Třída Furutaka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Třída Furutaka | |
|---|---|
 |
|
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Japonské císařské námořnictvo |
| Typ | těžký křižník |
| Lodě | Furutaka Kako |
| Zahájení stavby | 1922 |
| Spuštění na vodu | 1925 |
| Uvedení do služby | 1926 |
| Osud | oba potopeny |
| Předcházející třída | |
| Následující třída | třída Aoba |
| Technické údaje | |
| Výtlak | (po dokončení): 8100 tn (standardní) 9544 tn (plný) (na konci 30. let): 8700 tn (standardní) 10 507 tn (plný) |
| Délka | 185,17 m |
| Šířka | 16,51 m |
| Ponor | 5,76 m |
| Pohon | 4 turbínová soustrojí 12 kotlů 102 000 hp |
| Rychlost | 34,5 uzlu |
| Dosah | |
| Posádka | 627 |
| Výzbroj | (po dokončení): 6× 200 (6×1) 4× 76,2 mm (4×1) 2× 7,7 mm (2×1) 12× 610mm torpédomet (6×2) (na konci 30. let): 6× 203 mm (3×2) 4× 120 mm (4×1) 8× 25 mm L/60 Typ 96 (4×2) 4× 13,2 mm 8× 610mm torpédomet (2×4) |
| Pancíř | |
| Letadla | 1 |
| Radar | |
| Sonar | |
| Ostatní | |
Třída Furutaka (japonsky: 古鷹 重巡洋艦) byla třída těžkých křižníků Japonského císařského námořnictva, které se účastnily bojů druhé světové války. Byly to vůbec první postavené těžké či tzv. „Washingtonské“ křižníky.
Obsah |
[editovat] Konstrukce
U lodí této třídy byly využity některé progresivní prvky, vyzkoušené dříve u experimentálního lehkého křižníku Júbari – například využití pancéřování jako integrální části trupu, což zvyšovalo odolnost lodi a vedlo k úspoře hmotnosti.
Hlavní výzbroj šesti 200mm kanónů byla umístěna v šesti jednohlavňových věžích (po třech na přídi a zádi lodi). Ty doplňovaly čtyři 76,2mm kanóny v jednohlavňové lafetaci a dva 7,7mm kulomety. Loď nesla také dvanáct 610mm torpédometů. Pevné torpédomety byly umístěny po třech dvojicích na bocích lodi, kolmo k její ose. Křižníky byly vybaveny hydroplánem, který létal nejprve z plošiny, později z katapultu.
V druhé polovině 30. let prodělaly obě lodě celkovou modernizaci a jejich vzhled se přiblížil jejich následovníkům z třídy Aoba. Lodě byly přezbrojeny a místo šesti věží nyní nesly tři dvoudělové věže, pevné torpédomety byly odstraněny a nahradily je dva čtyřhlavňové otočné torpédomety stejné ráže (po jednom na každém boku), nový byl také systém řízení palby. Na lodích bylo instalováno deset nových kotlů (místo původních 12) a byla u nich také zabudována protitorpédová obšívka. Po rekonstrukci měla obě plavidla o něco vyšší výtlak a při stejné délce měly nyní šířku 16,93 m a ponor 5,61 m.
[editovat] Nasazení
Lodě čekalo intenzivní nasazení v první fázi války v Pacifiku, bylo však poměrně krátké, jelikož oba kusy byly potopeny již v bojích o ostrov Guadalcanal v roce 1942.
V srpnu 1942 bojovaly Furutaka a Kako v bitvě u ostrova Savo, ve které se Japoncům podařilo potopit čtyři spojenecké těžké křižníky – ovšem již následujícího dne Kako potopila americká ponorka USS S-44.
Furutaka poté bojovala v bitvě u východních Šalamounů a v říjnu 1942 byla potopena v bitvě u mysu Esperance.
[editovat] Odkazy
[editovat] Prameny
- Ivo Pejčoch, Zdeněk Novák, Tomáš Hájek. Válečné lodě 4. Naše vojsko (1993). ISBN 80-206-0357-3
Těžké křižníky japonského císařského námořnictva  |
|
|---|---|
| Třída Furutaka*: | Furutaka • Kako |
| Třída Aoba*: | Aoba • Kinugasa |
| Třída Mjókó: | Mjókó • Nači • Haguro • Ašigara |
| Třída Takao: | Takao • Atago • Maja • Čókaj |
| Třída Mogami**: | Mogami • Mikuma • Suzuja • Kumano |
| Třída Tone: | Tone • Čikuma |
| * – Někdy je třída Aoba řazena jako součást třídy Furutaka [1] ** – Původně stavěné jako lehké křižníky |
|
