Indická filosofie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Indická filosofie patří k nejstarším filosofickým tradicím světa. Jedny z nejstarších filosofických úvah jsou upanišady,[1] které byl komponovány 600 až 300 př. n. l. a svou moudrost čerpají z véd. Védy jsou jedny z nejstarších spisů indoevropské jazykové skupiny, které popisují období až 8000 př. n. l. Na základě véd vznikl hinduismus a z něho vznikaly postupně další náboženské a filosofické směry.[2] Nejdůležitější z nich jsou buddhismus a džinismus.

I když je hinduistická filosofická tradice jedna z nejstarších na světě, je v Evropě skoro neznámá. Indická filosofie klade důraz na subjektivní metody poznávání, přičemž skoro všechny evropské filosofické směry, počínaje řeckými antickými filosofy a konče novodobými evropskými mysliteli, kladou důraz na objektivní, (vědecké) metody.

Móhandás Karamčand Gándhí ukázal celému světu, jakou sílu má aktivní odpor proti tyranii (satjagraha, filosofie založená na jógickém principu nenásilnosti (ahinsá) v boji o nezávislost Indie v roce 1939.

Společné znaky[editovat | editovat zdroj]

Ortodoxní školy[editovat | editovat zdroj]

Njája[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Njája.

Njája (v dévanágarí न्याय ) je jedna ze šesti ortodoxních indických filosofických škol, nazývaná "škola logiky" nebo také "škola filosofického bádání". Je založena na spisech známých pod názvem Njája sútry, jejichž autorem je Aksapada Gótama (2. století př. n. l.) a popisuje prostředky, které logickým myšlením vedou k pravdivým závěrům.[3]

Podle njáji jsou možné čtyři zdroje poznání (pramána): smyslové poznání (pratjakša), duchovní odvození (anumána), srovnání (upamána) a svědectví (šabda). Poznání získané tímto způsobem může být platné nebo neplatné. Proto se njájoví badatelé snaží o rozlišení platného a neplatného poznání v každém z těchto zdrojů ve velkém množství vysvětlujících komentářů.[4] V tomto směru můžeme njáju srovnat se současnou analytickou filosofií.

Vaišéšika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vaišéšika.

Vaišéšika (v dévanágarí वैशॆषिक ) je jedna ze šesti ortodoxních indických filosofických škol a historicky je příbuzná se školou logického myšlení - njájou. Tak jako njája popisuje vaišéšika prostředky, které vedou k pravdivým závěrům. V její klasické podobě obhajuje Kanáda v 10 knihách Vaišéšika súter (6. až 2. století př. n. l.) zásadu, že všechny objekty hmotného světa je možné rozložit na složky a dostat se až na atomární a éterické úrovně. Tento předpoklad je ve vaišéšice základním východiskem při systematické analýze vlastností (višéša), které odlišují jeden objekt od druhého. Na rozdíl od njáji připouští vaišéšika jenom dvě možnosti získání platného poznání - smyslové poznání a logické odvození.

Vaišéšikový systém analytického rozboru vlastností se vyvíjel nezávisle na njáje a je starší. Přesto jsou si oba systémy velmi podobné, protože jejich zavěry týkající se metafyzických úrovní jsou prakticky stejné. To dokazuje velké množství komentářů ze 4. až 9. století n. l.[5]

Sánkhja[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Sánkhja.

Sánkhja (v dévanágarí सांख्य ) je jedna ze šesti ortodoxních škol indické filosofie. Za zakladatele je všeobecně uznáván světec Kapila. Sánkhja je považována za nejstarší filosofický systém hinduistické tradice, založený na principech dualismu.[6] Vliv této filosofické školy je znatelný jak v pozdější védántské filosofii, tak i ve filosofii Jógy.

Základní myšlenkou této filosofie je pohled na svět, který tvoří Puruša (kosmický duch) a Prakrti (prvotní hmotná substance).[7] Podle této filozofie je úplné vědění možné třemi platnými prostředky (trajam pramána): 1. vjemy (pratjakša), 2. úvahou (anumána) a 3. slovem (šabda). Sánkhja považuje znalost objektu za neúplný bez znalosti jeho součástí.[8]

Jóga[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Jóga.

Slovo jóga je odvozeno od sanskrtského kořene yuj a znamená sjednotit. Jóga znamená sjednocení individuálního já (átman) s universálním bytím (paramátman). Povaha tohoto sjednocení se liší podle druhu jógy. Nejznámější jsou: karmajóga (jóga činnosti); džňánajóga (jóga vědění); bhaktijóga (jóga oddanosti) a dhjá­najóga (jóga meditace). Co je jóga vysvětluje Pataňdžali ve své Jógasútře.

Mímánsá[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Mímánsá.

Mímánsá (v dévanágarí मीमांसा ) znamená v češtině zkoumání, výzkum nebo podrobná úvaha. Je také známa s přívlastky púrva-mímánsá (předcházející zkoumání), karma mímánsá (zkoumání činnosti), uttara-mímánsá (pozdější zkoumání) nebo brahma mímánsá (zkoumání brahma). Mímánsá je způsob zkoumání véd založený na dvojznačnosti a je přesně opačný způsobu jednoznačnosti, kterým se zabývá advaita-védánta. Tento systém indické filosofické školy rozděluje sanhity (čtyři prvotní védy - rgvéd, sámavéd, jadžurvéd a atharvavéd) na tyto části: 1. obětní liturgické texty (karma-kánda) mantry a bráhmany a 2. filosofická pojednání (džňána-kánda) v upanišadách. Za zakladatele této školy je považován světec Džaimini, autor díla Púrva-mímánsá-sútry z doby 300 až 100 př. n. l. Hlavní hledání karma-mímánsy je zaměřeno na činnost, která bude spontánně v souladu s dharmou.[9]

Védánta[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Védánta.

Védánta, v dévanágarí वेदान्त , je výraz složený ze sanskrtských slov véda a anta (závěr) a znamená "zakončení véd".[1] Védanta je indická, ortodoxní, monoteistická, filosofická škola, jejíž nejznámějšími větvemi jsou: 1. advaita-védánta (Ádi Šankara), 2. višišta-advaita (Rámanudža) a 3. dvaita-védánta (Madhva).

Védánta konstatuje, že brahma (nejvyšší vesmírný duchovní princip) je oproštěno od vlastností a jednání. Vinou máji (klamu smyslového poznání) se átma (individuální duchovní princip) ztotožňuje s objekty. Védánta učí, že toto klamné ztotožnění lze změnit v pravdivé poznání: brahma a átma jsou totožní [10] a v Kathópanišad je to vyjádřeno slovy: "Porazit nevědomost nezdolným mečem, ukutým v ohni poznání".[1]

Neortodoxní školy[editovat | editovat zdroj]

Čárváka[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Čárváka.

Čárváka, také Lókajata je neortodoxní indická filosofická škola, která se vyznačuje filosofickým skepticismem a náboženskou lhostejností.[6] Je pojmenována po svém zakladateli Čárvákovi, který je autorem spisu Bárhaspatja-sūtry.[11] Do stejné skupiny patří také buddhismus a džinismus.[6] Pro tuto školu je charakteristiský materialismus a ateismus. Přestože tato škola není přímou součástí šesti ortodoxních škol hinduismu, je hinduistickým materialistickým hnutím uvnitř hinduismu.[6]

Džinismus[editovat | editovat zdroj]

Džinistický chrám v Rankpuru, Rádžasthán, Indie
Podrobnější informace naleznete v článku Džinismus.

Džinismus, někdy též džainismus, v indické náboženské tradici známý pod názvem Džain dharma, v dévanágarí जैन धर्म. Tato neortodoxní indická filosofická škola vznikla jako reakce na hinduismus a jeho kastovní systém. Zakladatelem džinismu byl v 5. století př. n. l. Vardhamána Mahávíra, v dévanágarí वर्धमान महावीर, přezdívaný Džaina, v dévanágarí जैन a v českém překladu velký hrdina nebo vítěz. Jednou z nejvýraznějších charakteristik tohoto neortodoxního hinduistického náboženství je zdůraznění slibu čistoty a přímých následků chování (karma) každého jednotlivce. "Každý je zodpovědný za svou spásu a může ukončit cyklus opakujících se zrození".[7]

Buddhismus[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Buddhismus.
Osmidílná ušlechtilá cesta

Buddhismus je dharmická, nábožensko-filosofická škola. Jejím zakladatelem je Gautama Buddha, pravděpodobně 450 až 370 př. n. l. v severovýchodní Indii. Jedná se o jedno z nejrozšířenějších světových náboženství s přibližně 230 - 500 milióny stoupenců.[12] Přestože o narození a životě Gautamy Buddhy nejsou žádné přesné informace, všichni historici se shodují v tom, že zemřel, když mu bylo 80 let.[13] a všechny spisy o jeho učení byly sepsány až po jeho smrti.

Gautama Buddha neměl v úmyslu vytvořit filosofii o světském životě, naopak jeho myšlení formovalo úsilí o vysvobození z koloběhu zrození a smrti (samsára). Podle tohoto učení vede k tomuto cíli osmidílná ušlechtilá cesta a čtyři ušlechtilé pravdy.

Nejznámější členění buddhismu vycházející z pozdější tradice jsou:

Velké osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Mahátma Gándhí[editovat | editovat zdroj]

Gándhí v Anglii (1939)
Podrobnější informace naleznete v článku Móhandás Karamčand Gándhí.

Móhandás Karamčand Gándhí, v dévanágarí मोहनदास करमचन्द गांधी, *2. října 1869, Pórbandar, Kathiawar Agency, Britská Indie – †30. ledna 1948, Nové Dillí, Indie, byl jeden z největších politických a duchovních vůdců Indie a indického hnutí za nezávislost. Prosazoval filosofii aktivního, ale nenásilného odporu satjagraha založené na jogínském principu ahimsá (nenásilnost), která nakonec dovedla Indii k vyhlášení nezávislosti 15. srpna 1947. Gándhí je znám ve světě pod přízviskem mahátmá (महात्मा), "velký duch", který mu dal indický básník Rabindranath Tagore a v Indii také pod přízviskem bapu "otec". Indie mu formálně udělila titul "Otec národa" a 2. říjen, den jeho narozenin, je každoročně vzpomínán jako Gándhí džajantí. 15. května 2007 přijala Organizace spojených národů rezoluci, která prohlašuje 2. říjen za "Světový den nenásilí."[14][15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c ZBAVITEL, Dušan. Upanišady. Praha : DharmaGaia, 2004. ISBN 80-86685-34-9. (česky) 
  2. FRIŠ, Oldřich; VAVROUŠEK, Petr. Védské hymny. Praha : DharmaGaaia, 2000. ISBN 80-86905-62-0. (česky) 
  3. GAUTAMA, Aksapáda, Njája sútra, 5 knih po dvou kapitolách.
  4. VÁČASPATI, Mišra, Njájavárttikatátpardžatíká (9. století n. l.): Vatsájana, Njája bhášja; Udjótakara, Njája Várttika (6. století n. l.); Udajana Njájakusumáňdžali (984 n. l.); Džajanta Bhatta, Njájamaňdžarí (10. století n. l.); Bhásavaradžňa, Njájasára - přehled filosofie njáji (10. století n. l.)
  5. ŠANKARA, Mišra, Upaskára; Prašastapáda Padárthadharmasadgraha (4. století); Čandra Dašapadárthašástra (648 n. l.); Vjómašiva Vjómavatí (8. století); Šrídhara Njájakandalí (991 n. l.); Udajana Kiranávali (10. století); Šrivatsa Lílávatí (11. století)
  6. a b c d RADHAKRISHNAN, C. A; MOORE. A Sourcebook in Indian Philosophy. Princeton, USA : Princeton University Press, 1967. ISBN 0-691-01958-4. (anglicky) 
  7. a b MICHAELS, Axel. Hinduism: Past and Present. Princeton, USA : Princeton University Press, 2004. ISBN 0-691-08953-1. (anglicky) 
  8. (anglicky) For the the separation between Purusha and Prakriti as the "cardinal doctrine" of Samkhya philosophy, viz: Sen Gupta, p. 6.
  9. YOGI, Maharishi Mahesh. Bhagavad-Gita: A new translation and commentary. Fairfield, Iowa USA : MIU Press Publication U1-17-975, 1976. ISBN 0-89186-000-2. (anglicky) 
  10. FILIPSKÝ, Jan; VACEK, Jaroslav. Bhagavadgíta. Praha : Votobia, 2000. ISBN 80-7220-028-3. (česky) 
  11. MONIER-WILLIAMS, Monier M. Sir. A Sanskrit-English dictionary. Delhi, India : Motilal Banarsidass Publishers, 1990. ISBN 81-208-0069-9.  
  12. (anglicky) Major Religions of the World Ranked by Number of Adherents [online]. [cit. 2007-11-29]. adherents.com Dostupné online.  
  13. (nizozemsky)B. Dessein, prof. dr., en A. Heirmann, dra.  Boeddha, zijn leer en zijn gemeenschap  (Universiteit Gent/Academia Press , 1999).
  14. Chaudhury, Nilova [1] October 2 is global non-violence day, Hindustan Times, Datum přístupu 11-08-2010
  15. [2], General Assembly adopts texts on day of non-violence,... United Nations 15 June 2007, Datum přístupu 01-07-2007

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FRIŠ, Oldřich; VAVROUŠEK, Petr. Védské hymny. Praha : DharmaGaaia, 2000. ISBN 80-86905-62-0. (česky) 
  • APTE, Vaman Shivram. The Practical Sanskrit-English Dictionary: Fourth Revised and Enlarged Edition. Delhi, India : Motilal Banarsidass Publishers, 1965. ISBN 81-208-0567-4. (anglicky) 
  • CHATTERJEE; DATTA, Dhirendramohan. An Introduction to Indian Philosophy: Eighth Reprint Edition. Calcutta, India : Calcutta University Press, 1984. ISBN 8129111950. (anglicky) 
  • FLOOD, Gavin. An Introduction to Hinduism. Cambridge, UK : Cambridge University Press, 1996. ISBN 0-521-43878-0. (anglicky) 
  • GANDHI, M.K. Non-Violent Resistance (Satyagraha). Londýn, UK : Dover Publications, 2001. ISBN 0486416062. (anglicky) 
  • MICHAELS, Axel. Hinduism: Past and Present. Princeton, USA : Princeton University Press, 2004. ISBN 0-691-08953-1. (anglicky) 
  • RADHAKRISHNAN, S. Indian Philosophy, Volume 1, 2nd edition. Londýn, UK : George Allen & Unwin Ltd, 1929. ISBN 0691019584. (anglicky) 
  • RADHAKRISHNAN, C. A; MOORE. A Sourcebook in Indian Philosophy. Princeton, USA : Princeton University Press, 1967. ISBN 0-691-01958-4. (anglicky) 
  • STEVENSON, Leslie. Ten theories of human nature, 5th edition. Oxford, UK : Oxford University Press, 2008. ISBN 0195368258. (anglicky) 
  • MONIER-WILLIAMS, Monier M. Sir. A Sanskrit-English dictionary. Delhi, India : Motilal Banarsidass Publishers, 1990. ISBN 81-208-0069-9.  
  • YOGI, Maharishi Mahesh. Bhagavad-Gita: A new translation and commentary. Fairfield, Iowa USA : MIU Press Publication U1-17-975, 1976. ISBN 0-89186-000-2. (anglicky) 
  • YOGI, Maharishi Mahesh. The Science of Being and Art of Living. Fairfield, Iowa USA : MIU Press Publication U1-10-675, 1975. ISBN 0-89186-001-0. (anglicky) 
  • ZBAVITEL, Dušan. Upanišady. Praha : DharmaGaia, 2004. ISBN 80-86685-34-9. (česky) 
  • FILIPSKÝ, Jan; VACEK, Jaroslav. Bhagavadgíta. Praha : Votobia, 2000. ISBN 80-7220-028-3. (česky) 
  • PRABHUPÁDA, A. C. Bhaktivédánta Svámí. Bhagavad-gītā taková, jaká je, druhé vydání. Praha : Bhaktivedanta Book Trust, 1991. ISBN 91-7149-405-7. (česky) 
  • PRABHUPÁDA, A. C. Bhaktivédánta Svámí. Śrīmad Bhāgavatam (zpěv 1-10). Praha : Bhaktivedanta Book Trust. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]