Italský katepanát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Italský katepanát
Κατεπανίκιον Ἰταλίας
 Longobardia 9651071 Vévodství Apulie a Kalábrie 
geografie
Mapa
Území Italského katepanátu v počátku 11. století
obyvatelstvo
státní útvar
mateřská
(nadřazená)
země:
vznik:
965 – založeno
zánik:
1071 – dobytí jižní Itálie Normany
Státní útvary a území
Předcházející:
Longobardia Longobardia
Nástupnické:
Vévodství Apulie a Kalábrie Vévodství Apulie a Kalábrie

Italský katepanát (řecky Κατεπανίκιον Ἰταλίας. Katepanikion Italias) byla provincie Byzantské říše, která se v letech 965–1071 nalézala v jihovýchodní části Apeninského poloostrova. Vznikla povýšením barijského vojenského velitele (jeho původní hodnost byla strategos) na hlavního velitele (katepanó) italských držav. V jedenáctém století území katepanátu postupně dobývali Normani. Bari padlo v dubnu 1071, čímž byzantská vláda nad částí Itálie skončila.

Region a bývalá správní jednotka zhruba v rozsahu dnešní provincie Foggia se nazývá Capitanata, což vzniklo ze slova katepanát.