Bing Crosby

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bing Crosby
Bing Crosby v roce 1942
Bing Crosby v roce 1942
Základní informace
Rodné jméno Harry Lillis Crosby
Narození 3. května 1903
USA Tacoma, Washington
Úmrtí 14. října 1977 (74 let)
Španělsko Madrid, Španělsko
Příčina úmrtí infarkt myokardu a kardioplegie
Místo pohřbení Holy Cross Cemetery
Žánry Jazz
Dixieland
Povolání zpěvák, herec
Hlasový obor Basbaryton
Aktivní roky 1926-1977
Vydavatelé Brunswick, Decca, Reprise, RCA, Verve
Ocenění Oscar za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (1945)
Cena Cecila B. DeMilla (1960)
Cena Grammy za celoživotní dílo (1962)
American Music Award of Merit (1974)
World Golf Hall of Fame
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Dixie Lee (1930–1952)
Kathryn Crosby (1957–1977)
Děti Gary Crosby
Lindsay Crosby
Mary Crosbyová
Nathaniel Crosby
Phillip Crosby
Dennis Crosby
Harry Crosby
Příbuzní Larry Crosby (sourozenec)
Web Bing Crosby
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Harry Lillis „Bing“ Crosby (*3. května 1903, Tacoma, Washington, USA14. října 1977, Madrid, Španělsko na golfovém hřišti) byl patrně jeden z nejpopulárnějších amerických zpěváků a herců všech dob.[zdroj?] Je považován za jednoho ze zakladatelů moderní americké populární hudby.[zdroj?] Jednalo se o jednu z prvních multimediálních hvězd, nositele ceny Oscar i Grammy. Byl to člověk, jenž za svůj život pouze v Americe prodal více než 300 miliónů gramofonových desek.

Život[editovat | editovat zdroj]

Bing Crosby začínal tak jako mnoho jiných bílých jazzových muzikantů své doby, kteří ve 20. letech 20. století pro sebe objevili jazz. Studoval práva a hrál na bicí a zpíval. Nejprve se svým přítelem Alem Rinkerem vytvořili zpívající duo, a vypravili se společně do Los Angeles. V roce 1926 je zde angažoval Paul Whiteman. Později se k nim připojil třetí zpěvák Harry Baris, vytvořili jazzové trio s názvem Rhythm Boys. Jednalo se tehdy prakticky o jednu z prvních vokálních jazzových skupin, která se podílela na řadě tehdejších Whitemanových nahrávek. Bing zde zpíval nejen v triu, ale i sólově. V roce 1927 natočil Bing Crosby a Whitemanovým orchestrem svou první gramofonovou desku a brzy měl na svém kontě několik sólových nahrávek. [1] Mimo jiné zde také vystupoval tehdejší Bingův kamarád, legendární trumpetista Bix Beiderbecke.

V roce 1930 poprvé vystupovali s Paulem Whitemanem ve filmu Král jazzu. V roce 1930 se ale jejich profesní cesty rozešly. Bing se vydal na dráhu sólového zpěváka a posléze i filmového herce. Jako sólový zpěvák jezdil po celých Spojených státech s orchestrem bratří Dorseyových.[1] Natočil několik gramofonových desek pro firmu Columbia, mezi nimi svůj první velký hit I Surrender Dear (Drahá, já se vzdávám), který mu pomohl získat exkluzivní smlouvu s vlivnou rozhlasovou stanicí CBS.[1]

Od roku 1931 už měl v rozhlase svůj vlastní pravidelný pořad. Měl krásný jemný, hebce sametový hlas v barytonovém rozsahu, který si každou melodii jen jakoby lehce pobrukoval, hlas doplněný vynikajícím frázováním s dokonalou pěveckou technikou při zpěvu do mikrofonu. Technicky vycházel z přirozené dikce. Svým mužným hebce melodickým hlasem dokázal vykouzlit dokonalou iluzi intimního sdělení právě tady a právě teď jen a jen pro vás - v tomto ohledu byl velmi výjimečný a vlastně i neopakovatelný. Do bouřlivé éry amerického swingu se vpravil lehce a snadno. Kromě toho natáčel další a další gramofonové desky i filmy, pravidelně vystupoval též v americkém rozhlasu. Svým pěveckým stylem velmi ovlivnil celou řadu svých pozdějších následovníků doslova po celém světě, z amerických zpěváků se jednalo především o jeho pěveckého i hereckého kolegu, zpěváka a filmového herce Franka Sinatru. Zpíval déle než padesát let a jeho hlas jakoby s ním vůbec nestárl. Za svůj život si zazpíval i několik úspěšných duetů, mimo jiné též se zpěvačkou Conií Boswellovou z dívčího tria The Boswell Sisters nebo i s Louisem Armstrongem. K jeho nejznámějším písním patří White Christmas (Bílé vánoce) z filmu Holiday Inn z roku 1942. Za svou více než padesátiletou pěveckou kariéru prodal v Americe více než 300 miliónů gramofonových desek, z toho celkem 21 zlatých a 6 platinových.[2] Na desky natočil přes tři tisíce písní. Byl nejen interpret, ale také složil hudbu k řadě známých skladeb. [1]

Od roku 1933 natočil asi šedesát filmů. Nejúspěšnějším je film Farář u sv. Dominika z roku 1944, který Crosbymu přinesl Oscara za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli.[1][3]

V roce 1930 se oženil s herečkou a zpěvačkou Dixie Lee, se kterou měl čtyři syny. Po její smrti se oženil herečkou Kathryn Grantovou a jejich manželství trvalo až do Crosbyho smrti na dovolené v Madridu. Spolu měli tři děti. [1][2]

Zemřel nečekaně v roce 1977, bezprostředně po vyhraném golfovém zápase ve španělském Madridu u 18. jamky tamního golfového hřiště, jen několik týdnů po svém posledním úspěšném turné do Velké Británie, kde také stihl natočit i svoji poslední gramofonovou LP desku (později vyšla také v někdejším Československu u firmy Supraphon).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Záznamová technika[editovat | editovat zdroj]

Magnetický záznam televizního signálu má reálné počátky v časných létech padesátých a je spojen se jménem slavného hudebníka a herce jménem Bing Crosby.[4]

Jeho firma, Bing Crosby Enterprises (BCE)[5], poprvé v historii předvedla záznam televizního signálu na magnetický pás 11 listopadu 1951 v Los Angeles. Zařízení vyvíjeli John T. Mullin[6] a Wayne R. Johnson[7] od roku 1950. Jednalo se o podélný záznam amplitudově modulovaného televizního signálu na standardní čtvrtpalcový pásek, který svištěl rychlostí 9,1 metru za vteřinu patřičně upraveným zvukovým magnetofonem firmy Ampex typ 200 - a byla to vskutku divoká jízda. Že již zde v pozadí prvých pokusů stála firma Ampex, přitom vůbec nebyla náhoda.

Zařízení produkovalo obraz, který byl popisován jako neostrý a nezřetelný - prvý krok však byl učiněn a mezník technického vývoje překročen bez škobrtnutí. Nicméně právě toto prvé vykročení vyústilo do slepé cesty; podélný magnetický záznam obrazu se ukázal být pro praktické použití bezperspektivním.

Tvrdohlaví Angličané[editovat | editovat zdroj]

Tu bezperspektivnost podélného záznamu televizního signálu si provozně vyzkoušeli Angličané. Od roku 1952 do roku 1958 provozovali v BBC několik strojů systému VERA (Vision Electronic Recording Apparatus)[8], kdy kmitočtově rozdělené pásmo bylo nahráváno souběžně do třech podélných stop na půlpalcový pásek, to vše při posuvné rychlosti 5 metrů za vteřinu. Pro tehdejší nenáročnou britskou černobílou normu se 405 řádky byly výsledky celkem uspokojivé, ovšem na obrovskou cívku (4500 metrů pásku) se vešlo jen 15 minut záznamu. Víc se touto cestou dokázat nepodařilo.

Válečná kořist majora Mullina[editovat | editovat zdroj]

Úplný začátek reálně použitelného magnetického záznamu zvuku i obrazu se vynořil z divého běsnění Druhé světové války, kdy chytré hlavy i celé výzkumné týmy chrlily proudy jedinečných vynálezů i neuvěřitelných technických vymožeností snad ve všech myslitelných oborech za jediným účelem; vyhrát válku. Nikoliv slavně a statečně padnout za vlast, ale umožnit těm bastardům odnaproti, aby tak mohli učinit oni. Úspěšnější v tomto snažení, jak známo, byli nakonec Spojenci. A v této hře, jak je též známo, vítěz bere vše.

Koncem války byl výše zmíněný John Thomas Mullin[9], tehdy v hodnosti majora[10], pověřen výzkumem a vytěžením německých výdobytků na poli radiotechniky a elektroniky obecně. A k vytěžení toho bylo v poraženém Německu fakt hodně...

V kupodivu válečným běsněním jen málo dotčené rozhlasové stanici v Bad Nauheim (poblíž Frankfurtu a. M.) Mullin objevil podivuhodné zařízení firmy AEG, zvané magnetofon. Přístroj, využívající tehdejší horkou novinku - totiž vysokofrekvenční předmagnetisaci. Něco, co rozhlasoví technici objevili čirou náhodou, když se jim jednou během záznamu vysokofrekvenčně rozkmital záznmový zesilovač, a co pak němečtí vědci a inženýři (specielně Hans Joachim von Braunmühl a Dr. Walter Weber), s příslovečnou německou důkladností teoreticky rozpracovali a prakticky dovedli k dokonalosti. Mullin tak nalezl učiněný technický zázrak. Přístroj, který poskytoval kvalitu záznamu i reprodukce nesrovnatelnou s čímkoliv, co do té doby bylo používáno. Kvalita záznamu, která se dnes označuje zkratkou HIFI.

Major Mullin promptně zabavil dva z oněch magnetofonů, včetně nějakých 50 pásků firmy BASF typu L o šířce 6,5mm, nahraných i čistých, a to vše předvedl 16. května v Institute of Radio Engineers v San Francisku.

Ampex[editovat | editovat zdroj]

Mullinova kořist a kvalita záznamu těchto německých magnetofonů překvapila, či spíše ohromila, všechny zúčastněné. Mezi nimi nemohl chybět už zmíněný Bing Crosby - a dalším byl ruský emigrant a vynálezce, Alexander Matvějevič Ponjatov. Ten v Americe, už jako Alexander Matthew Poniatoff, založil v roce 1944 miniaturní firmu Ampex[11] (akronym jeho jména) a uvedl se, mimo jiné, i jedinečnou výrobou precisních miniaturních motorků a tachogenerátorů pro bouřlivě se rozvíjející leteckou radarovou techniku. Firma Ampex, čítající v té době plných šest lidí, promptně dodala Crosbymu[12] dvojici prototypů své verze magnetofonu typu Ampex 200[13], velký Bing Ampexu promptně nasypal potřebnou sumu dolarů - a nová éra záznamové techniky mohla odstartovat.

Poniatovovým lidem bylo jasné, že cesta podélného záznamu, tedy magnetofonového pásku ďábelskou rychlostí svištícího kolem pevné hlavy, je pro záznam televizního signálu zcela bezperspektivní.

Cestou ze slepé uličky měl být široký, poměrně pomalu se posouvající pásek, přes který by v příčném směru vysokou rychlostí přejížděly úzké záznamové/snímací hlavičky. Potřebná rychlost záznamu je takto dosažena, aniž si to musí samotný pásek svištět, a záznam se rozpadne do řady úzkých proužků, do kterých se pak rotující snímací hlavička opět musí přesně trefit. Nakonec ty hlavičky byly čtyři. Když jedna pásek opouštěla, to už ta následující na opačné straně na pásek najela. A že ty hlavičky byly čtyři, a ve své činosti se střídaly, začali tomu zázračnému cirkusu říkat "quadruplex".

Ampex VR1000A

Tým ve složení Charles Ginsburg, Alex Maxey, Fred Pfost, Shelby Henderson, Charlie Anderson a Ray Dolby se pustil do práce, a už v roce 1952 byl na světě funkční zkušební vzorek televizního záznamového zařízení s rotačními hlavami. Po úspěšném vyřešení velkého množství technických problémů bylo zařízení dotaženo do podoby prvého, profesionálně použitelného zařízení Ampex VR-1000 a byl tak dán i základ celosvětově přijatému zavedenému formátu záznamu, nazvaného quadruplex.

Úspěch firmy Ampex byl fenomenální. Celkově zdokonalený stroj typu Ampex VR-2000 (spolu s konkurenčním strojem RCA TR-70 C) se stal od roku 1964 standardem pro televizní studia po celém světě - a Ampex se stal od roku 1967 standardem i pro Československou Televisi.

Při tom všem nelze opomenout, že počátcích tohoto velkého úspěchu pak stál i všestranný technický nadšenec, Bing Crosby[14].

Filmy, výběr[editovat | editovat zdroj]

Filmové komedie z kategorie road movie[editovat | editovat zdroj]

Práce pro televizi a rozhlas[editovat | editovat zdroj]

Bing Crosby moderoval od 30. let až do 50. let také v rozhlase, od 1964 do roku 1965 také svoji vlastní televizní show vysílanou v sítích amerických kabelových televizí. Kromě toho také namluvil komentáře k některým krátkým televizním filmům.

  • The Bing Crosby Show (1954)
  • The Edsel Show (1957)
  • Bing Crosby in London (1961)
  • The Bing Crosby Show (1964-1965)
  • Bing Crosby in Dublin (1965)
  • Goldilocks (1971) (hlas)
  • Dr. Cook's Garden (1971)
  • Bing Crosby and Fred Astaire: A Couple of Song and Dance Men (1975)
  • The Bell Telephone Jubilee (1976)

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Za svůj život obdržel celkem 21 zlatých a 6 platinových gramodesek podle klasifikace americké organizace RIAA.

  • 1940 - Only Forever
  • 1942 - White Christmas (s touto nahrávkou bylo prodáno přes 70. milionů kusů gramofonových desek !!)
  • 1943 - Sunday, Monday, Or Always
  • 1944 - I Love You
  • 1944 - I'll Be Seeing You
  • 1944 - Swinging On A Star
  • 1944 - Don't Fence Me In (Bing Crosby & Andrews Sisters)
  • 1945 - It's Been A Long, Long Time (Bing Crosby & Les Paul)
  • 1945 - I Can't Begin To Tell You (Bing Crosby & Carmen Cavallaro)
  • 1949 - Dear Hearts And Gentle People
  • 1949 - Mule Train
  • 1950 - Chattanoogie Shoeshine Boy
  • 1950 - Sam's Song (Bing & Gary Crosby)
  • 1950 - Christmas In Killarney
  • 1951 - Domino
  • 1952 - The Isle Of Innisfree / At Last! At Last!
  • 1952 - Zing A Little Zong (Bing Crosby & Jane Wyman)
  • 1952 - Silent Night, Holy Night / Adeste Fideles (O Come All Ye Faithful)
  • 1954 - Changing Partners
  • 1954 - Count Your Blessings Instead Of Sheep
  • 1955 - Stranger In Paradise
  • 1956 - In A Little Spanish Town
  • 1956 - True Love (Bing Crosby & Grace Kelly)
  • 1957 - Around The World
  • 1977 - White Christmas (1942)
  • 1982 - Peace On Earth-Little Drummer Boy (David Bowie & Bing Crosby)

Česká diskografie[editovat | editovat zdroj]

Gramofonové desky[editovat | editovat zdroj]

  • LP deska Bing Crosby firmy Supraphon 1980 v licenci Polydor, katalogové číslo 1113 2740 ZD

CD[editovat | editovat zdroj]

  • 2 CD The Bing Crosby collections (40 great tracks) v licenci Prestige Records Ltd. v roce 1999

Citáty[editovat | editovat zdroj]

  • Byl otcem mé kariéry, idolem mého mládí a v době mé dospělosti i mým drahým přítelem - Frank Sinatra
  • Napodoboval jsem ho, což svého času činil tak či onak každý zpěvák - Frankie Lane
  • Každý v oboru od Crosbyho něco převzal - Tony Bennett

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Bing Crosby na německé Wikipedii a Bing Crosby na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]