Benoît Paire

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Benoit Paire)
Benoît Paire
Benoît Paire na French Open 2018
Benoît Paire na French Open 2018
PřezdívkaLa Tige
StátFrancieFrancie Francie
Datum narození8. května 1989 (34 let)
Místo narozeníAvignon, Francie
BydlištěŽeneva, Švýcarsko
Výška196 cm
Hmotnost80 kg
Profesionál od2007
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek10 230 893 USD
Tenisová raketaBabolat
Dvouhra
Poměr zápasů242–297
Tituly3 ATP, 6 challengerů, 6 Futures
Nejvyšší umístění18. místo (11. ledna 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2014, 2017, 2022)
French Open4. kolo (2019)
Wimbledon4. kolo (2017, 2019)
US Open4. kolo (2015)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů77–145
Tituly1 ATP, 1 Futures
Nejvyšší umístění84. místo (5. srpna 2013)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2013)
French Open3. kolo (2021)
Wimbledon1. kolo (2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2018, 2019, 2022)
US Open3. kolo (2021)
Smíšená čtyřhra
Poměr zápasů3–6
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
French Open1. kolo (2022)
Týmové soutěže
Davis Cupfinále (2018)
Hopman Cupzákladní skupina (2015)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231112a12. listopadu 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Benoît Paire (* 8. května 1989 Avignon) je francouzský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP Tour tři singlové a jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvanáct titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v lednu 2016 na 18. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2021 na 65. místě. Trénuje ho Dave Marshall.

Týmové soutěže[editovat | editovat zdroj]

Davis Cup[editovat | editovat zdroj]

Ve francouzském daviscupovém týmu debutoval v roce 2018 semifinálem Světové skupiny proti Španělsku, v němž vyhrál úvodní dvouhru nad Pablem Carreñem Bustou. Francouzi zvítězili 3:2 na zápasy a následně ve finále podlehli Chorvatsku. Do roku 2020 v soutěži nastoupil ke dvěma mezistátním utkáním s bilancí 1–1 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[2]

Letní olympijské hry[editovat | editovat zdroj]

Francii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru. V mužské dvouhře nahradil Richarda Gasqueta, který odstoupil pro poranění zad.[3] V úvodním kole z pozice šestnáctého nasazeného přehrál jediného Čecha v soutěži Lukáše Rosola.[4] Poté však nestačil na Itala Fabia Fogniniho, když neproměnil mečbol. Krátce po prohře mu představitelé francouzského tenisového svazu nařídili okamžité opuštění olympijské vesnice a vyřadili jej z francouzského družstva za „porušování pravidel“ a „nevhodné chování“.[5][6] Tenista rozhodnutí komentoval: „Teď už vím, jaké to je na olympiádě, a jsem rád, že odjíždím. Byl to dobrý trénink. To ostatní není důležité.“ Později se za své vyjádření omluvil.[7][8]

Hopman Cup[editovat | editovat zdroj]

Na Hopman Cupu 2015 reprezentoval francouzský tým s Alizé Cornetovou. Po prohře s Velkou Británií porazili Austrálií i Polsko. Ve vyrovnané základní skupině obsadili třetí místo.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Premiérové finále na okruhu ATP Tour si zahrál v první polovině sezóny 2012, když se do závěrečné fáze turnaje probojoval na bělehradském Serbian Open, turnaje, který byl součástí kategorie ATP 250. V boji o titul nestačil na Itala Andrease Seppiho ve dvou setech. První titul vybojoval na červencovém Swedish Open 2015 v Båstadu porazil ve finále španělského soupeře Tommyho Robreda. Další dvě trofeje následovaly v sezóně 2019, nejprve na marockém Grand Prix Hassan II 2019 v Marrákeši a o šest týdnů později na antukovém v Lyon Open 2019.

Grandslamovým maximem ve dvouhře je čtvrté kolo, do něhož postoupil shodně na US Open 2015 a ve Wimbledonu 2017. Ve čtyřhře si zahrál po boku Thomaze Bellucciho čtvrtfinále na Australian Open 2013.

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0–1 D)
ATP Tour 250 (3–5 D; 1–2 Č)
Tituly dle povrchu
tvrdý (0–5 D; 1–1 Č)
antuka (3–1 D; 0–2 Č)
tráva (0–0)
Tituly dle místa
venku (3–4 D; 1–3 Č)
hala (0–2 D)

Dvouhra: 9 (3–6)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 6. května 2012 Bělehrad, Srbsko antuka Itálie Andreas Seppi 3–6, 2–6
Finalista 2. 10. února 2013 Montpellier, Francie tvrdý (h) Francie Richard Gasquet 2–6, 3–6
Vítěz 1. 26. července 2015 Båstad, Švédsko antuka Španělsko Tommy Robredo 7–6(9–7), 6–3
Finalista 3. 11. října 2015 Tokio, Japonsko tvrdý Švýcarsko Stan Wawrinka 2–6, 4–6
Finalista 4. 24. září 2017 Mety, Francie tvrdý (h) Německo Peter Gojowczyk 5–7, 2–6
Vítěz 2. 14. dubna 2019 Marrákeš, Maroko antuka Španělsko Pablo Andújar 6–2, 6–3
Vítěz 3. 25. května 2019 Lyon, Francie antuka Kanada Félix Auger-Aliassime 6–4, 6–3
Finalista 5. 24. srpna 2019 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý Polsko Hubert Hurkacz 3–6, 6–3, 3–6
Finalista 6. 18. ledna 2020 Auckland, Nový Zéland tvrdý Francie Ugo Humbert 6–7(2–7), 6–3, 6–7(5–7)

Čtyřhra: 4 (1–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 6. ledna 2013 Čennaí, Indie tvrdý Švýcarsko Stanislas Wawrinka Německo Andre Begemann
Německo Martin Emmrich
6–2, 6–1
Finalista 1. 10. ledna 2016 Čennaí, Indie tvrdý USA Austin Krajicek Rakousko Oliver Marach
Francie Fabrice Martin
3–6, 5–7
Finalista 2. 14. dubna 2018 Marrákeš, Maroko antuka Francie Édouard Roger-Vasselin Chorvatsko Nikola Mektić
Rakousko Alexander Peya
5–7, 6–3, [7–10]
Finalista 3. 28. února 2021 Córdoba, Argentina antuka Monako Romain Arneodo Brazílie Rafael Matos

Brazílie Felipe Meligeni Alves

4–6, 1–6

Finále na challengerech ATP a[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (6–7 D; 0–2 Č)

Dvouhra: 13 (6–7)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 28. června 2010 Arad, Rumunsko antuka Francie David Guez 3–6, 6–1, 3–6
Finalista 2. 16. srpna 2010 San Sebastian, Španělsko antuka Španělsko Albert Ramos-Viñolas 4–6, 2–6
Finalista 3. 28. března 2011 St. Brieuc, Francie antuka Francie Maxime Teixeira 3–6, 0–6
Vítěz 1. 9. května 2011 Brašov, Rumunsko antuka Francie Maxime Teixeira 6–4, 3–0skreč
Vítěz 2. 14. listopadu 2011 Salcburk, Rakousko tvrdý (h) Slovinsko Grega Zemlja 6–7(6–8), 6–4, 6–4
Vítěz 3. březen 2013 Le Gosier, Guadeloupe tvrdý Ukrajina Serhij Stachovskyj 6–4, 5–7, 6–4
Vítěz 4. únor 2015 Bergamo, Itálie tvrdý (h) Kazachstán Oleksandr Nedověsov 6–3, 7–6(7–3)
Finalista 4. březen 2015 Cherbourg, Francie tvrdý (h) Slovensko Norbert Gombos 1–6, 6–7(4–7)
Vítěz 5. březen 2015 Quimper, Francie tvrdý (h) Francie Grégoire Barrère 6–4, 3–6, 6–4
Finalista 5. říjen 2015 Brest, Francie tvrdý (h) Chorvatsko Ivan Dodig 5–7, 1–6
Vítěz 6. listopad 2015 Mouilleron le Captif, Francie tvrdý (h) Francie Lucas Pouille 6–4, 1–6, 7–6(9–7)
Finalista 6. duben 2017 Sophia Antipolis, Francie antuka Spojené království Aljaž Bedene 2–6, 2–6
Finalista 7. březen 2019 Marbella, Španělsko antuka Španělsko Pablo Andújar 6–4, 6–7(6–8), 4–6


Čtyřhra: 2 (0–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. červenec 2011 Orbetello, Itálie antuka Francie Romain Jouan Rakousko Julian Knowle
Slovensko Igor Zelenay
1–6, 6–7(2–7)
Finalista 2. září 2011 Brašov, Rumunsko antuka Česko Dušan Lojda Rumunsko Victor-Mugurel Anagnastopol
Rumunsko Florin Mergea
2–6, 3–6

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Benoît Paire na anglické Wikipedii.

  1. Benoît Paire na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20191218a18. prosince 2019
  2. Benoît Paire na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20191218a18. prosince 2019
  3. OLYMPICS - Richard Gasquet withdraws, Benoit Paire replaces him [online]. www.tennisworldusa.org, 19-07-2016. Dostupné online. 
  4. Luboš Zabloudil. Rosol si na první olympiádě výhru nepřipsal, v singlu prohrál s Pairem. TenisPortal.cz [online]. 2016-08-08 [cit. 2016-08-08]. Dostupné online. 
  5. Olympics: Paire kicked off Rio team for 'flouting rules'. The Straits Times. 10-08-2016. Dostupné online. 
  6. Paire ejected from France team [online]. Sporting Life, 10-16-2016. Dostupné online. 
  7. Luboš Zabloudil. Francouzi vyhodili Paireho z olympijské vesnice. Jsem rád, že odjíždím, řekl tenista. TenisPortal.cz [online]. 2016-08-10 [cit. 2016-08-12]. Dostupné online. 
  8. Nina Pantic. Paire booted from French Olympic team. baseline.tennis.com [online]. 2016-08-10 [cit. 2016-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-13. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]