Žďár nad Sázavou (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zámek Žďár nad Sázavou
Prelatura cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou
Účel stavby

původně klášter, nyní panství rodu Kinských otevřené pro veřejnost

Základní informace
Sloh barokní
Architekt Jan Blažej Santini
Výstavba od 13. století
Současný majitel Marie a Constantin Kinští
Poloha
Adresa Žďár nad Sázavou, Česká republikaČeská republika Česká republika
Další informace
Web www.zamekzdar.cz

Zámek Žďár nad Sázavou je komplex bývalého kláštera s blízkým okolím, který představuje unikátní krajinný a urbanistický barokní celek, svoji současnou podobu získal v 18. století po Santiniho přestavbě. Rodině Kinských byl navrácen v 90. letech, ta ho postupně rekonstruuje a revitalizuje. Manželé Kinští si pro svoji potřebu nechali pouze malou část areálu, zbytek je otevřen pro veřejnost, jsou v něm umístěny expozice, slouží jako rezidenční byty či sály pro umělce, hostí mezinárodní festival a mnoho dalších akcí.

Zámek Žďár nad Sázavou v datech[editovat | editovat zdroj]

1252: Založení cisterciáckého kláštera Studnice Blahoslavené Panny Marie a osady Žďár, které inicioval otec svaté Zdislavy, Přibyslav z Křižanova, ale až jeho zeťové, Boček ze Zbraslavi a Smil z Lichtenburka jeho úmysl uskutečnili.

1300: Těžké začátky, kdy klášterní komunita bydlela ve srubu z kmenů a začala se stavbou kamenného kostela, popsal mnich Jindřich Řezbář v latinské veršované kronice Cronica domus Sarensis.

1458: Klášter se stal majetkem krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad, jakožto potomka zakladatele kláštera. Během své vlády (1458–1471) se pokusil o obnovu kláštera, který byl během husitských válek vydrancován a vypálen.

1614: Klášter se stal osobním majetkem olomouckého kardinála Františka z Ditrichštejna, který nechal prelaturu (obydlí opata) přebudovat na zámek.

1638: Velehradský opat Jan Greifenfels z Greifenfelsu, který je považován za druhého zakladatele kláštera, vykoupil bývalý klášterní majetek od Maxmiliána z Ditrichštejna.

1689: Klášter postihl rozsáhlý požár, v rámci jeho obnovy byl vybudován kostel svaté Markéty.

1705: V čele konventu stanul opat Václav Vejmluva, který povolal významného architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla, sochaře Řehoře Thenyho a malíře Michaela Willmanna.

1722: Éra proměn areálu do podoby jednoho z nejvýznamnějších církevních sídel vyvrcholila vysvěcením kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.

1784: Po rozsáhlém požáru požádal opat Otto Steinbach z Kranichštejna o zrušení kláštera císaře Josefa II.

1826: Areál se stává majetkem nejvyššího maršálka Království českého hraběte Josefa Vratislava z Mitrovic.

1930: Posledním šlechtickým vlastníkem se stala chlumecká linie hrabat Kinských, která panství zdědila.

1948: Bývalý klášter, nyní zámek s celým žďárským panstvím byl znárodněn.

1991: Panství bylo restitučně navráceno rodině Kinských.

1994: Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře byl zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

2013: Na zámku se poprvé konal mezinárodní festival současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu KoresponDance.

2014: Poutní kostel na Zelené hoře byl navrácen do majetku církve.

2015: Otevření Muzea nové generace.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]