Marlon Brando

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Marlon Brando
Rodné jméno Marlon Brando, Jr.
Narození 3. dubna 1924
USA Omaha, Nebraska
Úmrtí 1. července 2004 (ve věku 80 let)
USA Los Angeles, Kalifornie
Alias Bud, Mr. Mumbles
Alma mater Actors' Studio
Shattuck-Saint Mary's
The New School
Aktivní roky 19441980,19892001
Manžel(ka) Anna Kashfi (1957–1959)
Movita Castaneda (1960–1962)
Tarita Teriipia (1962–1972)
Rodiče Marlon Brando, Sr. (1895-1965)
Dorothy Brando (1897-1954)
Děti ± 16
Oficiální web http://www.marlonbrando.com
Významné role Stanley KowalskiTramvaji do stanice Touha
Don Vito CorleoneKmotrovi
plk. Walter E. KurtzApokalypse
PaulPosledním tangu v Paříži
Jor-ElSupermanovi
Oscar
nejlepší herec
1955 V přístavu
1973 Kmotr
Cena Emmy
nejlepší herec ve vedlejší roli
1979 Kořeny
Zlatý glóbus
nejlepší herec - filmové drama
1955 V přístavu
1973 Kmotr
Cena BAFTA
nejlepší herec
1953 Viva Zapata!
1954 Julius Caesar
1955 V přístavu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marlon Brando, Jr. (3. dubna 1924, Omaha, Nebraska, USA1. července 2004, Los Angeles, Kalifornie, USA) byl americký herec, filmový režisér a politický aktivista. V současné době je považován za jednoho z prvních tvůrců, kteří do filmování vnesli realismus a zpopularizoval i tzv. systém Stanislavského. Je známý i díky množství filmových ocenění, která za svého života získal, a mezi jedny z nejznámějších filmů, ve kterých se objevil, patří Kmotr (1972), V přístavu (1954), Tramvaj do stanice Touha (1951), Apokalypsa (1979), Poslední tango v Paříži (1972) nebo Sayonara (1957). Účastnil se též různých aktivistických akcí, například afroamerického hnutí za občanská práva, jehož závěrem bylo zrovnoprávnění Afroameričanů a bělochů.

Prvních výrazných úspěchů dosáhl díky snímku Tramvaj do stanice Touha, původně vytvořeného jako divadelní hra Tennessee Williamse, kde ztvárnil postavu Stanleye Kowalskiho, díky čemuž byl nominován na Cenu akademie pro nejlepšího herce v hlavní roli. Skvělé ohlasy mu též vynesla role Terryho Malloye ve filmu V přístavu, za kterou nakonec získal Oscara pro nejlepší mužský výkon. Tuto cenu získal i za roli Emiliana Zapata ve snímku Viva Zapata! a za roli Marca Antonia v adaptaci Shakespearovy hry Julius Caesar, vytvořené v roce 1953 Josephem L. Mankiewiczem. Roku 1957 byl na základě novely Jamese A. Michenera natočen film Sayonara, za který též získal Oscara pro nejlepšího herce v hlavní roli.

Méně úspěšné období přišlo v podobě šedesátých let. Nejdříve režíroval a hrál ve westernu Křivák, který skončil jako kulturní i finanční fiasko. Následně ztvárnil hlavní roli ve filmu Vzpoura na Bounty, vytvořeném podle stejnojmenné knižní předlohy od Jamese Normana Halla a Charlese Nordhoffa. Ani tento film nebyl úspěšný a zbytek desetiletý nebyl o nic lepší: neobjevil se tehdy v žádném dobře hodnoceném filmu. Změnu přinesl rok 1972, kdy si zahrál postavu Vita Corleona v Kmotrovi a získal Oscara. Tato jeho role bývá kritiky považována za jeho nejlepší. Společně s další nominací na Cenu Akademie za Poslední tango v Paříži se Brando znovu dostal na vrchol své slávy a v letech 1972 a 1973 se umístil na šestém a desátém místě na seznamu nejvýdělečnějších hvězd.

Americký filmový institut označil Branda jako čtvrtou největší filmovou hvězdu z řad mužů s debutovým rokem 1950 a déle. Společně s dalšími herci, Charliem Chaplinem a Marilyn Monroe, byl roku 1999 magazínem Time označen za jednoho za sta nejdůležitějších osob 20. století. V červenci 2004, jako osmdesátiletý, zemřel na respirační selhání.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Proslul především rolemi ve filmech režiséra Elia Kazana z padesátých let Tramvaj do stanice Touha a V přístavu. Je taktéž dvojnásobným držitelem cen americké filmové akademie za hlavní role ve snímcích Kmotr a V přístavu.

Vyjma herectví a režie se věnoval podpoře mnoha politických organizací (afroamerické hnutí za občanská práva a různá hnutí amerických indiánů) i jiným pol. záležitostem (boj za ustanovení státu Izrael či pomoc obětem holokaustu). Stal se taktéž vyslancem Dětského fondu OSN.

Má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.

V jednom z jeho úspěšnějších filmů, Poslední tango v Paříži (1973), účinkoval po boku herečky Mariy Schneider. Film obsahuje scénu znásilnění. V rozhovoru z roku 2013 přiznal režisér tohoto filmu, Bernardo Bertolucci, že se s Marlonem předem domluvil na podrobnostech scény a herečku na tyto podrobnosti neupozornil, protože "chtěl vidět její reakci jako dívky, ne jako herečky".[1] Maria Schneider v roce 1974 prohlásila, že je bisexuální orientace a odmítla natáčet další nahé scény. Později se stala drogově závislou a pokusila se o sebevraždu.[2]

Vliv na herectví[editovat | editovat zdroj]

Jeho herecký styl inspiroval celou hereckou generaci 50. a 60. let 20. století včetně Jamese Deana, Paula Newmana, Roberta De Niro, Al Pacina, Jacka Nicholsona a dalších, přičemž je mu připisován, jak významný vliv na samotné filmové herectví, tak i fakt, že se stal tím nejlepším příkladem tzv. Stanislavského herecké metody, která zdůrazňuje propojení psychických procesů a fyzického jednání, které herci umožňuje propracovat se k ovládnutí a opětovnému navození emocionálních pocitů své postavy i k racionální kontrole celistvého hereckého výkonu.[zdroj?]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Filmové role
Rok Název Role Režie Poznámky
1950 Muži Kenneth „Ken“ Wilcheck/„Bud“ Fred Zinnemann
1951 Tramvaj do stanice Touha Stanley Kowalski Elia Kazan Nominován na Oscara pro nejlepšího herce v hlavní roli
1952 Viva Zapata! Emiliano Zapata Elia Kazan Získal cenu BAFTA pro nejlepšího herce hlavní roli
Nominován na Oscara pro nejlepšího herce v hlavní roli
1953 Julius Caesar Marcus Antonius Joseph L. Mankiewicz Získal cenu BAFTA pro nejlepšího herce hlavní roli
Nominován na Oscara pro nejlepšího herce v hlavní roli
1953 Divoch Johnny Strabler László Benedek
1954 Desirée Napoleon Bonaparte Henry Koster
1954 V přístavu Terry Malloy Elia Kazan Získal Oscara pro nejlepšího herce v hlavní roli
Získal cenu BAFTA pro nejlepšího herce hlavní roli
Získal Zlatý glóbus pro nejlepšího herce v hlavní roli v drama
1955 Frajeři a saze Sky Masterson Joseph L. Mankiewicz
1956 Čajovna U srpnového měsíce Sakini Daniel Mann Nominován na Zlatý glóbus pro nejlepšího herce v komedii nebo muzikálu
1957 Sayonara Major Lloyd „Ace“ Gruver Joshua Logan Nominován na Zlatý glóbus pro nejlepšího herce v hlavní roli v drama
Nominován na Oscara pro nejlepšího herce v hlavní roli
1958 Mladí lvi Christian Diestl Edward Dmytryk Nominován na cenu BAFTA pro nejlepšího herce hlavní roli
1959 Sestup Orfeův Valentine „Snakeskin“ Xavier Sidney Lumet
1961 Křivák Rio Marlon Brando
1962 Vzpoura na Bounty Fletcher Christian Lewis Milestone
1963 Ošklivý Američan Harrison Carter MacWhite George Englund Nominován na Zlatý glóbus pro nejlepšího herce v hlavní roli v drama
1964 Dva záletníci Freddy Benson Ralph Levy
1965 Morituri Robert Crain Bernhard Wicki
1966 Štvanice Šerif Calder Arthur Penn
1966 Grošák Matt Fletcher Sidney J. Furie
1967 Hraběnka z Hongkongu Ogden Mears Charlie Chaplin
1967 Páv se zlatým okem Major Weldon Penderton John Huston
1968 Noc následujícího dne Chauffeur Hubert Cornfield
1968 Candy Grindl Christian Marquand
1969 Ostrov v ohni Sir William Walker Gillo Pontecorvo
1971 Noční příchozí Peter Quint Michael Winner Nominován na cenu BAFTA pro nejlepšího herce hlavní roli
1972 Poslední tango v Paříži Paul Bernardo Bertolucci Nominován na cenu BAFTA pro nejlepšího herce hlavní roli
Nominován na Oscara pro nejlepšího herce v hlavní roli
1972 Kmotr Don Vito Corleone Francis Ford Coppola Získal Oscara pro nejlepšího herce v hlavní roli (cenu odmítl)
Získal Zlatý glóbus pro nejlepšího herce v hlavní roli v drama
Nominován na cenu BAFTA pro nejlepšího herce hlavní roli
1976 Zastavení na Missouri Robert E. Lee Clayton Arthur Penn
1978 Superman Jor-El Richard Donner
1979 Apokalypsa Plukovník Walter E. Kurtz Francis Ford Coppola
1980 Záhadný vzorec Adam Steiffel John G. Avildsen Nominován za Zlatou malinu pro nejhoršího herce ve vedlejší roli
1989 Bílé období sucha Ian McKenzie Euzhan Palcy Nominován na Oscara pro nejlepšího herce ve vedlejší roli
Nominován na cenu BAFTA pro nejlepšího herce ve vedlejší roli
Nominován na Zlatý glóbus pro nejlepšího herce ve vedlejší roli
1990 Nováček Carmine Sabatini Andrew Bergman
1992 Kryštof Kolumbus Tomás de Torquemada John Glen Nominován na Zlatou malinu pro nejhoršího herce ve vedlejší roli
1994 Don Juan DeMarco Dr. Jack Mickler Jeremy Leven
1996 Ostrov Dr. Moreau Dr. Moreau John Frankenheimer Získal Zlatou malinu pro nejhoršího herce ve vedlejší roli
Nominován na Zlatou malinu pro nejhorší filmový pár
1997 Bojovník McCarthy Johnny Depp
1998 Prachy k likvidaci Warden Sven Sorenson Yves Simoneau
2001 Kdo s koho Max Frank Oz

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. EL MUNDO DE ALYCIA. Bertolucci sobre Maria Schneider / Bertolucci admits rape scene was non-consensual. [s.l.] : [s.n.]. Dostupné online.  
  2. MIRKA, Spáčilová. O scéně znásilnění z Posledního tanga v Paříži tvůrci herečce neřekli [online]. Public Broadcasting Service, 5. prosince 2016, [cit. 2016-12-07]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]