Přeskočit na obsah

Chlorid železitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chlorid železitý
Prášková hnědá forma
Prášková hnědá forma
Prášková žlutá forma
Prášková žlutá forma
Obecné
Systematický názevChlorid železitý
Anglický názevIron(III) chloride
Německý názevEisen(III)-chlorid
Sumární vzorecFeCl3
FeCl3·2H2O (dihydrát)
FeCl3·6H2O (hexahydrát)
VzhledŽlutohnědá až tmavě hnědá hygroskopická práškovitá látka (tmavost barvy závisí na míře oxidace kyslíkem)
Identifikace
Registrační číslo CAS7705-08-0
10025-77-1 (hexahydrát)
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)231-729-4
PubChem24380
UN kód1773 (bezvodý)
2582 (vodný roztok)
SMILESCl[Fe](Cl)Cl
InChIInChI=1S/3ClH.Fe/h3*1H;/q;;;+3/p-3
Číslo RTECSLJ9100000
Vlastnosti
Molární hmotnost162,206 g/mol
198,237 g/mol (dihydrát)
270,298 g/mol (hexahydrát)
Molární koncentrace cM0,969 mol/dm3 (20 °C, 14% roztok)
Teplota tání306 °C
35,5 °C (hexahydrát)
Teplota varu315 °C ( částečný rozklad)
280 °C (hexahydrát, vodný roztok)
Hustota2,898 g/cm3
1,82 g/cm3 (20 °C, hexahydrát)
1,228 g/cm3 (20 °C, 14% roztok)
1,4 g/cm3 (40% roztok)
Viskozita12 cP (40% roztok)
Dynamický viskozitní koeficient2,054 cP (20 °C, 14% roztok)
Kinematický viskozitní koeficient1,673 cS (20 °C, 14% roztok)
Rozpustnost ve vodě74,4 g/100 g (0 °C)
81,8 g/100 g (10 °C)
96,9 g/100 g (20 °C)
99 g/100 g (25 °C)
282 g/100 g (35 °C)
315 g/100 g (50 °C)
373 g/100 g (60 °C)
526 g/100 g (80 °C)
554 g/100 g (100 °C)
Dihydrát
2 203,6 g/100 g (50 °C)
2 733 g/100 g (60 °C)
8 495 g/100 g (70 °C)
Hexahydrát
245,88 g/100 g (0 °C)
394,73 g/100 g (20 °C)
616,97 g/100 g (30 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
Aceton 63 g/100 g (18 °C)
Methanol velmi rozpustný
Ethanol 83 g/100 g
Diethylether velmi rozpustný
Měrná magnetická susceptibilita1,174×10−6 cm3g−1
0,597×10−6 cm3g−1 (18 °C, hexahydrát)
Struktura
Krystalová strukturašesterečná
jednoklonná (dihydrát)
Hrana krystalové mřížkya:c=1:1,235
Koordinační geometrieoktaedrická
Dipólový moment4,24×10−30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−399,5 kJ/mol
−2 225kJ/mol (20 °C, hexahydrát)
Entalpie tání ΔHt264 J/g
Entalpie varu ΔHv187 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp−914 J/g
Standardní molární entropie S°142 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−334,1 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,590 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Nebezpečí[1]
R-větyR22, R34, R38, R41
S-větyS26, S28, S39
NFPA 704
0
3
1
 
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid železitý (chemický vzorec FeCl3) je světle hnědá hygroskopická anorganická sloučenina, která se za působení vzdušné vlhkosti samovolně roztéká. Její roztoky se používají v elektrotechnice při výrobě plošných spojů jako leptadlo, rozpouštějící nechráněnou vrstvu kovové mědi. Používá se také jako vločkovací přísada při čištění odpadních vod[2] a také se z něj vyrábí barviva.

Bezvodý chlorid železitý lze připravit přímou syntézou z prvků.

2 Fe + 3 Cl2 → 2 FeCl3

Vodný roztok se průmyslově připravuje z železa nebo železné rudy, prvním krokem je příprava chloridu železnatého:

  • rozpuštění železa v roztoku chloridu železitého
    Fe(s) + 2 FeCl3(aq) → 3 FeCl2(aq)
  • rozpuštění železné rudy v kyselině chlorovodíkové
    Fe3O4(s) + 8 HCl(aq) → FeCl2(aq) + 2 FeCl3(aq) + 4 H2O

Který je následně oxidován na chlorid železitý plynným chlorem

2 FeCl2(aq) + Cl2(g) → 2 FeCl3(aq)

Nejjednodušší způsob přípravy je rozpuštění rzi v kyselině chlorovodíkové. Takto získaný roztok je vhodný například k leptání plošných spojů, kde nejsou na závadu případné nečistoty.

FeO(OH) + 3 HCl → FeCl3 + 2 H2O
  1. a b Ferric chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Čiření vody

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]