Bělyšov
 Bělyšov | |
|---|---|
| IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu) | |
.jpg) Pestrá skladba lesního porostu | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 17. března 1955 |
| Vyhlásil | Ministerstvo kultury ČSR |
| Nadm. výška | 520–651 m n. m. |
| Rozloha | 11,55 ha[1] |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Klatovy |
| Umístění | Slatina |
| Souřadnice | 49°26′55,32″ s. š., 13°12′13,32″ v. d. |
  Bělyšov | |
| Další informace | |
| Kód | 2412 |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bělyšov je přírodní rezervace na jižním a jihovýchodním úbočí vrchu Bělýšov. Nachází se asi půl kilometru severovýchodně od Slatiny u Chudenic v okrese Klatovy. Důvodem ochrany je starý dubový porost s lípou, klenem, borovicí a bukem, ve kterém se vyskytují vzácné druhy rostlin a živočichů.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Před vyhlášením rezervace probíhalo v lesích na jejím území běžné lesní hospodaření. Rizikovým faktorem pro ochranu přírody je probíhající myslivecké hospodaření, protože vysoké stavy zvěře mají negativní vliv na přirozenou obnovu lesa.[2]
Chráněné území vyhlásilo ministerstvo kultury dne 17. března 1955 v kategorii státní přírodní rezervace. Přírodní rezervace je v Ústředním seznamu ochrany přírody evidována pod číslem 2412.[3]
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Chráněné území měří 11,5478 hektaru, nachází se v nadmořské výšce 520–651 metrů v katastrálním území Slatina u Chudenic a je součástí evropsky významné lokality Švihovské hvozdy.[3] Území je rozdělené do tří oddělených částí, z nichž největší se nachází na jižním a jihovýchodním svahu. Zbývající dvě plochy jsou ve vyšší nadmořské výšce na východní straně kopce.[4]
Abiotické podmínky[editovat | editovat zdroj]
Geologické podloží je tvořeno buližníky ve spodní části, které jsou překryty amfibolity ze svrchního proterozoika.[5] V geomorfologickém členění Česka leží lokalita v celku Švihovská vrchovina, podcelku Chudenická vrchovina a okrsku Korábská vrchovina.[6]
.jpg)
Rezervace je součástí Bělýšovského lesa, který se nachází na strukturním hřbetu Říčej s maximální nadmořskou výškou 696 metrů.[5] Říčej patří ke trojici souběžných hřbetů, které na jihu příčně spojuje hřbet Korábu. Strmé svahy, pokryté hlinitokamenitou sutí, porůstá vegetace, kterou místy pronikají kamenná moře a proudy.[4] Podle půdní mapy se na svazích hřbetu vyvinul půdní typ kambizem eutrofní, která směrem od severozápadu k jihovýchodu přechází do kambizemě kyselé.[6] V místech, kde vystupuje podloží na povrch, vznikly mělké půdy kambizem rankerová až ranker typický.[4]
Voda ze svahů stéká do údolí potoka Poleňka, který je levostranným přítokem Úhlavy, a patří tedy k povodí Berounky.[7] V rámci Quittovy klasifikace podnebí se chráněné území nachází v mírně teplé oblasti MT7,[3] pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 650–750 milimetrů.[8]
Flóra[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
.jpg)
Území přírodní rezervace pokrývají čtyři biotopy. Rozsáhlé plochy chráněného území obrácené k jihu porůstá černýšová dubohabřina. Dominantním druhem v ní je dub zimní (Quercus petraea). Doplňují jej buk lesní (Fagus sylvatica), habr obecný (Carpinus betulus) a lípa malolistá (Tilia cordata). Keřové patro tvoří hlohy (Crataegus), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) a zimolez obecný (Lonicera xylosteum).[4] Odstraňování porostů zimolezu patří k opatřením péče o rostliny.[9] V podrostu těchto světlých lesů převládá lipnice hajní (Poa nemoralis),[4] ale vyskytují se v nich také chráněné druhy jako bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), zimostrázek alpský (Polygala chameabuxus) a vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia).[10] Z běžných druhů zde roste ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), mařinka vonná (Galium odoratum), svízel lesní (Galium sylvaticum), třezalka chlupatá (Hypericum hirsutum), jaterník podléška (Hepatica nobilis) a náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora).[4]
Na mělkých půdách se vyvinula břeková doubrava s jeřábem břekem (Surbus torminalis). V jejich bylinném patře roste klinopád obecný (Clinopodium vulgare), vikev hrachovitá (Vicia pisiformis), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), oman hnidák (Inula conyzae) a jetel alpínský (Trifolium alpestre).[4]
ejvýše položené části chráněného území porůstají habrové javořiny s javorem klenem (Acer pseudoplatanus) a javorem mléčem (Acer platanoides). Na balvanitém východním svahu javořiny přecházejí v bažankovou jaseninu, kde dominuje jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a doplňuje jej buk lesní a jilm horský (Ulmus glabra). Pro podrost javořin je typický česnáček lékařský (Alliaria petiolata) a kakost smrdutý (Geranium rebertianum). Pitulník horský (Galeobdolon montanum) roste jak v javořinách, tak v jaseninách na východním svahu, kde se vyskytuje také kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), pšeníčko rozkladité (Milium effusum) a dymnivka dutá (Corydalis cava).
Fauna[editovat | editovat zdroj]
Dutiny stromů poskytují životní prostředí pro řadu ptačích a hmyzích druhů. Z druhů chráněných podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. na území rezervace žijí lesní druhy obratlovců jako je ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis) nebo žluva hajní (Oriolus oriolus).[10] Význačnými druhy hmyzu jsou otakárek fenyklový (Papilio machaon), krajník pižmový (Calosoma sycophanta),[10] mravenec lesní (Formica rufa), kovařík Hypoganus inunctus nebo nosatci rodu Acalles, kteří indikují přirozenou dřevinnou skladbu lesa.[5]
Podpora populací hmyzu a některých druhů ptáků spočívá v ponechání doupných stromů a části odumírajícího nebo mrtvého dřeva v lese. Je také doporučeno umožnit samovolný rozpad pěti až šesti stromům na jeden hektar.[9]
Přístup[editovat | editovat zdroj]
Území se nachází na strmém svahu Bělýšovského vrchu. Podél západní hranice prostřední části a přímo skrz největší jižní část vede žlutě značená turistická trasa z Chlumské, která končí na silnici II/185 východně od Slatiny.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19].
- ↑ Plán péče o PR Bělýšov na období 2013–2022 [PDF online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2012-12-18 [cit. 2019-12-15]. S. 6. Dále jen Plán péče. Dostupné online.
- ↑ a b c Bělyšov [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2019-12-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g Plán péče, s. 5.
- ↑ a b c Chráněná území ČR. Příprava vydání Jiří Zahradnický, Peter Mackovčin. Svazek XI. Plzeňsko a Karlovarsko. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2004. 588 s. Dostupné online. ISBN 80-86064-68-9. Kapitola Bělýšov, s. 230.
- ↑ a b CENIA. Katastrální mapy, chráněná ložisková území, geomorfologická mapa, geologická a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2019-12-05]. Dostupné online.
- ↑ a b Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2019-12-15]. Dostupné online.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 425–430. Journal of Maps [online]. 2013-05-13 [cit. 2019-05-16]. Čís. 9, s. 425–430. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827.
- ↑ a b Plán péče, s. 10.
- ↑ a b c Plán péče, s. 6.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bělyšov na Wikimedia Commons
