Italské historické státy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Znak Italského království (1890)

Území dnešní Itálie bylo po zhroucení Západořímské říše v roce 476 a následných barbarských nájezdech, až do doby sjednocení Itálie v roce 1860, konglomerací městských států, republik a dalších nezávislých entit.

Následující seznam zahrnuje italské státy této éry:

Raný středověk[editovat | editovat zdroj]

Vrcholný středověk[editovat | editovat zdroj]

Politická mapa Itálie v roce 1000
Politická mapa jižní Itálie v roce 1112.

Státy Svaté říše římské[editovat | editovat zdroj]

Státy jižní Itálie[editovat | editovat zdroj]

Judikáty sardinské[editovat | editovat zdroj]

Ostatní státy[editovat | editovat zdroj]

Pozdní středověk[editovat | editovat zdroj]

Itálie v roce 1494, před vypuknutím první italské války.

Po italských válkách (1494–1559)[editovat | editovat zdroj]

Habsburské državy v Evropě v době abdikace Karla V.,
mapa z Cambridge Modern History Atlas, 1912.

Mírové smlouvy z Cateau-Cambrésis mezi Alžbětou I. a francouzským králem Jindřichem II. ze 2. dubna a Jindřichem II. a Filipem II. Španělským ze 3. dubna 1559 v Le Cateau-Cambrésis mj. zavázaly Francii k navrácení Piemontu a Savojska savojskému vévodovi, a Korsiku Janovské republice. Ještě významnějším bodem smlouvy bylo potvrzení přímé španělské vlády na Milánem, Neapolí, Sicílií, Sardinií a státem Presidi, a nepřímé vlády (skrze nadvládu nad Toskánskem, Janovem a dalšími menšími státy) severní Itálie. Přirozeným spojencem byl také papež. Jedinými skutečně nezávislými entitami na Apeninském poloostrově tak byly pouze Savojské vévodství a Benátská republika.

Po válce o španělské dědictví (1701–1714)[editovat | editovat zdroj]

Politická mapa Itálie v roce 1796.

Po ujednáních utrechtského míru se španělské državy ve Evropě rozdělily. Savojskému vévodství v Itálii připadla Sicílie a části Milánského vévodství, zatímco Karel VI. (arcivévoda rakouský) získal Neapolské království, Sardinii a kus Milánského vévodství spolu s dalšími menšími státy.

Během napoleonské nadvlády (1792–1815)[editovat | editovat zdroj]

Politická mapa Itálie v roce 1810.

Republiky přidružené k revoluční Francii[editovat | editovat zdroj]

Klientské státy Prvního Francouzského císařství[editovat | editovat zdroj]

Ostatní státy[editovat | editovat zdroj]

Od Restaurace po Risorgimento[editovat | editovat zdroj]

Politická mapa Itálie v roce 1843.

Po porážce napoleonské Francie byl roku 1815 svolán Vídeňský kongres, který měl přepsat mapu evropského kontinentu. V Itálii byl kongresem obnoven přednapoleonský stav nezávislých vlád, byť přímo řízených nebo silně ovlivněných hlavními evropskými mocnostmi, zejména Rakouskem. Kongres také ukončil existenci dvou republik: Janov byl anektován Sardinií a Benátky spojeny s Milánem do nového království v rámci Rakouského císařství. At the time, boj za sjednocení Itálie byl vnímán především jako agitace proti habsburskému rodu, neboť Rakousko přímo ovládalo převážně italskojazyčnou severovýchodní část dnešní Itálie a zároveň bylo největší silou proti sjednocení. Rakouské císařství energicky potíralo nacionalistické nálady na Apeninském poloostrově, podobně jako jinde na svých územích.

Příbuzná hesla[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku List of historic states of Italy na anglické Wikipedii.