Sicilský emirát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sicilský emirát
Emiratu di Sicilia
Ἐμιράτον τῆς Σικελίας
Imára Siqilíja

إمارة صقلية
 Sicílie (thema) 8311072 Sicilské hrabství 
geografie
Mapa
Itálie kolem roku 1000
rozloha:
25 703 km²
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
vznik:
831 – Arabové dobyli Sicílii na Byzanci
zánik:
1091 – Normané dobyli Palermo a ze Sicílie vytlačili Araby
státní útvary a území
předcházející:
Sicílie (thema) Sicílie (thema)
následující:
Sicilské hrabství Sicilské hrabství

Sicilský emirát (arabsky إمارة صقلية – Imára Siqilíja) byl arabský stát rozkládající se na ostrově Sicílie v letech 8311091[1].

Historie[editovat | editovat zdroj]

Arabská expanze[editovat | editovat zdroj]

V roce 535 byzantský císař Justinián I. obsadil Sicílii a připojil ji k Byzantské říši jako provincii – již podruhé v dějinách Sicílie a řečtina se rozšířila napříč ostrovem. Avšak jak byzantská moc na Sicílii zeslábla, vylodily se v roce 652 na ostrově arabské oddíly chalífy Usmana ibn Affara. Avšak Arabové se na ostrově dlouho neudrželi a po relativně krátké době se zase stáhli.

Eufémiova zrada[editovat | editovat zdroj]

Kolem roku 700 ostrov Pantelleria dobyli Arabové a pouze nejednotnost arabských vůdců jim zabránila v následující invazi na Sicílii. Namísto toho se rozvinula obchodní spolupráce mezi Araby a Byzantinci prostřednictvím sicilských přístavů.

V roce 826 donutil velitel byzantské flotily na Sicílii Eufémios jeptišku, aby se za něho provdala. Císaře Michaela II. tento Eufemiův krok velmi popudil a odvelel admirála Konstantina, aby manželství ukončil a Eufemia potrestal uříznutím nosu. Eufémios se však císaři postavil, Konstantina zabil a opevnil se v Syrakusách. Neudržel se však dlouho, byl poražen a uprchl do severní Afriky.[1] Následně nabídl vládu nad Sicílií Zijadatovi Alláhovi I., emírovi z Tunisu, pokud mu emír navrátí pozici generála a zajistí mu bezpečnost. Zijadat Alláh jeho nabídku přijal a Eufémiovi poslal armádu arabských, berberských, krétských, andaluských a perských žoldnéřů.[1] Válka mezi arabskými útočníky a obránci ostrova byla velmi vyrovnaná: s tuhým vzdorem, ale vnitřní nejednotností mezi obránci byla Sicílie, po století byzantské nadvlády dobyta muslimy. Syrakusy sice ještě další dobu vzdorovaly a malé město Taormina na východním pobřeží padla až roku 902. Celý ostrov byl Araby nakonec podroben až roku 965.[1]

Éra emirátu[editovat | editovat zdroj]

Po dobytí Sicílie pro muslimy byl následně ostrov pod nadvládou sunnitských emírů z Tunisu z rodu Aglabidů a později šíitských fátimovských chalífů z Egypta. Byzantští povstalci však měli převahu především ve východní části Sicílie, kterou byli schopni ubránit před muslimy několik let.

Poté, co třetí fátimovský chalífa Ismaíl al-Mansúr potlačil vzpouru Řeků, jmenoval Hassana al-Kalbiho (948964) sicilským emírem. Ten úspěšně držel ostrov pod kontrolou a založil vládnoucí dynastii Kalbidů. I za vlády kaldibských emírů pokračovaly arabské nájezdy do jižní Itálie až do 11. století a roku 982 dokonce Arabové porazili německou armádu římského císaře Oty II. poblíž Crotone v Kalábrii. S vládou emíra Jusúfa al-Kalbiho (990998) začala doba postupného úpadku Sicilského emirátu. Za vlády al-Akála (10171037) se vyostřily dynastické spory a kliky v rámci vládnoucího rodu uzavíraly různá spojenectví s Byzantskou říší a Ziridy, dynastií berberského původu vládnoucí v oblasti Tuniska, Alžírska a Libye. V letech vlády emíra Hassana as-Samsama (10401053) se emirát rozdrobil na několik menších lén.

V této době pokračovalo velké povstání sicilských Řeků ve východních částech země, odkud byli Arabové dokonce vytlačeni. Emirát se začal rozpadat na jednotlivá panství jednotlivých znesvářených příslušníků Kalbidské dynastie.[1] V 11. století začala na jihoitalské pevnině vzrůstat moc normanských žoldnéřů, kteří byli potomky Vikingů, kteří přijali křesťanství a usadili se v Evropě. Normané, vedení hrabětem Rogerem vtrhli na Sicílii a osvobodili ji od muslimů.[1] Poté, co byla dobyta Apulie, Kalábrie, obsadili normanští rytíři Messinu. Roku 1068 armáda Rogera z Hauteville porazila Araby u Misilmeri, ale rozhodující bitvou bylo obléhání Palerma o dva roky později, s jehož pádem roku 1072 dostala celá Sicílie pod normanskou nadvládu.[2]

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Arabové začali postupně s reformami, kterými pozvedli produktivitu a dále povzbuzovali růst malofarmářského zemědělství, které se stalo dominantním na Sicílii. Muslimové dále vylepšili zavlažovací systém a přinesli na Sicílii některé zemědělské plodiny, především pomeranče, citróny, pistácii a cukrovou třtinu.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emirate of Sicily na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Brief history of Sicily [online]. Archaeology.Stanford.edu, 2007-10-07 [cit. 2008-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-09. (anglicky) 
  2. Chronological – Historical Table Of Sicily [online]. In Italy Magazine, 2007-10-07 [cit. 2008-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-27. (anglicky) 
  3. PRIVITERA, Joseph. Sicily: An Illustrated History. [s.l.]: Hippocrene Books Dostupné online. ISBN 978-0781809092. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]