Fluorid telluričitý
| fluorid telluričitý | |
|---|---|
 Tvar molekuly fluoridu telluričitého | |
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Fluorid telluričitý |
| Anglický název | Tellurium tetrafluoride |
| Německý název | Tellurtetrafluorid |
| Sumární vzorec | TeF4 |
| Vzhled | bílé krystaly |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 15192-26-4 |
| PubChem | 167258 |
| ChEBI | CHEBI:30468 |
| SMILES | F[Te](F)(F)F |
| InChI | InChI=1S/F4Te/c1-5(2,3)4
Key: CRMPMTUAAUPLIK-UHFFFAOYSA-N |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 203,59 g/mol |
| Teplota tání | 129 °C (264 °F; 402 K) |
| Teplota varu | 374 °C (705,2 °F; 647,15 K) |
| Hustota | 4,22 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | reaguje s vodou |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | ortorombická |
| Hrana krystalové mřížky | a = 536 pm, b = 622 pm, c = 964 pm |
| Tvar molekuly | Čtvercová pyramida |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fluorid telluričitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem TeF4. Je to jeden ze dvou fluoridů telluru. Druhým binárním fluoridem telluru je fluorid tellurový. Jako další fluorid telluru byl uváděn fluorid telluričný Te2F10, jedná se však o dekafluorid kyseliny ditellurové F5Te-O-TeF5.[1] Fluorid tellurnatý TeF2 a fluorid tellurný Te2F2 nejsou známy.[1]
Příprava
[editovat | editovat zdroj]Fluorid telluričitý lze připravit reakcí oxidu telluričitého s fluoridem siřičitým za zvýšeného tlaku:[2]
- TeO2 + 2SF4 → TeF4 + 2SOF2
Lze jej také připravit reakcí nitrylfluoridu s tellurem nebo z prvků při teplotě 0 °C nebo reakcí fluoridu seleničitého s oxidem telluričitým při 80 °C.
Fluor může v dusíku reagovat s chloridem nebo bromidem tellurnatým za vzniku fluoridu telluričitého. Tellur lze také fluorovat pomocí fluoridu olovnatého na fluorid telluričitý.
Fluorid telluričitý lze také získat rozkladem sodných a draselných komplexů při teplotách mezi 450 a 600 °C.[1]
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Fluorid telluričitý taje při 129 °C. Páry fluoridu telluričitého mají červenou barvu. Nevazebný elektronový pár zaujímá ve fluoridu telluričitém šestou pozici. Molekuly TeF4 vytvářejí tetragonální pyramidy propojené přes fluoridový ligand.
V kapalném skupenství vede fluorid telluričitý elektrický proud. V pevném skupenství má polymerní strukturu TeF3F2/2. Fluorid telluričitý krystalizuje v ortorombické krystalové soustavě s prostorovou grupou P212121 (Číslo 19) a parametry mřížky a = 536 pm, b = 622 pm, c = 964 pm.[3]
Reaktivita
[editovat | editovat zdroj]Fluorid telluričitý reaguje s vodou nebo oxidem křemičitým za vzniku oxidů telluru. Měď, stříbro, zlato, sklo nebo nikl reagují s fluoridem telluričitým při teplotě 200 °C.[2] S platinou nereaguje. Je rozpustný ve fluoridu antimoničném a vysráží se z něj ve formě komplexu TeF4SbF5.[4]
Fluorid telluričitý se rozkládá na fluorid tellurový při 194 °C:[1]
- 3 TeF4 → Te + 2 TeF6
Využití
[editovat | editovat zdroj]Fluorid telluričitý lze využít jako fluorační činidlo.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Tellurium tetrafluoride na anglické Wikipedii a Tellurtetrafluorid na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d e WIBERG, Egon; WIBERG, Nils. Inorganic Chemistry. [s.l.]: Academic Press 1958 s. Dostupné online. ISBN 978-0-12-352651-9. (anglicky)
- ↑ a b MACINTYRE, Jane E. Dictionary of Inorganic Compounds. [s.l.]: CRC Press 1342 s. Dostupné online. ISBN 978-0-412-30120-9. S. 3195. (anglicky)
- ↑ EDWARDS, A. J.; HEWAIDY, F. I. Fluoride crystal structures. Part IV. Tellurium tetrafluoride. Journal of the Chemical Society A: Inorganic, Physical, Theoretical. 1968, s. 2977. Dostupné online [cit. 2024-01-19]. ISSN 0022-4944. DOI 10.1039/j19680002977. (anglicky)
- ↑ EVANS, J. A.; LONG, D. A. The vibrational Raman spectra of some complexes formed between the tetrafluorides of Group VI elements and antimony and arsenic pentafluorides. Journal of the Chemical Society A: Inorganic, Physical, Theoretical. 1968, s. 1688. Dostupné online [cit. 2024-01-20]. ISSN 0022-4944. DOI 10.1039/j19680001688. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- R.B. King; Inorganic Chemistry of Main Group Elements, VCH Publishers, New York, 1995.
- W.C. Cooper; Tellurium, VanNostrand Reinhold Company, New York, 1971.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu fluorid telluričitý na Wikimedia Commons
