Komandorské ostrovy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Komandorské ostrovy
Mapa Komandorských ostrovů
Mapa Komandorských ostrovů
Geografie
Poloha
Rozloha1 848 km²
Počet ostrovů4
Časové pásmoUTC+12[1]
Hlavní ostrovBeringův ostrov
Země
StátRuskoRusko Rusko
ProvincieAleutský rajón
Obyvatelstvo
Počet obyvatel677[2] (2010)
Hustota zalidnění0,3
EtnikaRusové, Aleuti
Jazykruština
Komandorské ostrovy
Komandorské ostrovy
Ostrovy na mapě Kamčatského kraje, na hranici mezi Beringovým mořem a Pacifikem

Komandorské ostrovy (rusky Командорские острова)[3] je malé souostroví v Kamčatské oblasti v Rusku ležící u východního břehu Kamčatky v Beringově moři. Geologicky jsou nejzápadnější výspou Aleutských ostrovů,[3] jelikož jsou však od nich odděleny několika sty kilometry oceánu a navíc přísluší Ruské federaci, zpravidla se k nim nezapočítávají.

Komandorské ostrovy jsou nazývány Královstvím mlhy a větrů. Počasí se zde mění cca každých 30 minut a slunce zde svítí maximálně dva týdny v roce.[4]

V roce 2005 byly ostrovy zařazeny mezi uchazeče o zápis do Seznamu světového dědictví v Rusku.[5]

Ostrovy[editovat | editovat zdroj]

Tvoří je Beringův ostrov, ostrov Mednyj a dva malé ostrůvky.[3]

  ostrov rusky rozloha
(km²)
nejvyšší vrchol max.nadm.výška
(m)
1 Beringův ostrov Остров Беринга 1660 Pik Steller 755
2 Mednyj Остров Медный 186 Pik Steněžer 647
3 Toporkov Остров Топорков 0,5 ? 9
4 Arij Арий Камень ? ? 53

Historie[editovat | editovat zdroj]

Komandorské ostrovy byly objeveny Vitem Beringem v roce 1741 během druhé kamčatské expedice. Na zpáteční cestě z Aljašky na Kamčatku byla Beringova loď Svatý Petr poškozena bouří a uvízla na pobřeží ostrova Avača, který byl později přejmenován na Beringův ostrov. Kvůli zhoršujícímu se počasí byl Bering se svým mužstvem přinucen přezimovat na ostrově a 19. prosince 1741 zde zemřel - pravděpodobně na celkové vyčerpání. Zimu nepřežilo i 18 dalších členů posádky.

Na původně neobydlených ostrovech začala kolem roku 1825 rusko-americká společnost usazovat Aleuťany, aby pro společnost lovili kožešinovou zvěř, a ty později následovali ruští osadníci. Aleuťané sem byli sestěhovávání především z ostrovů Attu a Atka.

Asi 160 km jižně od souostroví došlo 27. března 1943 k bitvě mezi japonskými a americkými námořními silamibitva u Komandorských ostrovů.

Osídlení[editovat | editovat zdroj]

Největší osídlení představuje vesnice Nikolskoje[6] (808 obyvatel dle sčítání z roku 2002).

Fauna a flóra[editovat | editovat zdroj]

Díky zvláštnostem geografické polohy, geologické historie a unikátním oceánografickým a klimatickým podmínkám se na Komandorských ostrovech a přilehlé vodní ploše vytvořila jedinečná flóra a fauna. Nalézají se zde druhy asijského i severoamerického původu.

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Fauna Komandorských ostrovů je velmi různorodá. Existují zde suchozemská zvířata a také mořští bezobratlí, mořské ryby, ptáci a savci. Nejsou zde žádní obojživelníci a plazi. Na ostrovech bylo zaznamenáno více než 40 druhů savců.

Samotné ostrovy obývá pouze jeden původní druh – polární liška ostrovní, kterou představují dva endemické poddruhy: Beringův a Měďnovský. 4 druhy hlodavců (hraboš s červeným hřbetem, myš domácí, krysy černé a šedé) byly na ostrovy zavlečeny náhodou koncem 19. a začátkem 20. století. Velmi dobře se zde aklimatizoval sob. Dalším náhodným vetřelcem se stal americký norek, který unikl z kožešinové farmy.

Nejpočetnější skupinou jsou mořští savci (mořské vydry, ploutvonožci a kytovci). Všech 10 druhů ploutvonožců severního Tichého oceánu je zastoupeno na těchto ostrovech. Od roku 2005 se na ostrovech pravidelně objevuje tuleň severní a lachtan kalifornský. Na ostrovech jsou velká hnízdiště tuleňů severních, která čítají až 200 tisíc jedinců. Chová se zde lachtan.

Fauna kytovců je nejrozmanitější – 21 druhů. Ve vodní oblasti je však běžných a četných pouze 7 druhů (kapek severní, vorvaň, kosatka, sviňucha bílá, keporkak, plejtvák myšok a plejtvák malý).

Na výřezu mapy z roku 1744 je zobrazena mořská kráva, lachtan medvědílachtan ušatý

Až do konce 18. století žila v pobřežních vodách Stellerova mořská kráva, která byla hlavním zdrojem masa pro ruské výpravy do okolních vod.

Nikde jinde se nenachází taková rozmanitost mořských savců jako na Komandorských ostrovech.[7]

Existuje zde více než 108 druhů ryb, nejpočetnější čeledí jsou lososi a platýsi.[8]

Flóra[editovat | editovat zdroj]

Podle zvláštností krajinné struktury patří Komandorské ostrovy do skupiny luční-tundrové krajiny. Hřeben Komandorských ostrovů se od nejbližších Aleutských ostrovů liší absencí moderního vulkanismu, vysokou biologickou diverzitou a spojením severoasijské a severoamerické flóry. Na ostrovech není žádná dřevnatá vegetace a to hlavně kvůli nízkým letním teplotám, silnému větru a stálé oblačnosti.

Vrbiny jsou nejběžnějším typem keřové vegetace na ostrovech, dosahují výšky až 3,5 m.[9]

Poštovní známka připomíná rok 1741, kdy byly ostrovy objeveny Beringovou výpravou. Výprava zde však ztroskotala, sám Vitus Bering zde zahynul

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rozhodnutí vlády Ruské federace č. 725 z 31.8.2011 [online]. Moskva: Правительство Российской Федерации, 2011-08-31 [cit. 2012-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-07. (rusky) 
  2. Численность населения районов и городских населённых пунктов субъектов Российской Федерации (xls). www.perepis-2010.ru [online]. [cit. 2012-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-01-24. 
  3. a b c Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-04-03]. Heslo КОМАНДО́РСКИЕ ОСТРОВА́. Dostupné online. (rusky) 
  4. Televizní noviny. Česká televize [online]. [cit. 2021-03-03]. Dostupné online. 
  5. The Commander Islands (Comandorsky State Nature Reserve) - UNESCO World Heritage Centre [online]. UNESCO World Heritage Centre [cit. 2021-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Komandorské ostrovy: Raj na konci sveta. NikonBLOG.sk [online]. 2019-06-12 [cit. 2021-03-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  7. Млекопитающие — commanderislands.ru [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (rusky) 
  8. Ихтиофауна Командорских островов — commanderislands.ru [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (rusky) 
  9. Общая характеристика растительного покрова Командорских островов — commanderislands.ru [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]