Přeskočit na obsah

Jaroslav Maxmilián Kašparů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Doc. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr.
Jaroslav Maxmilián Kašparů
Ph.D., dr. h. c.
Církevřeckokatolická
DiecézeApoštolský exarchát v ČR
Zasvěcený život
Institutod roku 1984
premonstrátský sekulární institut
Svěcení
Kněžské svěcení31. října 2015
světitel Ladislav Hučko
Osobní údaje
Datum narození14. května 1950 (74 let)
Místo narozeníŽirovnice
PotomciBernadetta a Terezie
Povolánípsychiatr a pedagog
Alma materUniverzita Karlova
Známý díkynejvyššímu počtu vysokoškolských titulů v Česku (2012)
esperantista
Významné díloduchovní literatura
Řády a oceněníčestný člen
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jaroslav Maxmilián Kašparů
Zastupitel Kraje Vysočina
Ve funkci:
13. října 2012 – 23. června 2015[1]
Člen Rady České televize
Ve funkci:
30. května 2015 – 17. března 2021
Stranická příslušnost
ČlenstvíKDU-ČSL (do 2009)
TOP 09 (2009–2014)
Nestraník
v krajiza KDU-ČSL (2014–2015)
Narození14. května 1950 (74 let)
Žirovnice
Alma materUniverzita Karlova
Univerzita Komenského
Jihočeská univerzita
Univerzita Pavla Jozefa Šafárika
Prešovská univerzita
Profeseesperantista, lékař, spisovatel, psychiatr a kněz
NáboženstvíŘeckokatolická církev v Česku
Oceněníčestný člen
CommonsJaroslav Maxmilián Kašparů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Maxmilián Kašparů, píšící pod jménem Max Kašparů (* 14. května 1950 Žirovnice), je český řeckokatolický kněz, psychiatr, pedagog, premonstrátský terciář, člen Obce spisovatelů, autor duchovní literatury a esperantista, který působí v Pelhřimově. Poté, co mu vatikánská kongregace udělila biritualitu, slouží jako kněz ve farnostech pelhřimovského vikariátu.

Na kněze řeckokatolické církve byl vysvěcen v byzantském ritu 31. října 2015. Svěcení přijal v Žirovnici od biskupa Ladislava Hučka. Předtím byl římskokatolickým jáhnem.[2]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Vzdělání

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako nemanželské dítě. Po gymnáziu měl v úmyslu studovat literaturu nebo Akademii múzických umění. Pod vlivem rodiny se přihlásil k přijímacímu řízení na Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Protože se umístil ve druhé třetině uchazečů, mohl studovat obor stomatologie (první třetina byla přijata ke všeobecnému lékařství). V průběhu studia jej zaujala psychiatrie. Stážoval na Psychiatrické klinice pod vedením profesora Petra Zvolského.[3]

Po absolvování zubního lékařství se rozhodl pokračovat ve studiu všeobecného lékařství a následně se specializovat v psychiatrii. Stomatologové mohli, podle jeho vyjádření, dostudovat pouze čtvrtý až šestý ročník oboru všeobecného lékařství v řádném denním studiu. Kašparů ovšem zvolil dálkovou formu studia při zaměstnání. Jedinou lékařskou fakultou, která tuto formu umožnila, byla Lékařská fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě. Na ní musel opět složit všechny zkoušky ze šesti ročníků včetně státních závěrečných zkoušek. V důsledku rozhodnutí pokračovat ve studiu a nenastoupit dráhu stomatologa s ním ukončila vztah spolužačka krátce před plánovanou svatbou.[3]

Vystudoval také obory teologie a pedagogika na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Ve studiu teologie dále pokračoval a získal doktorát (Ph.D.). Habilitoval se na univerzitě v Košicích v oboru pastorální teologie prací (docent), která vyšla v upravené podobě knižně pod názvem Hypnóza – Pastorální kauza. V roce 2011 mu vědecká rada Vysoké školy zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislavě udělila titul dr. h. c.[4] Doktorát z pedagogiky získal na Řeckokatolické teologické fakultě Prešovské univerzity v roce 2012.

Dne 4. dubna 2012 byl zapsán do České knihy rekordů jako držitel největšího počtu vysokoškolských titulů.[5][6][7][8]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]
Max Kašparů v psychiatrické ordinaci v Pelhřimově (2015)

Žije v Rynárci.[6] Ordinaci měl dříve na netradičním místě, v kostele Panny Marie Sedmibolestné.[9] Provází také duchovní cvičení.[10]

Při pražských vysokoškolských studiích se seznámil s Tomášem Halíkem, bydleli dokonce ve stejném domě.[11] Tomáš Halík mu šel na svatbě za svědka, jeho vůbec prvním křtem po jeho tajném kněžském svěcení byly křtiny dcery Maxe Kašparů Bernadetty. Má také dceru Terezii.[3] Jméno Maxmilián mu v roce 1984 při tajném vstupu do sekulárního řádu želivských premonstrátů udělil opat Želivského kláštera Bohumil Vít Tajovský.[3] Získal je po polském světci sv. Maxmiliánovi Kolbem. V roce 2015 se stal členem Apoštolského exarchátu řeckokatolické církve v Praze a 31. října téhož roku byl vysvěcen na kněze řeckokatolického ritu.[12]

Stal se externím spolupracovníkem Českého rozhlasu, kde pravidelně vystupoval v pořadu Jak to vidí[13], příležitostně i v jiných.[14]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2020 mu Psychiatrická společnost při ČLS JEP udělila při příležitosti životního jubilea 70 let Heverochovu medaili.[15]

  • V roce 2023 byl jmenován členem Mezinárodního centra pro experimentální a aplikovanou hypnózu (ICEAH)[zdroj?].
  • V roce 2023 obdržel na Slovensku "Cenu Antona Neurwirta" za zásluhy o ochranu života.[zdroj?]

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 2012 byl preferenčními hlasy zvolen do krajského zastupitelstva kraje Vysočina jako člen TOP 09.[6]

Jako člen KDU-ČSL přestoupil do TOP 09, z níž vystoupil v létě 2014, když nesdílel názor vedení strany na interrupce. Jako nestraník se následně stal členem lidoveckého klubu krajského zastupitelstva na Vysočině.[16] Na mandát rezignoval 23. června 2015, na jeho místo nastoupil náhradník Ladislav Bárta.[1] V krajských volbách v roce 2016 post krajského zastupitele již neobhajoval.[17]

Členství

[editovat | editovat zdroj]

Je členem výboru sekce pro hypnózu České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

Věnuje se studiu jazyka esperanto. Je členem Mezinárodního sdružení katolických esperantistů[18] a čestným členem České esperantské mládeže.[19] Jako psychiatr je také členem UMEA (Mezinárodní sdružení lékařů-esperantistů).

V květnu 2015 byl zvolen členem Rady České televize, hlas mu dalo 101 ze 152 přítomných zákonodárců[20], funkce se ujal 30. května 2015.[21] V březnu 2021 však na mandát ze zdravotních důvodů rezignoval.[22] V roce 2015 mu bylo uděleno čestné členství v Koruně České – monarchistické straně Čech, Moravy a Slezska.[23] V roce 2019 byl přijat do Obce spisovatelů. V lednu 2021 byl jmenován členem Akademické rady FAMO.[ujasnit][zdroj?]

Byl členem Českého klubu skeptiků Sisyfos, v roce 2021 byl však ze sdružení vyloučen.[24]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: Zredukovat přebujelý seznam děl; zde má být uvedeno pár zásadních reprezentativních děl, nikoliv sáhodlouhý seznam.

Vydal více než tři desítky publikací v češtině a slovenštině, z nichž některé byly přeloženy do polštiny, italštiny, francouzštiny, slovenštiny a esperanta. Do češtiny naopak přeložil učebnici esperanta.

Vlastní díla

[editovat | editovat zdroj]
  • Hovory o sobě (nakladatelství Cesta, Brno, 1990)
  • Věroměr Maxe Kašparů (1999)
  • Malý kompas víry: Pro hledající, bloudící a nevěřící mladé lidi (Matice cyrilometodějská 1995, 1998, 2001)
  • O radostech lidské duše s Maxem Kašparů (2001)
  • Homiletické trivium (Matice cyrilometodějská, 2001)
  • 2 dni s Maxom Kašparů (Katechetické centrum Banská Bystrica, Prešov 2001, (slovensky))
  • Základy pastorální psychiatrie pro zpovědníky (nakladatelství Cesta, Brno, 2002)
  • Do výšky volím pád (Karmelitánské nakladatelství, 2003)
  • Sedmero zastavení u klíčové dírky (nakladatelství Cesta, Brno, 2003)
  • Niekoľko pohľadov na problémové deti a ich výchovu (Katechetické centrum Rožňava, 2003, (slovensky))
  • Vánoční paradoxy (2004)
  • Vánoční proč-kdy-jak-kde (2004)
  • Jinými slovy. Na minutu s Maxem Kašparů (2005)
  • Šum z pěn (nakladatelství Cesta, Brno, 2005)
  • Hypnóza, pastorální kauza – upravená disertační práce (Trinitas, 2006)
  • Z pláště a dalmatiky (nakladatelství Cesta, Brno, 2006)
  • Třicet případů... aneb Malé, bílé, kulaté (nakladatelství Cesta, Brno, 2007)
  • Zápisník potulného kazatele (nakladatelství Cesta, Brno, 2008)
  • Ve zpětném zrcátku Jindřicha Štreita (nakladatelství Cesta, Brno, 2009)
  • O bludných kruzích a bludných kamenech (nakladatelství Cesta, Brno, 2011)
  • Stručný esperantsko-český psychiatrický slovník (s Miroslavec Malovcem, nakladatelství Norbertinum, Pelhřimov, 2012)
  • Po provaze ke Kristu (Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2013)
  • Naslouchat je víc než poslouchat (nakladatelství Cesta, Brno, 2013)
  • O zemi beze studu (nakladatelství Cesta, Brno, 2015)
  • Nebudem hrať divadlo pred Božou tvárou (v rozhovore s Martinom Ližičiarom, nakladatelství BeneMedia, Bratislava, 2017)
  • Nahoru a našišato (nakladatelství Cesta, Brno, 2017)
  • O mozcích a bezmozcích (nakladatelství Cesta, Brno, 2018)
  • Rozhovory pod věží (nakladatelství Cesta, Brno, 2019)
  • Deset kroků k radosti (nakladatelství Cesta, Brno, 2020)
  • Jak přežít krizi v rodině ( společně s Dr. D. Kovářovou) v nakladatelství Euromedia Group a.s., ISBN 978-80-242-7066-1, 2020
  • Po pražcích slepých kolejišť ( nakladatelství Cesta Brno, 2021, ISBN 978-80-7295-276-2 )
  • Opice Boží aneb vůl zajíce nedohoní. (nakladatelství Cesta Brno, 2022, ISBN 978-80-7295-293-9)
  • Člověk má věřit celým tělem. (KatMedia 2023, ISBN 978-80-7566-427-3)
  • Blázinec je před branou (Karmelitánské nakladatelství), Kostelní Vydří 2023,EAN 9788075665126
  • Spánkový manuál ( Nakladatelství Cesta Brno, 2024) ISBN 978-80-7295-327-1

Vyšlé překlady

[editovat | editovat zdroj]
  • Dimmi come credi… (Città Nuova, Řím) (italsky)
  • Przewodnik po radości (Wydawnictwo WAM, Krakov) (polsky)
  • Le gioie dell´anima (Città Nuova, Řím) (italsky)
  • Kristnaskaj demandoj kaj paradoksoj (KAVA-PECH, Dobřichovice, 2010, přeložil Marek Blahuš)[25] (v esperantu)
  • Wiaromierz (Wydawnictwo WAM, Krakov) (polsky)
  • Konciza psikiatria vortaro (s Miroslavem Malovcem, Norbertinum, Pelhřimov) (v esperantu)
  • Po lane ku Kristovi (Karmelitánske nakladatelstvo, Bratislava, 2013) (slovensky)
  • Dek paŝoj al ĝojo. Eldonis IKUE, Katolika sekcio de ČEA, 2020, ISBN 978-80-7295-263-2 (v esperantu)
  • 10 krokov k radosti (nakladatelství Benemedia, SK,2020, ISBN 978-80-99907-55-4)
  • Za hrsť zdravého rozumu ( nakladatelství BeneMedia, SK, ISBN 978-80-99907-77-6, Sk, 2021)
  • Dešimt žingsniu džiaugsmo link ( Užs. Nr. 937. 2021-08-04, Išleido ir spausdino UAB, Beržu g. 52, LT-36147) (litevsky)
  • Diagnózy neprispôsobivého psychiatra (nakladatelství BeneMedia, SK, 2022 ISBN 978-80-99907-94-3) (slovensky)
  • Ako (nevy)horieť (nakladatelství BeneMedia, SK, 2022, ISBN 978-80-8281-007-6) (slovensky)

Překlady cizích děl

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Novým krajským zastupitelem je Ladislav Bárta [online]. Kraj Vysočina, 2015-08-12 [cit. 2016-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-03. 
  2. ↑ Max Kašparů byl v Žirovnici vysvěcen na kněze Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine., KDU-ČSL Pelhřimov, navštíveno 10. ledna 1016
  3. ↑ a b c d Kašparů, J. M.: Do výšky volím pád / Max Kašparů v rozhovoru s Janem Paulusem. 2008.
  4. ↑ https://www.tkkbs.sk/view.php?cisloclanku=20110929006
  5. ↑ Nejvíce vysokoškolských titulů | Agentura Dobrý den
  6. ↑ a b c V zastupitelstvu Vysočiny zasedne majitel rekordního počtu vysokoškolských titulů. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2012-10-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-28. 
  7. ↑ Česká databanka rekordů 2012: Nejvíce vysokoškolských titulů, Agentura Dobrý den, přístup: 14.10.2012
  8. ↑ Česká nej Archivováno 2. 1. 2014 na Wayback Machine.. Televize.cz, přístup: 14.10.2012
  9. ↑ V Pelhřimově se chodí za psychiatrem do kostela
  10. ↑ Duchovní cvičení pro jáhny [online]. www.exercicie.cz [cit. 2016-01-12]. Dostupné online. 
  11. ↑ http://www.nase-rodina.cz/article.php?clanek=1673[nedostupný zdroj], navštíveno 10. ledna 2016.
  12. ↑ http://pelhrimov.kdu.cz/max-kasparu-byl-v-zirovnici-vysvecen-na-kneze/ Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine., navštíveno 10. ledna 1016.
  13. ↑ Český rozhlas 2 – Praha: Jaroslav Maxmilián Kašparů
  14. ↑ Například v několika dílech pořadu Kupředu do minulosti, např. http://www.rozhlas.cz/dvojka/kupredudominulosti/_zprava/svedomi-se-zacina-probouzet-v-tichu-proto-se-neustale-obklopujeme-hlukem-rika-psychiatr-max-kasparu--1571034, navštíveno 10. ledna 2016.
  15. ↑ Heverochova medaile 2020 [online]. Psychiatrická společnost České lékařské společnosti J. E. Purkyně [cit. 2024-04-14]. Dostupné online. 
  16. ↑ Muž s nejvíce tituly opustil TOP 09 kvůli interrupcím. Je zpět u lidovců. iDNES.cz [online]. 2014-07-01 [cit. 2014-07-23]. Dostupné online. 
  17. ↑ Volby do zastupitelstev krajů konané dne 7.10. – 8.10.2016, Jmenné seznamy, Kraj: Kraj Vysočina, Všechny kandidátní listiny, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2016 [cit. 2016-10-30]. Dostupné online. 
  18. ↑ Český rozhlas 6: Člověk a obec – Max Kašparů – esperantistická katolická společnost (5. dubna 2010). media.rozhlas.cz [online]. [cit. 2010-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  19. ↑ Membroj de ĈEJ – Ĉeĥa Esperanto-Junularo. esperanto.blahus.cz [online]. [cit. 2010-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-12. 
  20. ↑ Poslanci zvolili tři radní ČT: Dědiče, Kratochvíla a Kašparů. Deník Referendum [online]. 2015-05-22 [cit. 2015-05-22]. Dostupné online. 
  21. ↑ Zápis z 10. jednání Rady České televize ze dne 20. 5. 2015 [online]. Česká televize, 2015-05-20 [cit. 2015-05-31]. Dostupné online. 
  22. ↑ Kašparů rezignoval na členství v Radě ČT. Médiář.cz [online]. 2021-03-23 [cit. 2021-03-24]. Dostupné online. 
  23. ↑ Prof. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, Ph.D., Dr.h.c. [online]. Koruna Česká [cit. 2017-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-25. 
  24. ↑ KAŠPARŮ, Maxmilián. Jsme současně ve stavu Alzheimera a narkózy. Zapomněli jsme, jak to bylo, a necítíme, jak to je. Redakce Martina. Rádio Universum [online]. Kupředu do minulosti, 2022-02-18 [cit. 2022-08-01]. Dostupné online. 
  25. ↑ Kristnaskaj demandoj kaj paradoksoj Maxe Kašparů na webových stránkách nakladatelství KAVA-PECH. www.kava-pech.cz [online]. [cit. 2010-06-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-12. 
  26. ↑ Esperanto přímou metodou Stana Marčeka v překladu Maxe Kašparů na webových stránkách nakladatelství KAVA-PECH. www.kava-pech.cz [online]. [cit. 2010-06-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-21. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KAŠPARŮ, Jaroslav Max. Do výšky volím pád / Max Kašparů v rozhovoru s Janem Paulusem. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008. ISBN 978-80-7195-241-1. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaroslav_Maxmilián_Kašparů&oldid=23971046“