl zpravidla potok spolu se souběžnou komunikací. Tento typ vesnic byl zakládám obvykle v průběhu kolonizace členitých podhorských a horských oblastí.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původ tohoto druhu vsí je zřejmě u středověkých saských osadníků. Vsi byly zakládány podle Magdeburského práva v zalesněných horských oblastech. Tento druh uspořádání obcí byl rozšířen v době kolonizace předkrkonošské části Slezska, jižní části Malopolska a Červené Rusi (12.-15. století).

Tento způsob osídlení se vedle částí Německa existoval také v Českých zemích a na území dnešního Polska. Rovněž osady zakládané v době tzv. Josefinské kolonizace na přelomu 18. a 19. století mají strukturu lesně-rolnické vsi. V lidové polské mluvě se osady zakládané v lesích nazývají huby, kąty (kouty, úhly), majdany (mýtiny). Základy těchto pradávných pojmenování obcí můžeme dodnes pozorovat u mnohých místních názvů polských obcí.

Uspořádání[editovat | editovat zdroj]

Způsob řazení lesně-rolnické vsi, 12.-15. stol.

Stavení byla zakládána buď na jednom či na obou březích potoka po stranách cesty, jež obvykle procházela údolím. Každá chalupa, statek, či hospodářství stála na vlastním pruhu pozemku - lánu. Ke každému hospodářství náležel též kus lesa (odtud druhý název lesně-rolnická ves), který sahal až k rozvodí určujícímu hranice vsi. Způsob obdělávání půdy postupoval v pořadí: zahrada, pole, louky a les.[2]

Příklady lesně-rolnických vsí v Čechách a na Moravě[editovat | editovat zdroj]

Mezi půdorysnými formami vrcholně středověkých sídel v zemích Koruny české tvoří výraznou skupinu tzv. kolonizační typy vesnic. Pro ně je charakteristická lánová záhumenicová plužina, bezprostředně navazující na usedlost, která je obvykle velká. Struktura zástavby v takové vesnici je zpravidla rozvolněná.

Kerhartice u České Kamenice, okres Děčín

Výskyt údolních lánových vesnic je charakteristický pro rozsáhlé oblasti v českém, moravském a slezském pohraničí. Tyto souvislé oblasti sahají od Krušných hor přes Děčínsko, Českolipsko, Vrchlabsko, Poličsko, Svitavsko, Moravskotřebovsko až po Nízký Jeseník a Poodří, dále zahrnují některé oblasti Jindřichohradecka, Českomoravské a Drahanské vrchoviny a další.[3][4]

Jako konkrétní příklad lze uvést mezi mnoha jinými oblast Orlických hor, kde rovněž vznikaly podél potoků a cest lesně-lánové vsi. I zde, tak jako v jiných místech, během výstavby nových usedlostí na přidělených lánech zůstával potoční úval mezi těmito usedlostmi prázdným obecním pozemkem, na němž později vznikaly drobnější obecní stavby, případně domky bezzemků. V Orlických horách jsou příkladem tohoto typu zástavby Sedloňov, Olešnice v Orlických horách, Bartošovice v Orlických horách, Deštné v Orlických horách nebo Orlické Záhoří.[5]

Příklady lesně-rolnických vsí v Polsku[editovat | editovat zdroj]

Hedvižín, Kamienica (okres Kladsko), Kochanów (Dolnoslezské vojvodství), Lesica (Dolnoslezské vojvodství), Płóczki Górne, Rybnica Leśna, Siedlęcin, Sławnikowice (Dolnoslezské vojvodství), Ubocze (Dolnoslezské vojvodství), Steinfels (Stebnik).

Další typy vsí[editovat | editovat zdroj]

Okrouhlice, návesná ves, řadová ves, uliční ves, křižovatková ves, vidlicová ves

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Łańcuchówka na polské Wikipedii.

  1. ŠKABRADA, Jiří. Lidové stavny: architektura českého venkova. 1. vyd. Praha : Argo, 1999. 246 s. ISBN 80-7203-082-5. Citováno na webu lidova-architektura.cz. 
  2. Schéma údolní lánové vesnice. Vesnice vrcholného středověku. Zahrady, polní lány, louky a les [online]. [cit. 2016-11-23]. Dostupné online.  
  3. KUČA, Karel. Urbanismus venkovských sídel v českých zemích [online]. [cit. 2013-11-23]. Dostupné online.  
  4. FROLEC, Václav. K charakteru sídelní krajiny na Moravě a ve Slezsku [online]. Strážnice: Krajské středisko lidového umění ve Strážnici, 1971, [cit. 2016-12-20]. In: Národopisné aktuality č.4/1971. Dostupné online.  
  5. Jak stavět v CHKO. Charakter vesnic Orlických hor. [online]. Říčky v Orlických horách: Obecní úřad, [cit. 2016-11-23]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]