František Ferdinand Gallas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Ferdinand Gallas
Narození 1635
Úmrtí 4. ledna 1697 (ve věku 61–62 let)
Praha
Místo pohřbení Gallasovská a Clam-Gallasovská hrobka
Děti Jan Václav Gallas
Johanna Beatrix Gallas
Rodiče Matyáš Gallas
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Ferdinand Gallas, plným jménem František Ferdinand Ignác, hrabě Gallas, vévoda z Lucery, německy Franz Ferdinand, Graf von Gallas, Herzog zu Lucera (*1635;  † 4. ledna 1697, Praha) byl český šlechtic, starší syn Matyáše Gallase a jeho druhé manželky Anny Marie Doroty hraběnky z Lodronu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Na pražské univerzitě studoval filozofii, kterou dokončil roku 1657. Udržoval styky s učenci a umělci, přátelil se například s Karlem Škrétou, kterého posléze i zaměstnával. Podařilo se mu také získat hodnost titulárního císařského komorníka,[1] hodnost sice prestižní, ale nesrovnatelnou s významnými funkcemi, které zastávali jeho otec, syn a vnuk. Lépe se mu vedlo v oblasti vojenské, kde se stal plukovníkem-majitelem v armádě jak císařské, tak španělské. Stejně jako jeho mladší bratr, Antonín Pankrác, tedy vlastnil vojenský pluk.

Roku 1661 získal Hořiněves a spolu s ní též další obce v jejím okolí, a sice obce Benátky, Boháňka, Brzice, Čistěves, Habřina, Habřinka, Hustířany, Chloumek, Jasenná, Jeřičky, Lípa nad Orlicí, Lužany, Maňovice, Máslojedy, Neznášov, Ples, Račice, Rodov, Rožnov, Rtyně, Semonice, Sendražice, Zderaz a Žíželeves. O sedm let později dokoupil za 22 tisíc zlatých od dědiců po Magdaleně Polyxeně Mičanové z Valdštejna statek Dolní Neděliště a část Světí. Pobýval jak v Praze, tak na hořiněveském panství, kde se mu na zdejším zámku narodil Jan Václav Gallas, jenž se posléze stal neapolským místokrálem. Svého syna pokřtil František Ferdinand Gallas dne 20. března 1671 v hořiněveském kostele.[1]

Hrabě vlastnil též frýdlantské panství, kde společně se svou manželkou Emerenciánou nechal v roce 1676 u poutního místaHejnicích vybudovat ambit, v němž se mohli před nepřízní počasí ukrýt poutníci. S ohledem na vzrůstající počet věřících, kteří sem putovali, pozval do Hejnic řád františkánů, aby o poutní místo pečovali. V listině z 20. února 1691 přislíbil hrabě materiální péči o řeholníky.[2] V roce 1680 proběhla na frýdlantském panství rebelie poddaných, vedená Ondřejem Stelzigem a popsaná v románu Václava Kaplického, Železná koruna.

František Ferdinand zemřel 4. ledna 1697 a po dokončení přestavby hejnického kostela byly v kryptě kostela uloženy jeho ostatky.[2]

Majetkové poměry[editovat | editovat zdroj]

František Ferdinand, který se r. 1661 stal hlavou rodu, měl v držení tyto majetky:

Panství a statky v Království českém[editovat | editovat zdroj]

Panství v Tridentském biskupství[editovat | editovat zdroj]

Tridentská panství držel s bratrem Antonínem Pankrácem ve formě ideální poloviny

  • Polovina paláce v Trentu (dnes Thunovský palác) - prodán 1662
  • Polovina panství Torre Franca (Freyenthurn) - prodáno 1662
  • Polovina panství Matarelo - prodáno 1662

Majetky v Království neapolském[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

František Ferdinand Gallas byl starším ze synů vojevůdce Matyáše Gallase a jeho druhé ženy, hraběnky Doroty Anny z Lodronu, podruhé provdané kněžny Lichtenštejnové (1619–1666)

První sňatek uzavřel 3. července 1660 s hraběnkou Kateřinou Barborou z Martinic (* asi1642; †15. října 1667, Praha), z manželství vzešly tři děti:

Podruhé se oženil 16. června 1668 s hraběnkou Johannou Emerenciánou Gašínovou z Rosenbergu (23. ledna 1643; †16. října 1735, Praha), z manželství vzešlo 10 potomků:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KAREŠ, Martin. Panství Hořiněveské v dobách osamostatnění (1661–1790) [online]. Hořiněves: Usedlosti a majitelé panství Smiřice–Hořiněves od roku 1496 [cit. 2014-07-21]. Kapitola hrabě František Ferdinand Ignác Gallas (1661–1674). Dostupné online. 
  2. a b RABAN, Miloš; MACHKOVÁ, Eva. Historie chrámu a kláštera v Hejnicích [online]. Praha: Český rozhlas [cit. 2014-07-21]. Dostupné online. 
  3. Rodokmen Gallasů [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.