Dębica

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny na stránce Dębica (rozcestník).
Dębica

Městský úřad Dębica
Dębica – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 177–375[1] m n. m.
Stát Polsko Polsko
vojvodství Podkarpatské
okres Dębica
gmina Dębica
Dębica
Dębica
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 33,83[2] km²
Počet obyvatel 46 568[2] (2015)
Hustota zalidnění 1377[2] obyv./km²
Správa
Status město
Starosta Paweł Wolicki
Vznik 1358
Oficiální web www.debica.pl
Telefonní předvolba (+48) 14
PSČ 39-200
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dębica [dɛmˈbʲiʦa] (v jidiš דעמביץ‎‎, Dembitz) je polské město ve stejnojmenném okrese v Podkarpatském vojvodství. Tvoří samostatnou městskou gminu.

Město leží asi 40 kilometrů západně od sídla vojvodství, města Rzeszów a asi 100 km východně od Krakova na řece Wisłoka.

Pomník zobrazující jak Kazimír III. uděluje Świętosławu Gryfitovi povolení vybudovat město

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dębica je poprvé zmiňována v roce 1293 jako vesnice Dambicha, patřící šlechtickému rodu „Gryfita“.[3] V roce 1305 byla původní ves napadena Tatary, kteří vypálili dřevěný kostel. Ten byl znovu postaven v roce 1318 a od roku 1325 byla Dębica sídlem děkanátu.

V roce 1358 král Kazimír III. udělil místnímu šlechtici Świętosławu Gryfitovi povolení založit zde město, a Dębica obdržela Magdeburské právo, společně s právem pořádat každou středu týdenní trhy.[3] Město však formálně vzniklo 10. června 1372, kdy byl Mikołaj z Lipiny jmenován prvním fojtem. Dębica sice ležela příhodně na hlavní obchodní stezce z Krakova do Lvova, ale nově vybudované město nemohlo soupeřit se starými centry v oblasti, s městy Pilzno a Ropczyce. V roce 1446 udělil král Vladislav III. městu trhové právo, Dębica směla pořádat kromě týdenních i výroční trhy v Popeleční středu, což vedlo k rychlému rozvoji města. V roce 1554 zničil město požár. V roce 1578 zde žilo asi 700 lidí, z toho asi 20 řemeslníků. Dębica přesto zůstávala malým městem. Město nemělo hradby, které by ho chránily. Proto bylo častokrát vypleněno nebo vypáleno Tatary, Švédy a Maďary. V roce 1474 byla Dębica, společně s dalšími městy jižního Malopolska vypleněna v maďarskou Černou armádou. V roce 1502 způsobil nájezd krymských Tatarů rozsáhlé škody, v důsledku toho město bylo vylidněno. Stejně jako téměř všechna malopolská města byla Dębica kompletně zničena při švédské invazi do Polska, když Švédové a vojska Jiřího II. Rákócziho město vyplenila a vypálila (1655-1660). Po této události se počet obyvatel snížil asi na 200 lidí, a zůstalo stát asi 30 domů. Výsledkem bylo, že vedení města povolilo prvním Židům usadit se ve městě. První židovští obyvatelé přicházeli v období 1676 až 1690. Rozšířili tak počet obyvatel města, a měli pozitivní vliv na jeho ekonomiku.[3] Během Severní války byla destrukce města natolik závažná, že se z něj téměř stala vesnice se zemědělským obyvatelstvem.

Všechny tyto události jsou také důvodem, proč je ve městě jen málo historických budov a památek. Jednou z nich je kostel sv. Hedviky, původně ze 14. století, kompletně přestavěný koncem 19. století.

Při prvním dělení Polska připadlo město Rakousku. Rakouské úřady rozhodly o tom, že jde spíše o vesnici než město a také jí dali nový název – Dembitz. Toto rozhodnutí společně s pozbytím městských práv znamenalo úpadek.[3] V roce 1831 zde vypukla epidemie cholery s četnými oběťmi. Po výstavbě železniční trati LvovVídeň v roce 1856 získalo město Dębica železniční spojení. S tím související rozvoj přinesl v roce 1914 opět získání titulu města.

V roce 1918 připadlo město Polsku. V roce 1937 se stalo sídlem okresu (powiat). V roce 1939, po vypuknutí druhé světové války, zde žilo 10 600 obyvatel. Wehrmacht obsadil město 8. září 1939. Židovské obyvatelstvo bylo v roce 1942 internováno v místním ghettu v blízkosti nádraží (zřízeno k 1. lednu 1942)[4], odkud bylo dále deportováno do koncentračních táborů. Z asi 15 000  židovských obyvatel ghetta[5] z města (asi 2200 lidí) a okolí, jich bylo asi 12 000 posláno do Vyhlazovacího tábora Belzec.[5][6] Likvidace ghetta proběhla 1. března 1943. Severně od města se v trojúhelníku mezi řekami Visla a San a městy Mielec, Stalowa Wola a Sokolow Malopolski rozkládalo cvičiště Heidelager (německy SS-Truppenübungsplatz Heidelager). 23. srpna 1944 vstoupila do města Rudá armáda. Represím komunistických orgánů padlo za oběť mnoho členů odbojového hnutí.

Během války bylo asi 40 % města zničeno. Po obnově zde žije asi čtyřiapůlkrát více obyvatel než v roce 1939.

Na základě územněsprávní reformy v roce 1975 připadlo město do Tarnowského vojvodství, po jeho zrušení v roce 1998 je od roku 1999 Dębica částí Podkarpatského vojvodství.

Kostel sv. Hedviky

Gmina[editovat | editovat zdroj]

Městská gmina[editovat | editovat zdroj]

Město Dębica je sídlem stejnojmenné městské gminy (gmina miejska).

Vesnická gmina[editovat | editovat zdroj]

Vesnická gmina (gmina wiejska) Dębica má rozlohu 137,62 km². Patří do ní následujících 19 obcí se starostenstvími (sołectwo):

Braciejowa
Brzeźnica
Brzeźnica-Wola
Głobikowa
Gumniska
Kędzierz
Kochanówka
Kozłów
Latoszyn
Nagawczyna
Paszczyna
Podgrodzie
Pustków-Wieś
Pustków-Krownice
Pustków-Osiedle
Pustynia
Stasiówka
Stobierna
Zawada

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Firma Goodyear Dunlop převzala v roce 1995 místní továrnu T. C. Debica S. A. (dříve Stomil Debica). Polská továrna je třetí největší továrnou koncernu na světě.[7]

Město je významným centrem chemického průmyslu[8] a výroby potravin.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Trolejbusová doprava v Dębici.

Severně od města prochází dálnice A4, jižně pak silnice 94 (droga krajowa 94), obě spojují města Krakov a Rzesow

Ve městě se sbíhají dvě železniční tratě:

Na místním nádraží došlo v noci z 27. na 28. prosince 1951 k nehodě, na jejíž následky zahynulo 11 lidí.[9]

Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dębica na německé Wikipedii.

  1. Geoportal.
  2. a b c Powierzchnia i ludność w przekroju terytorialnym w 2015 r.
  3. a b c d URZĄD MIEJSKI W DĘBICY. Urząd Miejski w Dębicy - oficjalna strona internetowa [online]. 2011, [cit. 2016-06-07]. [1]. (anglicky) 
  4. „Debica - the Stettl“
  5. a b Frank Golczewski: Polen. In: Dimension des Völkermords. Die Zahl der jüdischen Opfer des Nationalsozialismus. Hrsg. von Wolfgang Benz. Oldenbourg, München 1991, s. 454.
  6. Frank Golczewski: Polen. In: Dimension des Völkermords. Die Zahl der jüdischen Opfer des Nationalsozialismus. Hrsg. von Wolfgang Benz. Oldenbourg, München 1991, s. 466.
  7. www.goodyear.eu
  8. Regiony Polski – podkarpackie, Money.pl, (polsky), 2016-06-08
  9. Jacek Dymitrowski, Zapomniana tragedia, „Głos Dębicki”, prosinec 2013, č. 12 (14)
  10. Český rozhlas - reportáž k 45. výročí upálení

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]