Bernard Ignác Jan z Martinic

Bernard Ignác Jan z Martinic
Bernard Ignác Jan z Martinic
3. vladař domu smečenského ; a majitel fideikomisu Smečno – Slaný
	Ve funkci:; 6. listopadu 1651 – 7. ledna 1685
Předchůdce	Jiří Adam I. z Martinic
Nástupce	Jaroslav Bernard z Martinic
Nejvyšší purkrabí Českého království
	Ve funkci:; 7. leden 1651 – 7. leden 1685
Panovník	Ferdinand III., Leopold I.
Předchůdce	Oldřich František Libštejnský z Kolovrat
Nástupce	Adolf Vratislav ze Šternberka
Nejvyšší zemský hofmistr ; Českého království
	Ve funkci:; 5. únor 1650 – 7. leden 1651
Panovník	Ferdinand III.
Předchůdce	Oldřich František Libštejnský z Kolovrat
Nástupce	Heřman Czernin z Chudenic
Nejvyšší zemský komorník Českého království
	Ve funkci:; 1648 – 1650
Panovník	Ferdinand III.
Předchůdce	Sezima z Vrtby
Nástupce	Heřman Czernin z Chudenic
Nejvyšší zemský sudí Českého království
	Ve funkci:; 9. srpen 1644 – 1648
Panovník	Ferdinand III.
Předchůdce	Sezima z Vrtby
Nástupce	František Karel Matyáš ze Šternberka
Prezident rady nad apelacemi
	Ve funkci:; 4. listopad 1643 – 1644
Panovník	Ferdinand III.
Předchůdce	Bedřich z Talmberka na Vlašimi
Nástupce	Jan Hartwig z Nostitz
Tajný rada
Císařský komoří
Narození	20. srpna 1614; Praha
Úmrtí	7. ledna 1685 (ve věku 70 let); Praha ; Habsburská monarchie
Místo pohřbení	katedrála svatého Víta
Choť	I. Veronika Polyxena Holická ze Šternberka (1615–1659); II. Zuzana Polyxena z Dietrichsteinu (1629–1706);
Rodiče	Jaroslav Bořita z Martinic (1582–1649) a Marie Eusebie ze Šternberka (1584–1634)
Děti	Ferdinand Jaroslav z Martinic ; Marie Alžběta, provdaná Bruntálská z Vrbna ; Kateřina Barbora, provdaná Gallasová ; Terezie Františka, provdaná Bruntálská z Vrbna
Příbuzní	Jiří Adam I. z Martinic a Maxmilián Valentin z Martinic (sourozenci); Norbert František Václav Bruntálský z Vrbna (vnuk)
Zaměstnání	politik
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1657 Řád zlatého rouna (č. 440)
Commons	Bernard Ignat von Martinice
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bernard Ignác hrabě z Martinic (německy Bernhard Ignaz von Martinitz, 20. srpna 1614 – 7. ledna 1685 Praha) byl český šlechtic z rodu Martiniců a politik. Jako nejvyšší purkrabí stál přes třicet let v čele zemské správy Českého království, proslul také jako mecenáš katolické církve a vzdělanec, krátce byl například prorektorem Univerzity Karlovy.

Kariéra

Byl synem hraběte Jaroslava Bořity z Martinic^[2] a jeho první manželky Marie Eusebie ze Šternberka. Z mužského potomstva svých rodičů byl až pátým synem v pořadí, takže původně byl předurčen k duchovní dráze. Již v mladém věku se stal kanovníkem v Magdeburku a Pasově, mezitím studoval v Praze a Štýrském Hradci. V roce 1635 si doplnil vzdělání studiem práv v Ingolstadtu. Absolvoval také kavalírskou cestu tradiční pro mladé šlechtice, pobýval například ve Florencii.^[3]

Po návratu do Čech zahájil rychlý postup v zemských úřadech, začínal jako rada apelačního soudu (1638–1643), poté byl prezidentem apelačního soudu (1643–1644), nejvyšším sudím (1644–1648), nejvyšším komorníkem (1648–1650), nejvyšším hofmistrem (1650–1651) a nakonec stál v čele zemské správy jako nejvyšší purkrabí Českého království (1651–1685). Z titulu svých funkcí byl zároveň členem sboru královských místodržících. Mimoto obdržel čestné hodnosti c. k. komořího a tajného rady. Při pobytu císaře Leopolda I. v Praze v roce 1657 získal Řád zlatého rouna.^[4]

I když byl bezmála půl století zemskými úřady vázán v Čechách, pravidelně každý rok několik měsíců trávil ve Vídni a z dochované korespondence vyplývá, že u císařského dvora měl značný vliv, od roku 1679 se navíc příležitostně zúčastnil zasedání státní rady.

Majetek a podpora katolické církve

Po otci zdědil v roce 1649 panství Ahníkov v severních Čechách, krátce nato po smrti staršího bratra Jiřího Adama I. převzal stěžejní rodový majetek Smečno se Slaným spolu s titulem vladař domu Smečanského (1651). O rok později pak předal Ahníkov bratru Maxmiliánu Valentinovi, téhož roku 1652 pak ještě z majetku nejstaršího bratra od jeho vdovy převzal do své správy panství Hořovice, kde poté nechal přestavět zámek. Při svých pobytech v Praze sídlil v Martinickém paláci na Hradčanském náměstí, k němuž v roce 1665 přikoupil sousední palác v Kanovnické ulici, dnes označovaný podle pozdějších majitelů jako palác Hložků ze Žampachu.

Jako přesvědčený katolík se podílel na rekatolizaci v pobělohorském období a s jeho jménem je tak spojen vznik několika církevních institucí a sakrálních staveb. Založil františkánský klášter ve Slaném (1655), v klášterním kostele nechal postavit Loretánskou kapli a celý kostel prošel významnou barokní přestavbou podle projektu Domenica Orsiho. Na periferii Slaného jeho osobnost připomíná také kaple Božího hrobu. Ve Slaném také zřídil piaristickou kolej, nynější gymnázium. Finančně podporoval i vznik klášterů jinde, do Prahy přivedl řád kajetánů, pro jejichž klášter zakoupil v roce 1672 pozemky na Malé Straně a nechal postavit kapli sv. Panny Marie Einsiedelské. Řád kajetánů pak povolal i do Hořovic, kde také jako architekt působil Domenico Orsi.

Byl donátorem v pořadí 8. kaple poutní Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, založené jezuity roku 1674.

Bernard Ignác z Martinic zemřel v Praze 7. ledna 1685 a je pohřben v tzv. Martinické kapli u jižní stěny katedrály sv. Víta. Na území České republiky jsou k vidění jeho tři portréty, dva v muzeu ve Slaném (z nichž byl jeden snad původně na zámku Smečno), druhý na zámku Frýdlant, kam se do rodiny Gallasů provdala jeho dcera Kateřina Barbora.

Rodina

Poprvé se oženil s Veronikou Polyxenou Holickou ze Šternberka (1615–1659), jeho druhou manželkou byla hraběnka Zuzana Polyxena z Dietrichsteinu (1629–1706). Jediný syn Ferdinand Jaroslav (1643–1643) zemřel v dětství. Nejstarší dcera Marie Alžběta (1638-1671) se provdala za nejvyššího českého kancléře hraběte Jana Františka Bruntálského z Vrbna (1634–1705). Po její předčasné smrti se Jan František podruhé oženil s její nejmladší sestrou Terezií Františkou z Martinic (1643–1705), na rod Bruntálských z Vrbna pak přešlo panství Hořovice. Prostřední dcera Kateřina Barbora (1642–1667) byla provdána za hraběte Františka Ferdinanda z Gallasu.

Odkazy

Reference

↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
↑ O osobnosti Jaroslava Bořity z Martinic viz např. Lukáš Vytlačil: Jaroslav Bořita z Martinic; in: Heraldická ročenka 2008, Praha 2009, s. 7-23. (dostupné on-line)
↑ Kubeš Jiří: Náročné dospívání urozených, 2013; s. 329
↑ Kubeš Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou, 2009; s. 99, s. 138

Literatura

Ottův slovník naučný, díl XVI., 1900 (reprint 1999), ISBN 80-7185-237-6
ANDĚL, Rudolf a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy, 1984
ANDĚL, Rudolf a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy, 1985
DOBNER, Libor: Slánští rodáci a osobnosti se Slaným spojené in: Slaný 2 (kapitoly z historie královského města); Slaný, 2017 (kapitola Bernard Ignác hrabě Bořita z Martinic, s. 287–294) ISBN 978-80-270-2586-2
KADEŘÁBEK, Josef: Nerovný boj o víru. Páni z Martinic a rekatolizace města Slaný (1600–1665); Nakladatelství Karolinum, Praha, 2018; 286 s. ISBN 978-80-246-3667-2
KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II., 1997, ISBN 80-85983-14-1
SMÍŠEK, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenbergů za vlády Leopolda I., 2009, ISBN 978-80-7394-165-9

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bernard Ignác Jan z Martinic na Wikimedia Commons
Seznam prací o Bernardu Ignáci Bořitovi z Martinic v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)

[56296c22fda8ff0509f71ed7cc067bcbe11856ac-1] Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.

[2] O osobnosti Jaroslava Bořity z Martinic viz např. Lukáš Vytlačil: Jaroslav Bořita z Martinic; in: Heraldická ročenka 2008, Praha 2009, s. 7-23. (dostupné on-line)

[3] Kubeš Jiří: Náročné dospívání urozených, 2013; s. 329

[4] Kubeš Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou, 2009; s. 99, s. 138

[1]

[2]

[3]

[4]