Ivan Kraus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ivan Kraus
Ivan Kraus (20. Podzimní knižní veletrh).JPG
Narození 1. března 1939 (78 let)
Praha
Povolání spisovatel, scenárista a herec
Manžel(ka) Naděžda Munzarová
Rodiče Ota Kraus
Příbuzní Jan Kraus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Kraus (* 1. března 1939 Praha[1]) je český spisovatel, herec a loutkoherec. Mezi lety 1968 a 1990 žil v exilu. Bratr českého herce Jana Krause.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Příbuzenstvo
otec Ota Kraus
matka Božena Krausová
sestra Eliška Krausová-Chavez
bratr Michael Kraus
bratr Jan Kraus
manželka Naděžda Munzarová
schovanka Johana Munzarová

Narodil se 1. března 1939. V dubnu 1940 (když mu byl jeden rok) byl jeho otec, Ota Kraus, zatčen gestapem a celé válečné období strávil v ghetech a koncentračních a vyhlazovacích táborech, které se mu podařilo přežít, takže svého syna uviděl až po osvobození Buchenwaldu jako šestiletého. Toho mezitím vychovávala matka, která v průběhu války byla donucena odstěhovat se z Prahy do Libčic nad Vltavou. Později se rodina vrátila do Prahy, kde Ivan studoval na gymnáziu na Strossmayerově náměstí, které zakončil maturitou v roce 1957. Při studiu hrál ve Dvořákově divadelní společnosti. V letech 195759 navštěvoval Školu mezinárodních ekonomických vztahů, poté několik měsíců pracoval v podniku Keramika. Na podzim 1959 nastoupil vojenskou službu. První rok byl v odloučené rotě hlídající palivo a další rok a půl pracoval na Pardubickém letišti jako vojenský letecký mechanik. Během služby založil umělecký soubor zabývající se hudbou, recitací a pantomimickými výstupy. V Pardubicích ho herec Jiří Sýkora pozval ke spolupráci do literárního kabaretu Experiment. Zde působil jako mim, později jako spoluautor a interpret. Během vojenské služby psal a v časopise Voják otiskli jeho první povídku. Po službě, prodloužené o mnoho měsíců kvůli kubánské krizi, zůstal v kabaretu Experiment, ale pro politické názory, které vyjadřoval v satirických skečích, byl z Pardubic vyhoštěn a kabaret byl rozpuštěn. Odešel s herci Josefem Krausem a Jaroslavem Kremlou do Havířova, kde jim spisovatel Eduard Světlík umožnil při osvětovém domě založit novou skupinu literárního kabaretu Mikrodivadlo (spolu s Blankou Krskovou a Dagmar Jakubovskou). Mikrodivadlo obdrželo v roce 1962 první cenu na festivalu humoru a satiry Haškova Lipnice. Na jednu sezónu byl angažován do Divadla Petra Bezruče v Ostravě, kde hrál v inscenacích režisérů Jana Kačera a Saši Lichého (Andora, Tři mušketýři, Kavkazský křídový kruh, Lázeňská sezóna, Milenci z kiosku) a spolupracoval s rozhlasem.

Mezi roky 1963 a 1968 pracoval v Praze, kde ho angažovalo státní divadelní studio do skupiny černého divadla Hany Lamkové. S Jiřím Sýkorou založili nový literární kabaret pro dva Toulavý kabaret. Dále spolupracoval s časopisy, rozhlasem a filmem (Byt a Zahrada Jana Švankmajera, Schormův Farářův konec). V roce 1963 se skupinou černého divadla SDS vystupoval v pařížské Olympii, v letech 196465 v hotelu Tropicana v Las Vegas v pořadu Folies Bergére a v Los Angeles v televizní show Binga Crosbyho. Několik reportáží z Paříže i z USA publikoval v rozhlase a v časopisech. Po návratu z USA pokračoval Ivan Kraus v jevištní činnosti v Praze. V roce 1967 se oženil s herečkou Naděždou Munzarovou a s přáteli založil novou divadelní skupinu Velvets. Psal také písňové texty k melodiím skladatele Milana Kymličky. V soutěži O děčínskou kotvu 1968 zvítězila jejich píseň Až jednou, kterou zpíval Milan Drobný.

V exilu (1968–1990)[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 1968 vystupoval s divadelní skupinou ve Varieté Rozmarýn v Brně; s ní také 3. října 1968 odjel na zahraniční zájezd, ze kterého se po povoleném roce nevrátil. Za nedovolené opuštění republiky byl on i jeho manželka v roce 1974 odsouzeni k trestu odnětí svobody na jeden rok. Prezident republiky jim 27. října 1988 udělil amnestii, kterou nepřijali.

V prvních letech exilu střídal příležitostná zaměstnání, posléze se od roku 1973 živil jako volný spolupracovník vysílání pro mládež v TV-SWF Baden-Baden, kde působil jako spoluautor scénářů a loutkoherec.

Publikoval v českém exilovém časopise Zpravodaj. Dr. Jaroslav Strnad, který časopis vedl, byl také prvním editorem Krausových knížek, vycházejících v nakladatelství Konfrontace. V prvních letech spolupráce s Pavlem Tigridem v časopise Svědectví publikoval Ivan Kraus pod pseudonymem Viktor Vadim.

Jeho politické satiry byly překládány do angličtiny a publikovány v časopise Index on Censorship a jeho skeč Censor zfilmován s Anthony Hopkinsem. Od roku 1975 pod jménem Blackwits hraje se svou ženou s loutkami v evropských varieté a televizích.

Po revoluci[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1989 dál vystupuje s loutkami v zahraničí, ale mohl se vracet do Čech, kde opět spolupracuje s časopisy. Jeho knížky, vydávané od roku 1976 v exilovém nakladatelství Konfrontace Zurich, začaly od roku 1991 vycházet také v Praze.

Některé jeho knížky jsou na pokračování čteny v Českém rozhlase. Také často účinkuje v pořadu Host do domu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • To na tobě doschne (1976 Konfrontace, Curych, 1991 přetisk: Rozmluvy, Praha, 2006 dvojjazyčné vydání: Garamond, Praha)
  • Prosím tě, neblázni! (1978 Konfrontace, Curych, 1992 přetisk: Rozmluvy, Praha, 1994 německý překlad: Frieling, Berlín)
  • Jak nám uletěly třísky (1971 Konfrontace, Curych)
  • Číslo do nebe (1984 Konfrontace, Curych, 1993 druhé vydání: Marsyas, Praha, 1994 třetí vydání: Academia, Praha)
  • Výhodné nabídky (1992 Marsyas, Praha)
  • Nejchytřejší národ (1994 Marsyas, Praha)
  • Rodinný sjezd (1996 Marsyas, Praha, 2000 druhé vydání: Academia, Praha, 2005 dvojjazyčné vydání: Garamond, Praha, 2006 francouzsky: Noir sur blanc, Paris-Lausanne)
  • Má rodina a jiná zemětřesení (1998 Academia, Praha) – trilogie: To na tobě doschne, Prosím tě, neblázni! a Číslo do nebe
  • Muž za vlastním rohem (1999 Academia, Praha) – satiry
  • Kůň nežere okurkový salát (2000 Garamond, Praha)
  • Medová léta (2001 Academia, Praha)
  • Muž pod vlastním dohledem (2002 Academia, Praha) – satiry
  • Snídaně v poledne (2002 Garamond, Praha) – fejetony z cest
  • Udělej mi tichoučko! (2003 Academia, Praha)
  • Kdybys nebyla, vymyslím si tě (2005 Academia, Praha)
  • Muž na vlastní stopě (2007 Academia, Praha) – satiry
  • Ve vlastních názorech se shodnu s každým (2007 Garamond, Praha) - aforismy
  • Poker bez esa (2007 Větrné mlýny, Brno) - šest her
  • Muž na vlastní křižovatce (2009 Academia, Praha) - satiry
  • Jak to vidí Ivan Kraus (2007 Radioservis Praha) - přepis rozhovorů pořadu Host do domu - Čr2 2006-2009
  • Vedlejší nebe (2011 Academia Praha)
  • Mezinárodní polibky (2012 Academia Praha)
  • Má žena a jiné živly (2013 Academia Praha)
  • Veřejný písař (2014 Academia Praha)

Klub šampionů 2015 Academia Praha

Hry a scénáře[editovat | editovat zdroj]

  • Zahrajte si kabaret č. 2 (1963 Dilia, Praha) – spoluautor
  • Zahrajte si kabaret č. 3 (1963 Dilia, Praha) – spoluautor
  • Textbeat (1965)
  • Toulavý kabaret (1967 Dilia, Praha) – spoluautor
  • Zahrada (1967) – spoluautor scénáře podle vlastní povídky Nepřítel z mládí
  • Vejtaha (1970) – spoluautor hry pro děti
  • Kontrasty (1971) – spoluautor scének pro černé divadlo
  • Komedie z rance (1971) – spoluautor scének pro černé divadlo
  • X-Y-show, Sowieso, Pouki-Fouki (19731975) – spoluautor scénářů zábavných seriálů pro mládež pro televize Baden-Baden a A2 Paris
  • Happy day (1975) – spoluautor hudební skeče pro loutky Blackwits
  • Rocking (1985) – spoluautor hudební skeče pro loutky Blackwits
  • Gala (1986) – muzikál
  • Poker bez esa (1996) – hra
  • Doručovatel (1997) – monolog
  • Víkend (1998) – komedie
  • Na břehu (1999) – hra
  • Vše, co dosud nevíte o vzniku bulvární komedie (2000)
  • Živý květ (2003) – komedie

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.academia.cz/cs/autor/ivan-kraus

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]