Diváky
| Diváky | |
|---|---|
 Zámek v Divákách | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Hustopeče |
| Obec s rozšířenou působností | Hustopeče (správní obvod) |
| Okres | Břeclav |
| Kraj | Jihomoravský |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 48°59′19″ s. š., 16°47′30″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 513 (2024)[1] |
| Rozloha | 8,49 km² |
| Katastrální území | Diváky |
| Nadmořská výška | 233 m n. m. |
| PSČ | 691 71 |
| Počet domů | 209 (2021)[2] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Diváky 110 691 71 Diváky oudivaky@divaky.cz |
| Starosta | Libor Veverka |
| Oficiální web: www | |
  Diváky | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 584401 |
| Kód části obce | 26131 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Diváky (německy Diwak[3]) se nachází v okrese Břeclav, v Jihomoravském kraji. Žije zde 513[1] obyvatel. Obec je známa jako bydliště bratří Mrštíků a pod jménem Habrůvka figuruje v jejich románovém díle Rok na vsi.
Přírodní poměry
Rozkládá se v hlubokém úvalu Ždánického lesa, obklopena z jihozápadu kopcem Nedánov (s rozhlednou, 368 m), z jihu Holým vrchem (401 m) a ze západu Starou Horou a Liščím vrchem (374 m).[4] Jihovýchodním cípem katastru protéká potok Haraska, do něhož ústí Divácký potok, protékající obcí.
Název
Jméno vsi zprvu znělo Diváci a jednalo se o množné číslo osobního jména Divák (jehož základem bylo divý). Význam místního jména byl "Divákovi, Divákova rodina". Vývoj jména v písemných pramenech: Diwaci (1210, 1237), Divax a Dywax (1262), Dywax (koncové -s označuje bezpředložkový lokativ: "v Divácích") (1287), Diwakh (1674), Dywak (1718), Diwak (1720, 1751), Diwak a Diwáky (1846), Diwak a Diváky (1872).[5] Domovopisný sborník Hustopečsko z roku 1928 uvádí nepravděpodobnou teorii, že se jméno odvozuje od „diváka“, tj. hlídače nebo strážce, který stával na rozhledně nad obcí.[4]
Historie
Starší dějiny
První písemná zmínka o obci pochází patrně z roku 1237. Počátkem 12. století vlastnil Klobouky a okolní vsi Lev z Klobouk, který se bez mužských potomků nejpozději v roce 1209 rozhodl založit zábrdovický klášter a věnovat mu část svých nemovitostí. V listině z roku 1237, kdy již byl Lev mrtev, stvrdil papež Řehoř IX. užívaný majetek kláštera, včetně Diváků. Listiny staršího data, které ves zmiňují, byla soudobými falzy. V roce 1262 souhlasil biskup Bruno ze Schaumburku s převodem obce tzv. herburskému klášteru Cella sanctae Mariae v Brně. Někdy před rokem 1351 byl na horním konci vesnice postaven kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie. Nejspíše ve stejné době se začala na svazích Staré hory pěstovat vinná réva. V druhé polovině 14. století byl pod Nedánovem zbudován rybník (později známý jako Starý), napájený Haraskou a s vodním mlýnem pod hrází.[6]
Počátkem 16. století se na Moravu z Uher rozšířil mor, který patrně způsobil zánik sousední vsi Martinice, od roku 1532 uváděné již jako pusté. Diváky byly rovněž zasaženy a nedostatkem lidí mimo jiné zpustly vinohrady na Staré hoře. Naopak v průběhu století přibyly ke Starému rybníku také menší rybníky na rovině pod Rospily, u lesa Pohletně, v údolí při cestě do Šitbořic a také přímo na návsi. Největší, tzv. Nový rybník byl zřízen na rovině pod vesnicí. Zábrdovický klášter skomíral a dne 24. září 1578 daroval císař Rudolf II. Diváky včetně panského dvora, pivovaru, mlýna, vinohradů a lesa jezuitům. Úspěšná obnova vinic vedla roku 1591 k založení vinohradní knihy zvané „Registra vinohradů dědiny Divák“. Během uherských nepokojů byly v květnu 1605 Diváky spolu s dalšími okolními obcemi vypáleny.[7] Také za třicetileté války byly v roce 1623 vypleněny sedmihradským vévodou Gáborem a v roce 1624 znovu vypáleny polskými vojsky.[8]
V 70. letech 17. století již divácký kostel nepatřil ke vzdálené Vážanské faře, ale poté, co jezuité získali Boleradice, byl přifařen k nim. Vleklé spory však vedli se zábrdovickými premonstráty o Martinickou horu (již od roku 1592 až přinejmenším do roku 1717). Po prohlášení Jana Nepomuckého za blahoslaveného v roce 1721 byla v následujících letech (1722–1726) postavena v Divákách jeho socha, zhotovená brněnským sochařem Stangem. (Zprvu stála v zámeckém parku u potoka, ale po velké vodě v letech 1831 a 1841 byla přenesena ke kostelu.) Roku 1773 papež zrušil jezuitský řád a jeho majetek v habsburské monarchii převzal stát, který jej dal do správy náboženskému fondu.[9]
Obec v 19. a 20. století
Roku 1789 převzal bývalý jezuitský statek od náboženského fondu do užívání dvorní rada Antonín Bedřich z Mayernů. Po roce 1784 byla v obci zřízena jednotřídní škola, která zprvu působila ve zdejším zámku. Později ale o ní nejsou zprávy a patrně až v roce 1805 byla na návsi vedle kostela vystavěna školní budova. Téhož roku vesnici vyrabovali příslušníci procházejících napoleonských vojsk a znovu se v kraji objevili roku 1809. Mezitím pán z Mayernů v červnu 1807 od náboženského fondu Diváky odkoupil a již v listopadu je prodal šlechtici Františku z Languedoc, jenž je v závěti odkázal Karolíně, kněžně z Lichtenštejna, rozené z Manderscheidu. Ta zde roku 1808 založila manufakturu na výrobu jemného sukna. Dne 28. října 1827 však postoupila své panství v Divákách a Boleradicích Karlovi hraběti z Fribertů (v té době již manufaktura v provozu nebyla, zatímco pivovar, palírna či cihelna ano). V dubnu 1833 majitel nechal vysvětit novou kapli s hrobkou v zámeckém parku. Roku 1837 byl poblíž martinického dvora vybudován cukrovar a ačkoli spadal pod kloboucké panství rytíře z Neuwalů, projevil se v Divákách zaměstnáním pracovní síly a pěstováním řepy.[10]
Po roce 1848 skončila vrchnostenská vláda a Diváky i sousední Boleradice byly roku 1850 začleněny do tehdejšího Klobouckého okresu. Poštovně obec v 19. století náležela k Hustopečím. Prvním starostou obce se v novém politickém zřízení stal František Komárek († 1891). Karel vikomt Fribert zůstal vlastníkem diváckého velkostatku do roku 1872, kdy jej získala Otilie hraběnka Murrayová a po ní v roce 1889 převzal polovinu svobodný pán Levetzow a druhou svobodná paní Almerie Levetzowová, od níž statek roku 1920 převzal syn Pavel. Místní pivovar byl v roce 1895 přeměněn na lihovar, zatímco cihelna již v roce 1875 zastavila činnost a byla obnovena na stejném místě roku 1912. Pruská vojska roku 1866 zavlekla do vsi choleru s 48 civilními oběťmi, na tutéž nemoc se však umíralo už i v letech 1851 a 1855.
V roce 1892 byla přebudována zdejší škola. Alois Mrštík, který v ní od března 1889 učil (se zdravotními přestávkami až do roku 1916), založil v roce 1893 obecní knihovnu, v roce 1910 inicioval vznik místní pobočky Národní jednoty a v roce 1920 vznik včelařského spolku. Za Aloisem se záhy přestěhoval z Prahy i jeho otec Alois Mrštík starší a bratr Vilém Mrštík. Vilém zde ukončil svůj život v roce 1912 a po něm i otec v roce 1918.[11] Alois oba přežil, ale koncem ledna 1925 ho spolu s dalšími obyvateli vsi zasáhla epidemie břišního tyfu a po převozu do brněnské nemocnice U svaté Anny 25. února 1925 zemřel.[12]
Ačkoli již v roce 1845 byl v obci založen Spolek proti alkoholismu, v roce 1867 pěvecký spolek, v roce 1900 hasičský spolek a v roce 1909 z popudu faráře Lidová jednota, po vzniku Československa došlo k dalšímu rozmachu spolkového (a politického) života. Počátkem roku 1919 byla založena agrární strana a Domovina, v roce 1923 Československá strana lidová. Koncem března 1919 se konala ustavující schůze diváckého Sokola, od července 1926 zde působil i Orel a od září 1936 Sportovní klub. Roku 1927 došlo k založení Spolku chovatelů drobného hospodářského zvířectva. Dne 1. května 1926 byl na návsi odhalen pomník padlým z první světové války a 6. června 1937 na tehdejší škole pamětní deska bratří Mrštíků.[13]
Kontribučenskou záložnu, která roku 1864 vznikla z dřívější kontribučenské obilní sýpky (původně z dob po roce 1788), a spořitelní a záloženský spolek zvaný Raiffeisenka z roku 1883 (znovu obnovený roku 1927) doplnila v roce 1925 Zemědělská (občanská) záložna. Od září 1928 byla obec postupně elektrifikována, od září 1932 byly melioračními pracemi vysoušeny bažiny a došlo k regulaci potoka Harasky. Vodní mlýn v obci roku 1923 vyhořel a po přestavbě pracoval jen do roku 1938. V lihovaru (někdejším pivovaru) se pálil líh do roku 1935 a cihelna byla uzavřena již v roce 1933. Baron Levetzow se zadlužil a jeho statek byl již v roce 1930 pod nucenou úřední správou. Z dražby v březnu 1933 nový majitel nevzešel, až v říjnu 1936 zámek s příslušenstvím koupil Viktor Stoupal pro Středomoravskou akciovou společnost cukrovarnickou a zemědělskou. V červenci 1937 byl při velkostatku vystavěn nový lihovar.[13]
V pomnichovském období, když byl 9. října 1938 sousední Kurdějov i Hustopeče obsazeny německým vojskem, se staly Diváky hraniční vesnicí a obsadila je rota českého hraničního pluku. V roce 1941 byl pro tehdy 900hlavou obec v budově č. 152 zřízen poštovní úřad. Někteří diváčtí pěstitelé začali od roku 1941 s pěstováním tabáku. I přes prudký útlum protektorátního společenského života byly v hostinci u Komárků nebo u Štefanů uváděny ochotnické divadelní hry a v letech 1943–1944 byly v kině Hvězda (u Štefanů) třikrát týdně promítány filmy. Při postupu válečné fronty 15. dubna 1945 baron Levetzow opustil zámek spolu s ustupujícími německými vojsky. Dne 18. dubna do obce vstoupily první jednotky Rudé armády.[14] Karel Levetzow a Marie Bornemiszová, rozená Levetzowá se spolu s Karlem Hořínkem stali diváckou součástí tzv. německého odsunu. V letech 1945 a 1946 se z obce odstěhovalo kolem 270 obyvatel, z nichž 20 rodin migrovalo do sousedního uprázdněného, dříve převážně německého Kurdějova.[15]
V poválečném období byla zprvu obnovena činnost Sokola, Orla, Sportovního klubu i hasičského sboru, působil zde i Svaz české mládeže, Lidová myslivecká společnost (od r. 1947), včelařský spolek, zemědělský či chovatelský svaz a Sdružení pěstitelů vína. Od 3. srpna 1946 u Štefanů opět probíhaly pravidelné filmové projekce kina Máj. Zámek se stal v roce 1949 výcvikovým střediskem Strojní a traktorové stanice (STS) a od roku 1953 v něm byla otevřena i zemědělská učňovská škola (v 70. letech přestěhovaná do Tavíkovic na Znojemsku a nahrazená elektromontážním učilištěm z Brna[16]). Od listopadu 1954 byl v provozu místní rozhlas. U příležitosti nedožitých 95. narozenin Viléma Mrštíka byla v květnu 1958 v jeho domě instalována výstava, roku 1960 byl odkoupen a v říjnu 1963 v něm byl otevřen památník bratří Mrštíků. [17]
Obyvatelstvo
V roce 1861 žilo v obci 838 obyvatel, z toho 8 Židů. V roce 1869 zde bylo 105 domů a 878 obyvatel, v roce 1900 stejný počet domů s 816 obyvateli, v roce 1919 již 179 domů.[18] Podle sčítání 1930 zde žilo v 185 domech 800 obyvatel. 787 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 6 k německé. Žilo zde 786 římských katolíků, 1 evangelík a 5 příslušníků Církve československé husitské.[19]
Struktura
Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.[20][21][22]
| Místní části | 1896 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2013 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | část Diváky | 792 | 749 | 791 | 816 | 751 | 779 | 800 | 689 | 606 | 559 | 529 | 445 | 478 | 519 |
| Počet domů | část Diváky | 165 | 171 | 178 | 181 | 176 | 171 | 185 | 186 | 174 | 170 | 162 | 183 | 194 | |
Pamětihodnosti
- Zámek Diváky vznikl ve 40. letech 18. století podle projektu Františka Antonína Grimma jako trojkřídlá patrová barokní rezidence brněnských jezuitů. Kolem zámku se nachází krajinářský park.
- Kostel Nanebevzetí Panny Marie je pozdně barokní kostel romantického pojetí z roku 1873.
- Hrob Viléma Mrštíka
- Památník bratří Mrštíků v domě čp. 57
- Halštatské hradiště, archeologické naleziště asi 2 km jihozápadně od vesnice[23]
- Smírčí kříž U Josífka, postavený na paměť zabití pana Konradta Schallera roku 1663 při tatarském vpádu
Osobnosti
- Eduard Sochor von Friedrichsthal (1833–1916), rakouský úředník státních drah a politik
- Alois Mrštík (1861–1925), český spisovatel
- Vilém Mrštík (1863–1912), český spisovatel
Galerie
-
Kostel Nanebevzetí Panny Marie -
Domky u hlavní silnice -
Památník Bratří Mrštíků -
smírčí kříž U Josífka
Odkazy
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku I. A-L. Praha: Academia, 1970. 576 s. S. 179.
- ↑ a b Hustopečsko: domovopisný sborník. [s.l.]: Učitelstvo okresu Hustopečského, 1928. 349 s. S. 276–277.
- ↑ HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku A-L. Svazek I. Praha: Academia, 1970. S. 179.
- ↑ ČAPKA, František. Diváky: z dějin Habrůvky bratří Mrštíků. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1987. 222 s. S. 34–38. Dále jen Čapka (1987).
- ↑ Čapka (1987), str. 43–48.
- ↑ Čapka (1987), str. 50.
- ↑ Čapka (1987), str. 53–61.
- ↑ Čapka (1987), str. 67–79.
- ↑ Čapka (1987), str. 81–90.
- ↑ Čapka (1987), str. 114.
- ↑ a b Čapka (1987), str. 109–122.
- ↑ Čapka (1987), str. 124–130.
- ↑ Čapka (1987), str. 138–139.
- ↑ Čapka (1987), str. 170.
- ↑ Čapka (1987), str. 140–146.
- ↑ Čapka (1987), str. 82.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl II. Země Moravskoslezská. Praha: Orbis, 1935. 212 s. S. 50.
- ↑ Diváky - obec/město (okr. Břeclav) [online]. Praha: Český statistický úřad, 2011-03-26 [cit. 2012-02-08]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. Heslo Diváky, s. 489.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2002 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 630 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Břeclav, s. 640.
- ↑ Čapka (1987), str. 22–25.
Literatura
- ČAPKA, František. Diváky: z dějin Habrůvky bratří Mrštíků. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1987. 222 s.
- HACHLER, E. Bratři Mrštíkové a Diváky. Mikulov: Okresní vlastivědné muzeum, 1966. 41 s.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Diváky na Wikimedia Commons - Diváky v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
