Ivan Kraus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ivan Kraus
Ivan Kraus (2019)
Ivan Kraus (2019)
Narození 1. března 1939 (80 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání spisovatel, scenárista a herec
Manžel(ka)
Rodiče
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Kraus (* 1. března 1939 Praha[1]) je český spisovatel, herec a loutkoherec, bratr herce Jana Krause. Mezi lety 1968 a 1990 žil v exilu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 1. března 1939. V dubnu 1940 (když mu byl jeden rok) byl jeho otec, Ota Kraus, zatčen gestapem a celé válečné období strávil v ghetech a koncentračních a vyhlazovacích táborech, které se mu podařilo přežít, takže svého syna uviděl až po osvobození Buchenwaldu jako šestiletého. Toho mezitím vychovávala matka, která v průběhu války byla donucena odstěhovat se z Prahy do Libčic nad Vltavou. Později se rodina vrátila do Prahy, kde Ivan studoval na gymnáziu na Strossmayerově náměstí, které zakončil maturitou v roce 1957. Při studiu hrál ve Dvořákově divadelní společnosti. V letech 195759 navštěvoval Školu mezinárodních ekonomických vztahů, poté několik měsíců pracoval v podniku Keramika. Na podzim 1959 nastoupil vojenskou službu. První rok byl v odloučené rotě hlídající palivo a další rok a půl pracoval na Pardubickém letišti jako vojenský letecký mechanik. Během služby založil umělecký soubor zabývající se hudbou, recitací a pantomimickými výstupy. V Pardubicích ho herec Jiří Sýkora pozval ke spolupráci do literárního kabaretu Experiment. Zde působil jako mim, později jako spoluautor a interpret. Během vojenské služby psal a v časopise Voják otiskli jeho první povídku. Po službě, prodloužené o mnoho měsíců kvůli kubánské krizi, zůstal v kabaretu Experiment, ale pro politické názory, které vyjadřoval v satirických skečích, byl z Pardubic vyhoštěn a kabaret byl rozpuštěn. Odešel s herci Josefem Krausem a Jaroslavem Kremlou do Havířova, kde jim spisovatel Eduard Světlík umožnil při osvětovém domě založit novou skupinu literárního kabaretu Mikrodivadlo (spolu s Blankou Krskovou a Dagmar Jakubovskou). Mikrodivadlo obdrželo v roce 1962 první cenu na festivalu humoru a satiry Haškova Lipnice. Na jednu sezónu byl angažován do Divadla Petra Bezruče v Ostravě, kde hrál v inscenacích režisérů Jana Kačera a Saši Lichého (Andorra, Tři mušketýři, Kavkazský křídový kruh, Lázeňská sezóna, Milenci z kiosku) a spolupracoval s rozhlasem.

Mezi roky 1963 a 1968 pracoval v Praze, kde ho angažovalo státní divadelní studio do skupiny černého divadla Hany Lamkové. S Jiřím Sýkorou založili nový literární kabaret pro dva Toulavý kabaret. Dále spolupracoval s časopisy, rozhlasem a filmem (Byt a Zahrada Jana Švankmajera, Schormův Farářův konec). V roce 1963 se skupinou černého divadla SDS vystupoval v pařížské Olympii, v letech 196465 v hotelu Tropicana v Las Vegas v pořadu Folies Bergére a v Los Angeles v televizní show Binga Crosbyho. Několik reportáží z Paříže i z USA publikoval v rozhlase a v časopisech. Po návratu z USA pokračoval Ivan Kraus v jevištní činnosti v Praze. V roce 1967 se oženil s herečkou Naděždou Munzarovou a s přáteli založil novou divadelní skupinu Velvets. Psal také písňové texty k melodiím skladatele Milana Kymličky. V soutěži O děčínskou kotvu 1968 zvítězila jejich píseň Až jednou, kterou zpíval Milan Drobný.

V exilu (1968–1990)[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 1968 vystupoval s divadelní skupinou ve Varieté Rozmarýn v Brně; s ní také 3. října 1968 odjel na zahraniční zájezd, ze kterého se po povoleném roce nevrátil. Za nedovolené opuštění republiky byl on i jeho manželka v roce 1974 odsouzeni k trestu odnětí svobody na jeden rok. Prezident republiky jim 27. října 1988 udělil amnestii, kterou nepřijali.

V prvních letech exilu střídal příležitostná zaměstnání, posléze se od roku 1973 živil jako volný spolupracovník vysílání pro mládež v TV-SWF Baden-Baden, kde působil jako spoluautor scénářů a loutkoherec.

Publikoval v českém exilovém časopise Zpravodaj. Dr. Jaroslav Strnad, který časopis vedl, byl také prvním editorem Krausových knížek, vycházejících v nakladatelství Konfrontace. V prvních letech spolupráce s Pavlem Tigridem v časopise Svědectví publikoval Ivan Kraus pod pseudonymem Viktor Vadim.

Jeho politické satiry byly překládány do angličtiny a publikovány v časopise Index on Censorship a jeho skeč Censor zfilmován s Anthony Hopkinsem. Od roku 1975 pod jménem Blackwits hraje se svou ženou s loutkami v evropských varieté a televizích.

Po revoluci[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1989 dál vystupuje s loutkami v zahraničí, ale mohl se vracet do Čech, kde opět spolupracuje s časopisy. Jeho knížky, vydávané od roku 1976 v exilovém nakladatelství Konfrontace Zurich, začaly od roku 1991 vycházet také v Praze.

Některé jeho knížky jsou na pokračování čteny v Českém rozhlase. Také často účinkuje v pořadu Host do domu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • To na tobě doschne (1976 Konfrontace, Curych, 1991 přetisk: Rozmluvy, Praha, 2006 dvojjazyčné vydání: Garamond, Praha)
  • Prosím tě, neblázni! (1978 Konfrontace, Curych, 1992 přetisk: Rozmluvy, Praha, 1994 německý překlad: Frieling, Berlín)
  • Jak nám uletěly třísky (1971 Konfrontace, Curych)
  • Číslo do nebe (1984 Konfrontace, Curych, 1993 druhé vydání: Marsyas, Praha, 1994 třetí vydání: Academia, Praha)
  • Výhodné nabídky (1992 Marsyas, Praha)
  • Nejchytřejší národ (1994 Marsyas, Praha)
  • Rodinný sjezd (1996 Marsyas, Praha, 2000 druhé vydání: Academia, Praha, 2005 dvojjazyčné vydání: Garamond, Praha, 2006 francouzsky: Noir sur blanc, Paris-Lausanne)
  • Má rodina a jiná zemětřesení (1998 Academia, Praha) – trilogie: To na tobě doschne, Prosím tě, neblázni! a Číslo do nebe
  • Muž za vlastním rohem (1999 Academia, Praha) – satiry
  • Kůň nežere okurkový salát (2000 Garamond, Praha)
  • Medová léta (2001 Academia, Praha)
  • Muž pod vlastním dohledem (2002 Academia, Praha) – satiry
  • Snídaně v poledne (2002 Garamond, Praha) – fejetony z cest
  • Udělej mi tichoučko! (2003 Academia, Praha)
  • Kdybys nebyla, vymyslím si tě (2005 Academia, Praha)
  • Muž na vlastní stopě (2007 Academia, Praha) – satiry
  • Ve vlastních názorech se shodnu s každým (2007 Garamond, Praha) - aforismy
  • Poker bez esa (2007 Větrné mlýny, Brno) - šest her
  • Muž na vlastní křižovatce (2009 Academia, Praha) - satiry
  • Jak to vidí Ivan Kraus (2007 Radioservis Praha) - přepis rozhovorů pořadu Host do domu - Čr2 2006-2009
  • Vedlejší nebe (2011 Academia Praha)
  • Mezinárodní polibky (2012 Academia Praha)
  • Má žena a jiné živly (2013 Academia Praha)
  • Veřejný písař (2014 Academia Praha)

Klub šampionů 2015 Academia Praha

Hry a scénáře[editovat | editovat zdroj]

  • Zahrajte si kabaret č. 2 (1963 Dilia, Praha) – spoluautor
  • Zahrajte si kabaret č. 3 (1963 Dilia, Praha) – spoluautor
  • Textbeat (1965)
  • Toulavý kabaret (1967 Dilia, Praha) – spoluautor
  • Zahrada (1967) – spoluautor scénáře podle vlastní povídky Nepřítel z mládí
  • Vejtaha (1970) – spoluautor hry pro děti
  • Kontrasty (1971) – spoluautor scének pro černé divadlo
  • Komedie z rance (1971) – spoluautor scének pro černé divadlo
  • X-Y-show, Sowieso, Pouki-Fouki (19731975) – spoluautor scénářů zábavných seriálů pro mládež pro televize Baden-Baden a A2 Paris
  • Happy day (1975) – spoluautor hudební skeče pro loutky Blackwits
  • Rocking (1985) – spoluautor hudební skeče pro loutky Blackwits
  • Gala (1986) – muzikál
  • Poker bez esa (1996) – hra
  • Doručovatel (1997) – monolog
  • Víkend (1998) – komedie
  • Na břehu (1999) – hra
  • Vše, co dosud nevíte o vzniku bulvární komedie (2000)
  • Živý květ (2003) – komedie

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.academia.cz/cs/autor/ivan-kraus

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]