Strojní a traktorová stanice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Traktor Zetor 25 25PS (1954)
Kombajn Fortschritt E514 (80. léta)

Strojní a traktorová stanice (slovensky Strojná a traktorová stanica, zkratka STS) je označení pro socialistické národní podniky (později státní podniky), jejichž úkolem bylo přispívat k zvyšování socialistické zemědělské výroby. První strojní traktorové stanice měly formu družstva a byly ministerstvem zemědělství zřizovány v poválečném Československu podle vzoru Sovětského svazu. V listopadu 1948 ÚV KSČ rozhodlo, že mechanizační prostředky smějí nadále získávat pouze státní strojní stanice, menší stroje místní strojní družstva a jen omezeně soukromí zemědělci. OV KSČ a zemědělská oddělení ONV následně započaly s výkupem strojů u velkých zemědělců (kulaků) a k jejich přidělování jednotlivým JZD a Strojním traktorovým stanicím (STS). Vykoupením strojů připravil ÚV KSČ živnou půdu pro zahájení kolektivizace.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nedostatek zemědělské techniky, hlavně traktorů, řešila pomocná akce UNRRA. První dodávka zemědělských strojů z pomocné akce UNRRA dorazila z Konstanty do Brna už 27. června 1945. Stroje byly předávány národním výborům a Jednotnému svazu českých zemědělců (JSČZ), které je následně rozesílaly do nepotřebnějších oblastí. Do konce roku 1946 byly UNRRA-traktory rozmístěny po celém území Čech, Moravy a Slovenska. Pro nedostatek náhradních dílů a nafty nemohly být všechny traktory použity již při podzimních setbě r. 1945. Další problémem byl nedostatek kvalifikovaného personálu pro obsluhu traktorů, což UNRRA vyřešila dodáním potřebné technické literatury, instruktážních filmů a čtyř odborníků, kteří po určitý čas na venkově učili montovat traktory a sestavili manuál, který čsl. vláda následně vydala v češtině. Vedle více jak 4 000 traktorů poslala UNRRA i mnoho kombajnů, pluhů, brán, secích strojů, rozprašovačů a mnoho jiných zemědělských strojů, zasílala také semena, pesticidy, lesnické a veterinární potřeby.[2]

Zřizování okresních družstevních strojních stanic. Mechanisace v zemědělství vyžaduje, aby v každém politickém okrese byla zřízena okresní družstevní strojní stanice, v níž by byly opravovány veškeré hospodářské stroje a traktory. Tohoto týdne byla zřízena prvá taková okresní stanice v zemi Moravskoslezské a to v Pohořelicích v cukrovaru. Vzala si za úkol opraviti do jarních měsíců asi 70 provozu neschopných traktorů.

—Naše Demokracie, list československé strany lidové na jihozápadní Moravě, 27.01.1946, s. 5

Pásový traktor zn. HANOMAG r. 1941
Traktor zn. Lanz-Buldog při sklizni r. 1949
Traktor zn. Deutz

Jako jednu z možností vyřešení nedostatku zemědělských strojů nabízel JSČZ spojení zemědělských závodů do družstva. Takto vzniklá zemědělská strojní družstva byla pak ministerstvem zemědělství vybavována přednostně hospodářskými stroji a nářadím. Zemědělské stroje z akce UNRRA bylo možné u strojních stanic také zapůjčit. Na zapůjčení měli přednostní nárok zemědělci do 20 ha (v případě, že byl stejný stroj zničen válečnými událostmi anebo byl žadatel vyznamenán v soutěži o výstavbě státu), pak státní a družstevní strojní stanice a členové družstevní stanice. V pohraničních obcích, kde dosud nefungovaly místní skupiny JSČZ, se žádosti předkládaly prostřednictvím okresních správních komisí. Žádosti o zapůjčení strojů musel potvrdit okresní národní výbor.[3]

V případě nákupu zemědělských strojů do ceny 2 000 korun bylo třeba vyplnit tiskopis žádosti a předložit výpis ze statkového sešitu. Tuto žádost pak potvrdil místní národní výbor a místní skupina JSČZ. Na podkladě takto ověřené žádosti pak výrobce mohl dodat objednaný stroj. U velkých strojů musel výrobce obdržet potvrzenou žádost, ten následně potvrdil cenu a zda je možné stroj do 3 měsíců dodat. Potvrzená žádost následně putovala do oblastní úřadovny Jednotného svazu českých zemědělců, která ji projednala s ministerstvem zemědělství, které ji muselo povolit. Formuláře žádostí i výpisů ze statkového sešitu vydával sekretariát JSČZ. Na ministerstvu zemědělství se hromadily tisíce žádostí, takže JSČZ tuto cestu doporučoval jen ve velmi nutném případě.[4]

Oblastní traktorové stanice při JSČZ pořádaly pro výcvik obslužného personálu internátní kurzy.

Jednotný svaz Českých zemědělců umožní zájemcům levné obeznámení s obsluhou traktoru a všech strojů používaných v hospodářství v učilišti, které k tomuto účelu bude zřízeno ve Starých Horách u Jihlavy. Učiliště bude dobře vybaveno. Posluchači budou ubytováni v internátě, kde vedle ubikací, vlastní kuchyně, koupelny bude též ostatní příslušné zařízení. Kursy budou šestitýdenní. První kurs započne 1. října 1946. Kursovné za jednu osobu činí 2 000 Kčs. Přijímáni jsou žadatelé ve stáří od 18 do 45 let české a slovenské národnosti. Přihlášky přijímá oblastní úřadovna JSČZ v Jihlavě nebo též okresní sdružení JSČZ okresů, v němž má žadatel své bydliště.

—Naše Demokracie, 30.08.1946, s. 4

Opravami německých traktorů a dodáváním součástek byly podle výnosu ministerstva zemědělství ze dne 30. dubna 1946 (čj. 20072-IV/1 46) pověřeny znárodněné německé konfiskáty firem:

  • firma AUTO COMERZ, Praha-Karlín. Vítková 7, pro traktory zn. Hanomag
  • firma Hofner Schranz v národní správě, Praha-Strašnice, u továrny Ogar, pro traktory zn. Lanz-Buldog
  • firma Klovner-Humpold-Deutz v národní správě, Praha II., Příkopy 12, pro traktory zn. Deutz a dále
  • firma Josef Vild, strojírna na Černčice u Loun pro pásové traktory zn. FAMO (dříve AUTOFA PRAHA).[5]

Strojní a traktorové stanice po únoru 1948[editovat | editovat zdroj]

Nově zakládaná Jednotná zemědělská družstva se potýkala s nedostatkem zemědělské techniky, proto v listopadovém plénu r. 1948 ÚV KSČ bylo rozhodnuto, že mechanizační prostředky smějí nadále získávat pouze strojní stanice, menší stroje též místní strojní družstva a omezeně soukromí zemědělci. Následně bylo v prosinci jednáno o dosud založených strojních družstvech, kde se podle komunistů nacházeli ve vedoucích pozicích právě sedláci, kteří si za vlastní peníze nakoupili zemědělskou techniku, kterou mimo vlastní potřeby za finanční obnos zapůjčovali, přičemž byla navržena „očista těchto družstev”.[6]

Stroje (dosud ve vlastnictví sedláků) mělo zajistit jiné opatření, kterým byl zákon č. 27/1949 o mechanizaci zemědělství ze dne 2. února 1949, doplněný vyhláškami č. 612 Ú. l. 87/194994a č. 1048 Ú. l. 176/ 1949, na jejichž základě bylo možné vykoupit stroje od fyzických osob, které neplnily předepsané dodávky nebo u nichž nebylo zařízení plně využíváno.[7] Zákon tak připravil sedláky o poslední možnost plnit předepsané dodávky, čímž byli odkázáni využít pomoci SSS (Státních strojních stanic) a vznikajících STS (Strojních traktorových stanic).

Okresní národní výbory byly pověřeny vytvořením čtyřčlenných komisí, které měly na starosti soupis strojů v jednotlivých obcích. Komisi předsedal zástupce okresního národního výboru, další tři byli jmenováni ONV na základě návrhu organizací, po jednom z „Ústředí pro mechanizaci zemědělství”, místních národních výborů, jednotných zemědělských družstev nebo Jednotného svazu českých zemědělců v konkrétních obcích. V případě zástupce ÚMEZ, n. p. se jednalo o zástupce ze státní strojní stanice v obvodě příslušného okresu. Soupis strojů probíhal za přítomnosti vlastníka a komise měla alespoň dvěma hlasy podat návrh na výkup jednotlivých strojů. Soupis byl dále předložen ÚMEZ, které soupis prozkoumalo a podalo návrh na ONV. Ten vydal konečné rozhodnutí o odebrání prostředků a doručil jej majiteli.

—M. Kalábová: Represe venkovských boháčů v 1. pol. 50. let 20. stol. na příkladu obce Mladoňovice.

K 31. prosinci 1950 získala komunistická vláda tímto výkupem (zabráním) v soukromém sektoru 9 9000 různých strojů (16 391 traktorů, 20 365 samovazů, 23 014 mlátiček, 12 391 pluhů, 11 736 elektromotorů, 6 373 přívěsných vozů, 250 nákladních automobilů), které nebyly ale vždy plně využívány, některé ve strojních stanicích zcela zchátraly a skončily ve sběrných surovinách.[8]

Ústředí pro mechanizaci zemědělství[editovat | editovat zdroj]

S účinností od února 1949 došlo na základě zákona č. 27/1949 Sb., o mechanisaci zemědělství, ke zřízení Ústředí pro mechanisaci zemědělství (ÚMEZ), národního podniku se sídlem v Praze; na úrovni krajů zákon předvídal jeho pobočky. Ústředí ze zákona zřizovalo státní strojní stanice s opravnami a státní strojní opravny.

Úkoly, jež zákon uložil Ústředí a jeho složkám, se posléze staly úkoly strojních a traktorových stanic. Mezi tyto úkoly podle § 5 zákona č. 27/1949 Sb. např. náleželo:

  • poskytovat strojní pomoc zemědělství a za úplatu opravovat zemědělské mechanizační prostředky,
  • provádět školení a výcvik osob pro obsluhu a opravy zemědělských mechanizačních prostředků, a to pro cizí potřebu i za úplatu,
  • poskytovat místním zemědělským družstvům se strojní činností soustavnou pomoc ve věcech správních, technických i provozních,
  • vypracovávat v součinnosti s dalšími dotčenými organizacemi a institucemi plán na poskytování strojní pomoci zemědělství, účastnit se provádění tohoto plánu a provádět jeho kontrolu,
  • uzavírat smlouvy s družstvy a jinými osobami o provedení jednotlivých zemědělských prací.

Důležitým oprávněním, které zákon Ústředí svěřil, bylo právo iniciovat řízení o výkupu základních mechanizačních prostředků fyzických osob, pokud Ústředí shledalo, že tyto osoby neplní výrobní nebo vyživovací plán nebo že svých mechanizačních prostředků nevyužívají. Výkupní řízení vedl příslušný okresní národní výbor. Pokud rozhodl o výkupu, byly dotčené fyzické osoby povinny své zemědělské mechanizační prostředky prodat.

Strojní a traktorové stanice[editovat | editovat zdroj]

Z jednotlivých územních složek Ústředí se na základě vládního nařízení č. 83/1951 Sb., o organisaci strojních a traktorových stanic, staly s účinností od 1. ledna 1952 samostatné národní podniky v čele s ředitelem jmenovaným ministrem zemědělství. V obvodě příslušného krajského národního výboru strojní a traktorové stanice řídilo oddělení pro mechanizaci zemědělství referátu zemědělství krajského národního výboru.

Vrchní vedení a dozor nad činností strojních a traktorových stanic příslušel ministerstvu zemědělství prostřednictvím jím zřizované „hlavní správy strojních a traktorových stanic”, jejíž kontakt s jednotlivými strojními a traktorovými stanicemi zprostředkovávalo příslušné oddělení pro mechanizaci zemědělství při krajském národním výboru. Strojní a traktorové stanice, národní podniky se s účinností od 1. ledna 1954 na základě vládního nařízení č. 94/1953 Sb., o nové organisaci a financování strojních a traktorových stanic, přeměnily ve Strojní a traktorové stanice, právnické osoby, napojené přímo na státní rozpočet.[9]

Strojní a traktorové stanice přetrvaly do začátku 90. let 20. století, kdy byly po sametové revoluci privatizace|privatizovány]], nezřídka již s vlastními podnikatelskými aktivitami. Například bývalá Strojní a traktorová stanice Brno se specializovala na vysokozdvižné vozíky nebo Strojní a traktorová stanice, s. p. Mimoň na kolové traktory-tahače.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Markéta Kalábová: Represe venkovských boháčů v 1. pol. 50. let 20. stol. na příkladu obce Mladoňovice.
  2. Jana Frydryšková: Hospodářská zahraniční pomoc při poválečné obnově ČSR se zaměřením na pomoc ze Spojených států (1944 -1948), dipl. práce, 2006.
  3. Naše Demokracie, list československé strany lidové na jihozápadní Moravě, 07.10.1945, číslo 17, s. 4.
  4. Naše Demokracie, list československé strany lidové na jihozápadní Moravě, 07.10.1945, číslo 17, s. 4.
  5. Kramerius. Naše Demokracie, 19.06.1946, s. 3.. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. 
  6. J. Pšeničková, J. Juněcová (eds.): Kolektivizace zemědělství. Vznik JZD 1948–1949, s. 53–54. Návrh očisty v místních strojních družstvech.
  7. Úřední list 1949, vyhláška č. 612, s. 565.
  8. KALÁBOVÁ, Markéta. Represe venkovských boháčů v 1. pol. 50. let 20. stol. na příkladu obce Mladoňovice [online]. Brno: 2010 [cit. 2019-10-12]. Dostupné online. 
  9. schvalování Archivováno 29. 9. 2007 na Wayback Machine vládního nařízení č. 94/1953 Sb., o nové organisaci a financování strojních a traktorových stanic, Národní shromáždění republiky Československé (odkaz již nedostupný)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • STS - Státní traktorová stanice, fotografie 1947-1962 [online]. ČTK fotobanka [cit. 2019-10-12]. Dostupné online.