Vincenc Lesný
Vincenc Lesný (3. dubna 1882, Komárovice – 9. dubna 1953, Praha) byl český indolog, překladatel a jedna z nejvýraznějších postav české orientalistiky 1. poloviny 20. století.[1] Byl jedním z prvních členů Československá akademie věd. Překládal hlavně ze sanskrtu, páli, hindštiny a především bengálštiny.
| manželka | Milada Lesná-Krausová |
|---|
Obsah |
Život[editovat]
Narodil se v Komárovicích u Moravských Budějovic. Studoval na Karlově univerzitě klasickou filologii, sanskrt a staroindickou kulturu. Jeho učitelem byl mimo jiné i Josef Zubatý.[2] Navštěvoval také přednášky v Oxfordu a Bonnu. Když dokončil studia, začal se věnovat dráze učitele. Nejprve na střední škole, poté na vysoké. Hodnosti docenta dosáhl v roce 1917. V roce 1924 se stal prvním mimořádným profesorem indologie na Karlově univerzitě, o 6 let později byl jmenován profesorem řádným. V roce 1937 se na dva roky ujal vedení tamější filozofické fakulty. Od roku 1945 byl ředitelem Orientálního ústavu v Praze. Založil Indické sdružení a stal se jeho prvním předsedou. Spoluzaložil časopis Nový Orient, který vychází dodnes, a v roce 1952 se stal jedním z prvních členů Československé akademie věd.[3] Zemřel 9. dubna 1953 v Praze.
Jeho manželkou byla česká překladatelka ze skandinávských jazyků a z angličtiny Milada Lesná-Krausová.
Dílo[editovat]
Lesný napsal velmi mnoho prací. Jedná se zejména o odborné studie i krátká pojednání o tématech týkajících se Indie. Jedna z prvních větších Lesného prací byla kniha Buddhismus: Buddha a buddhismus pálijského kánonu z roku 1921. V této knize přináší široký, objektivizující pohled na buddhismus. V knize Duch Indie se zabývá dějinami Indie a náboženstvím Indie v dějinném kontextu.
Lesný rovněž hodně překládal. V tomto směru jsou významné jeho překlady indického spisovatele Rabíndranáth Thákura, s nimž se osobně znal a přátelil, a na jehož pozvání opakovaně přednášel v Šántiniketanu v dnešním Západním Bengálsku.[3] Lesného překlady Thákurových děl byly prvními v Evropě, které byly přeloženy přímo z bengálštiny.[4] Zabýval se též vlivem indické filosofie na dílo vybraných českých spisovatelů, s Otokarem Březinou si i dopisoval.[5]
Výběrová bibliografie[editovat]
- Buddhismus: Buddha a buddhismus pálijského kánonu, 1921
- Dnešní Indie, 1924
- Duch Indie, 1927
- Indie a Indové: Pouť staletími, 1931
- Rabíndranáth Thákur: osobnost a dílo, 1937
- Básnický zápas Otakara Březiny, 1945
- Buddhismus, 1948
Reference[editovat]
- ↑ Ústav jižní a centrální Asie: Indologický seminář, [cit. 2010-04-26]. Dostupné online.
- ↑ ZEJDA, Radovan. Vincenc Lesný. In STŘELÁKOVÁ, Gabriela; HEROT, Pavel. Ve stopách Vincence Lesného. [s. l.] : Vendy, 2002. Dále jen Radovan Zajda (2002). s. 4.
- ↑ a b Heslo „Vincenc Lesný“ v encyklopedii KDO BYL KDO: čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté. [cit. 2010-04-26]
- ↑ PREINHAELTEROVÁ, Hana. Višvabháratí - duchovní brána do Indie. In STŘELÁKOVÁ, Gabriela; HEROT, Pavel. Ve stopách Vincence Lesného. [s. l.] : Vendy, 2002. s. 15.
- ↑ Radovan Zajda (2002), str. 7.
Externí odkazy[editovat]
- Kdo byl kdo: Vincenc Lesný
- Ve stopách Vincence Lesného
- Vincenc Lesný na stránkách Obce překladatelů
