Přeskočit na obsah

Franz Xaver von Schönaich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Franz Xaver von Schönaich
Ministr zeměbrany Předlitavska
Ve funkci:
9. dubna 1905 – 24. října 1906
PanovníkFrantišek Josef I.
Předseda vládyPaul Gautsch, Konrad Hohenlohe, Max Wladimir von Beck
PředchůdceZeno Welsersheimb
NástupceJulius von Latscher
Ministr války Rakousko-Uherska
Ve funkci:
24. října 1906 – 20. září 1911
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceHeinrich von Pitreich
NástupceMoritz von Auffenberg
Velitel 9. armádního sboru
Ve funkci:
1902 – 1905
PředchůdceHugo von Klobus
NástupceJulius von Latscher-Lauendorf
Stranická příslušnost
Členstvínezávislý politik
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1904), polní podmaršál (1895), generálmajor (1891)

Narození27. února 1844
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí26. ledna 1916 (ve věku 71 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníHietzinský hřbitov
Alma materTereziánská voj. akademie
Profesepolitik a důstojník
OceněníŘád železné koruny
CommonsFranz von Schönaich
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Xaver svobodný pán von Schönaich (německy Franz Xaver Vinzenz Karl Freiherr von Schönaich) (27. února 1844 Vídeň26. ledna 1916 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1862 a byl účastníkem několika vojenských tažení. Poté vystřídal službu u různých posádek, byl štábním důstojníkem a úředníkem na ministerstvu války. V letech 1902–1905 zastával funkci velitele armádního sboru v Josefově a v roce 1904 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra. V letech 1905–1906 byl ministrem zeměbrany Předlitavska, pak v letech 1906–1911 rakousko-uherským ministrem války. V roce 1908 získal hodnost generála pěchoty a téhož roku byl povýšen do stavu svobodných pánů. Z funkce ministra války byl odvolán vlivem následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este a na podzim 1911 odeslán do penze.

Franz Schönaich jako polní podmaršál (1902)

Byl synem státního úředníka Franze Schönaicha (1790–1848), měl čtyři bratry, z nichž dva zemřeli v dětství.[1] Ve věku deseti let nastoupil do kadetní školy v Hainburgu, od roku 1858 přešel na Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě.[2] Do armády vstoupil v roce 1862 jako poručík k 11. praporu polních myslivců v Brucku. Zúčastnil se tažení v rámci dánsko-německé války v roce 1864 i bojů během prusko-rakouské války roku 1866, kdy byl účastníkem bitvy u Hradce Králové. Mezitím si v letech 1865–1867 doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu.[3] V roce 1870 byl povýšen na kapitána a mimo jiné působil jako úředník na 5. oddělení ministerstva války.[4] V roce 1878 se podílel na hladkém průběhu mobilizace během okupace Bosny a Hercegoviny. Téhož roku byl povýšen na majora (1878) a v následujících letech byl štábním důstojníkem u 24. pěší divize v Přemyšlu.[5] Jako podplukovník (1882) byl přidělen přímo ke generálnímu štábu ve Vídni.[6]

V roce 1885 dosáhl hodnosti plukovníka a stal se šéfem štábu 4. armádního sboru v Prešpurku.[7] V letech 1887–1895 byl jako jeden z pobočníků přidělen k úřadu generálního armádního inspektora arcivévody Albrechta.[8][9], mezitím byl k datu 1. listopadu 1891 povýšen do hodnosti generálmajora.[10] V roce 1895 obdržel hodnost polního podmaršála a stal se velitelem 8. pěší divize v Innsbrucku.[11] V roce 1899 nastoupil na post sekčního šéfa a zástupce říšského ministra války.[12][13] V letech 1902–1905 byl velitelem 9. armádního sboru v Josefově.[14][15] V této funkci byl k datu 1. května 1904 povýšen do hodnosti polního zbrojmistra.[16]

Hrobka rodiny Hiller-Schönaich na hřbitově v Hietzingu

Vrchol jeho kariéry nastal v roce 1905, kdy se za druhé vlády Paula Gautsche stal dodatečně ministrem zeměbrany. Post si udržel i v následující vládě Konrada Hohenloha a vládě Maxe Becka. Funkci zastával v období 9. dubna 190524. října 1906. Následně přešel na post ministra války Rakouska-Uherska, tedy představitele společné armády celé monarchie. Zde setrval od 24. října 1906 do 20. září 1911.[17][15] Jako ministr války prosadil významnou generační obměnu na generálním štábu, z jehož čela byl odvolán císařův oblíbenec Friedrich von Beck-Rzikowsky. Následně úzce spolupracoval s nově jmenovaným náčelníkem generálního štábu Franzem Conradem. K datu 15. listopadu 1908 obdržel hodnost generála pěchoty.[18] Spolu s Conradem se později stal překážkou ve vojensko-politických vizích následníka trůnu Františka Ferdinanda. Po naléhání následníka trůnu odstoupil z funkce ministra války koncem září 1911 a v armádě byl penzionován k datu 1. října 1911.[19] Franz Conrad byl následně o dva měsíce později odvolán z úřadu náčelníka generálního štábu.[20] Po odchodu z ministerského postu se Schönaich věnoval zejména za první světové války charitě v péči o vdovy a sirotky padlých vojáků.[15]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1902 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[21] Od roku 1903 byl čestným majitelem 74. pěšího pluku dislokovaného v Liberci.[22][23] V roce 1908 byl povýšen do stavu svobodných pánů (majestát vystaven císařem Františkem Josefem v Ischlu 1. října 1908).[24] Během vojenské služby získal řadu vysokých vyznamenání, jako dlouholetý člen vlády obdržel ocenění i od zahraničních panovníků.[25]

Zemřel ve Vídni 28. ledna 1916 a po pohřbu s vojenskými poctami ve Votivním kostele Božského Spasitele byl pochován v rodinné hrobce na hřbitově v Hietzingu.[26]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1908 se oženil s Mathildou Gallovou (1844–1924), vdovou po bankéři Albrechtu Hillerovi. Z jejího prvního manželství pocházeli synové Karl a Johann,[27] kteří byli Schönaichem adoptováni a na základě císařského diplomu užívali od roku 1909 jméno Hiller-Schönaich.[28] Starší syn Karl von Hiller-Schönaich (1866–1936) působil ve státních službách a s titulem dvorního rady byl viceprezidentem zemské vlády v Salzburgu. K rodině patřil také Schönaichův nevlastní zeť c. k. polní podmaršál Artur Przyborski.

  1. Rodina Franze Xavera Schönaicha na webu geni.com dostupné online
  2. SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustadt; Vídeň, 1894; s. 32 dostupné online
  3. Kais. Königl. Militär Schematismus 1868; Vídeň, 1868; s. 163, 424 dostupné online
  4. Kais. Königl. Militär Schematismus 1878; Vídeň, 1877; s. 72, 143 dostupné online
  5. Kais. Königl. Militär Schematismus 1881; Vídeň, 1880; s. 154 dostupné online
  6. Kais. Königl. Militär Schematismus 1884; Vídeň, 1883; s. 154 dostupné online
  7. Kais. Königl. Militär Schematismus 1886; Vídeň, 1885; s. 97, 135 dostupné online
  8. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1891; Vídeň, 1891; s. 175 dostupné online
  9. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 221 dostupné online
  10. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1892; Vídeň, 1892; s. 72, 141 dostupné online
  11. Schematismus für das Kaiserliche und Köngliche Heer 1896; Vídeň, 1895; s. 113, 128 dostupné online
  12. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 256 dostupné online
  13. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1900; Vídeň, 1899; s. 97, 152 dostupné online
  14. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  15. a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 11. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Schönaich (Schöneich), Franz Xav. (Vinzenz Karl) Frh. von (1844-1916), Feldzeugmeister und Minister, s. 41–42. (německy) 
  16. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1905; Vídeň, 1904; s. 132, 157 dostupné online
  17. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 584, 589–590. 
  18. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  19. Služební postup Franze Schönaicha in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 166 dostupné online
  20. SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; s. 210, 211, 293, 295 ISBN 978-80-278-0059-9
  21. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1904; Vídeň, 1903; s. 218 dostupné online
  22. Přehled majitelů pěšího pluku č. 74 in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 526 dostupné online
  23. Pěší pluk č. 74 na webu valka.cz dostupné online
  24. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1911; Gotha, 1911; s. 843 dostupné online
  25. Přehled řádů a vyznamenání Franze Schönaicha in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 296 dostupné online
  26. Úmrtní oznámení Franze Schönaicha na webu findagrave dostupné online
  27. Mathilde von Schönaich na webu geni.com dostupné online
  28. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1921; Gotha, 1921; s. 886 dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]