Chalkedonské vyznání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Chalkedonské vyznání (též přepisované jako chalcedonské) je vyznání víry definované Chalkedonským koncilem (4. ekumenický koncil) roku 451.

Vyznání vzniklo jako odpověď na kontroverzi mezi různými teology o významu vtělení Ježíše Krista a vztahu lidské a boží přirozenosti v Kristu. Chalkedonský koncil a jeho vyznání nepřijaly monofyzitské (dnes miafyzitské) církve.

Text vyznání[editovat | editovat zdroj]

My pak, následujíce svatých Otců všichni jednomyslně učíme lidi, aby vyznávali jednoho a téhož Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jak dokonalého v božství, tak dokonalého v lidství, skutečně Boha a skutečně člověka, (který má) rozumovou duši a tělo, soupodstatného s Otcem co do božství a soupodstatného s námi co do lidství, jenž byl ve všem jako my, kromě hříchu, jenž byl počat přede všemi věky z Otce podle božství a v těchto posledních dnech za nás a za naši spásu narozeného z Panny Marie, Matky Boží, co do lidství, jednoho a téhož Krista, Syna, Pána, jednorozeného, aby (lidé) uznávali, že má dvě přirozenosti, nesmíšeně, neměnně, nerozdílně a neoddělitelně, a že toto rozlišení přirozeností není nijak zrušeno jejich spojením, avšak že vlastnost každé z přirozeností zůstala uchována, a je přítomna v jedné osobě a subsistenci, neodloučena ani nerozdělena do dvou osob, avšak v jednom a témž Synu, jednorozeném, Bohu-Slovu, Pánu Ježíši Kristu, jak o něm od počátku (stanovili) proroci a jak nás sám Pán Ježíš Kristus naučil a jak nám to předalo Vyznání svatých Otců.

Související články[editovat | editovat zdroj]