Pitulník horský
 Pitulník horský | |
|---|---|
 Pitulník horský (Galeobdolon montanum) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hluchavkotvaré (Lamiales) |
| Čeleď | hluchavkovité (Lamiaceae) |
| Rod | pitulník (Galeobdolon) |
| Binomické jméno | |
| Galeobdolon montanum (Pers.) Rchb. | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pitulník horský (Galeobdolon montanum) planě rostoucí, vytrvalá, středně vysoká, žlutě kvetoucí bylina z rodu pitulník, která byla v minulosti řazena do rodu hluchavka.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Areál druhu se rozkládá od Pyrenejí a Britských ostrovů na západě, přes Itálii na jihu až po Karpaty, Balkán a Malou Asii na východě. Těžištěm jeho rozšíření je střední Evropa. V České republice se vyskytuje poměrně hodně, od nížin do zhruba 1300 m nad mořem.[2][3]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Roste na místech s vysokou vzdušnou vlhkostí, v listnatých, smíšených i lužních lesích, ve vrbových nebo olšových křovinách okolo vodních toků nebo nádrží stejně jako na horských loukách či v městských parcích, na plném slunci nebo v polostínu. Nejlépe se mu daří na vlhkých, slabě kyselých půdách s dostatkem humusu, které však nemohou být dlouhodobě pod vodou. Vyskytuje se v širokém spektru výšek, od planárního po subalpínský výškový stupeň.[2][3][4]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Vytrvalá rostlina s lodyhou dorůstající do výše 30 až 60 cm. Vystoupavá nebo přímá a nevětvená lodyha je mírně čtyřhranná, v dolní části stejnoměrně porostlá krátkými chlupy a v horní holá. Lodyžní listy s výraznou žilnatinou vyrůstají křižmostojně, mají dlouhé řapíky a jejich vejčité až vejčitě kopinaté čepele bývají dlouhé 2 až 7 a široké 1 až 4 cm. Na bázi jsou uťaté nebo srdčité, po obvodě hrubě pilovité a po obou stranách bývají krátce chlupaté. V horní části lodyhy listy přecházejí v listeny, které se směrem vzhůru zkracují, jsou kopinatého tvaru, mají klínovitou bázi, po okraji jsou vroubkované a bývají zakončené dlouhým a špičatým zubem. Z oddenků vyrůstají plazivé kořenují odnože mající 3 až 4 cm velké okrouhlé a po obvodě zoubkované listy; odnože přečkávají zimu.
V úžlabí čtyř až osmi řad listenů vyrůstají v oddálených lichopřeslenech, po osmi až dvanácti, přisedlé oboupohlavné květy velké 2 až 2,5 cm. Zvonkovitý kalich je asi 12 mm dlouhý, jeho pět trojúhelníkovitých zubů má na vrcholu ostré chlupy. Světle žlutá koruna má dlouhou prohnutou květní trubku, vně chlupatý vyklenutý horní pysk a rezavě skvrnitý trojcípý dolní pysk s bočními zmenšenými cípy. Dvě přední tyčinky jsou delší než zadní a nesou tmavě hnědé lysé prašníky. Svrchní semeník je srostlý ze dvou plodolistů. Kvete od května do června, opylení zajišťuje létající hmyz.
Plodem květu jsou čtyři černé tvrdky vejčitého tvaru s bílým přívěskem. Rostliny se v přírodě rozmnožují odnožemi nebo semeny, která roznášejí mravenci.[2][3][4][5]
Taxonomie[editovat | editovat zdroj]
Pitulník horský je tetraploidní druh (2n = 36), vznikl pravděpodobně křížením mezi diploidními pitulníkem žlutým a pitulníkem žlutavým. Za samostatný druh je považován teprve od poloviny 20. století a i dnes je některými badateli hodnocen jako poddruh pitulníku žlutého.[2][5]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ BioLib.cz – Galeobdolon montanum (Pitulník horský) [online]. BioLib.cz [cit. 2014-08-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c d HOUSKA, Jindřich. BOTANY.cz: Pitulník horský [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 10.07.2007 [cit. 2014-08-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Pitulník horský [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 22.05.2009 [cit. 2014-08-27]. Dostupné online.
- ↑ a b BERTOVÁ, Lydia; GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/1: Hluchavník horský [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1993 [cit. 2014-08-27]. S. 259–260. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-03. ISBN 80-224-0349-0. (slovensky)
- ↑ a b ROSENBAUMOVÁ, Radka; SUDA, Jan. Pitulníky: botanická tajenka a její rozluštění. S. 253–255. Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2005 [cit. 27.08.2014]. Čís. 6, s. 253–255. Dostupné online. ISSN 0044-4812.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu pitulník horský na Wikimedia Commons - Botanický ústav AV ČR – rozšíření pitulníku horského v ČR
