Dugong indický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxDugong
alternativní popis obrázku chybí
Dugong s mládětem
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádsirény (Sirenia)
Čeleďdugongovití (Dugongidae)
Roddugong (Dugong)
Lacépède, 1799
Binomické jméno
Dugong dugon
(Müller, 1776)
rozšíření dugonga
rozšíření dugonga
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dugong indický (Dugong dugon) či jen dugong, případně moroň indický, je plachý vodní savec z řádu sirény. Je to jediný žijící zástupce čeledi dugongovití. Žije u dna v mělkých mořských zátočinách a stejně jako ostatní savci dýchá vzdušný kyslík. Jídelníček mají dugongové společný se všemi druhy kapustňáků, jsou to především vodní rostliny, které rozžvýkávají zrohovatělými destičkami vyrůstajícími z horní i dolní čelisti.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zavalitým tělem hydrodynamického tvaru se dugong podobá kytovcům.

Obvykle dosahuje délky 2,4–3,2 m, hmotnosti většinou menší než 200 kg. Největší jedinec údajně dosáhl délky 4,06 m a hmotnosti 1016 kg. Žijí ve vodách o teplotě 20–36 °C v hloubce 1–12 m. Na pastvu vyrážejí v noci, jejich životní rytmus je synchronizován s přílivem. Jednou za 2 minuty se pravidelně vynořují pro nadechnutí. Nozdry na vrcholu hlavy uzavírají záklopky, které umožňují nadechnout se, aniž by bylo nutno vynořit celé tělo. I když jejich vnější sluchové ústrojí tvoří jen malé otvory po stranách hlavy, mají ostrý sluch. Věk moroně je možno určit z přírůstkových vrstev klů, podobných letokruhům stromu.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Pohlavní dospělosti dosahuje moroň až v 10 letech věku. Samice je březí přibližně jeden rok. Před porodem samice vyhledá mělkou mořskou pláž a rodí jedno mládě. Poté ho dopravuje na hladinu, aby se mohlo poprvé nadechnout. Při kojení mládě přidržuje u prsních bradavek. Mláďata přijímají rostlinnou potravu brzy po narození, přesto sají mateřské mléko až do 18 měsíců. Chrup mláďat tvoří 26 zubů, dospělých jen 10 zubů.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Jejich nejoblíbenější potravou jsou kořínky chaluh a mořské trávy, které vyhrabávají ze dna. Potravu vyhledávají citlivými hmatovými vousy na svém čenichu.

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Dugong je poměrně plaché zvíře. Na mnoha místech je ohrožen vyhubením a v některých oblastech byl již vyhuben, např. ve Středozemním moři. Je loven domorodci, kteří se živí jeho masem. Podle norem IUCN je hodnocen jako zranitelný, populační trend neznámý, přesná data o tomto tvorovi na mnoha místech chybí.[2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Dugong se vyskytuje v tropických vodách Perského zálivu, v Rudém moři, u pobřeží východní Afriky, Asie, AustrálieNové Guineje. Až do pozdního miocénu příslušníci tohoto rodu obývali i pobřeží AtlantikuKaribského moře, byli však vytlačeni kapustňáky, jejichž biotop je širší a jsou schopni přijímat různorodější potravu.

Mýty[editovat | editovat zdroj]

Podle řeckých bájí lákaly sirény svým okouzlujícím zpěvem lodě k uváznutí na mělčině. Přitom opravdové sirény (tedy kapustňáci a dugongové) vydávají jen příležitostně jakési chrochtání.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.2. 4. září 2021. Dostupné online. [cit. 2021-10-11]
  2. IUCN Red List

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]