Nači (1927)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ještě nedokončený Nači těsně po rychlostních zkouškách v listopadu 1928
Základní údaje Vlajka
Typ: těžký křižník
Třída: Třída Mjókó
Číslo trupu: 6[1]
Objednána: Námořní arsenál v Kure
Zahájení stavby: 26. listopadu 1924
Spuštěna na vodu: 15. června 1927
Uvedena do služby: 28. listopadu 1928 (ale dokončen až v dubnu 1929[2])
Osud: Potopen 5. listopadu 1944 americkými letadly
Poloha vraku: přibližně [2] nebo 14° 23′ s. š., 120° 25′ v. d.[3]

Souřadnice: 14° 31′ s. š., 120° 44′ v. d.
Cena: 21 900 000 ¥[1][4]
Takticko-technická data
Výtlak: Po dokončení:
10 545 T standard[4]
13 330 T (13 543,9 t) při zkouškách v květnu 1929 (se 2/3 paliva a zásob)[5][6]
14 663 T plný[4]

Po modernizaci 1936:
11 625 T standard[7]
15 637 T plný[7]
Délka: 203,73 m celkem[4]
201,76 m na vodorysce[4]
192,02 m mezi svislicemi[4]
Šířka: 17,88 m po dokončení[4]
18,99 m po modernizaci 1934/35[8]
Ponor: 6,23 m po dokončení[4]
6,28 m po modernizaci 1934/35[9]
Pohon: 4 sestavy parních turbín Kampon[10]
12 kotlů Kampon Ro–Gó[11]
4 lodní šrouby o průměru 3,85 m, max. 320 otáček/minutu[12]
130 000 shp (96,9 MW)[4]
Palivo: 2472 t mazutu po dokončení[12]
Průměrná spotřeba při výtlaku 12 000 T a průměrné rychlosti 13,9 uzlu (25,74 km/h): 4,25 t/h[11]

2214 t + 480 t v nádržích protitorpédové obšívky po modernizaci 1939/41[12]
Rychlost: Projektováno:
35,5 uzlu (65,75 km/h)[1]
Po modernizaci 1934/35:
34 uzlů (62,97 km/h)[9]
Dosah: Projektováno:
8000 námořních mil (14 816 km) při 14 uzlech (25,9 km/h)[11] nebo 13,5 uzlu (25,00 km/h)[1]

Po dokončení:
7000 nm (12 964 km) při 14 uzlech[4][11]

Teoreticky po modernizaci 1939/41:
7900 nm (14 630 km) při 14 uzlech[12]
Posádka: 704[4]
Pancíř: 102 mm boční pás[13]
35 mm hlavní paluba[13]
76 mm barbety[13]
25 mm dělové věže[13]
celkem 2024 t pancíře[13]
Výzbroj: Po dokončení 1928:[14]
10 x 200 mm/50 typu 3. roku (5xII)
6 x 120 mm/45 typu 10. roku (6xI)
2 x 7,7mm kulomety typu 92 (Lewis, 2xI)[15]
12 x 610mm torpédometů typu 13 (4xIII) a 24 torpéd typu 8 č. 2 (8 Nendo šiki 2 gó)[15]

...

Září 1944:
10 x 203,2 mm/50 typu 3. roku (5xII)
8 x 127 mm/40 typu 89 (4xII)
48 x 25 mm/60 typu 96 (10xII, 28xI)[2][16]
12 x 610mm torpédometů (4xIII) typu 92 model 1
Elektronika: Podle Bukała:
přehledový radar 21 gó dentan kai 3 od září 1943 do listopadu 1943
přehledový radar 22 gó dentan kai 4M od prosince 1943 do září 1944
přehledový radar 13 gó od srpna 1944
přehledový a střelecký radar 22 gó dentan kai 4S od září 1944[17]
hydrofon 93 šiki 2 gó přibližně od druhé poloviny roku 1943[18]

Podle Hackett & Kingsepp:
přehledový radar 21 gó od srpna 1943
„nový typ“ přehledového radaru 21 gó od listopadu 1943
přehledový radar 13 gó od října 1944[2]
Letadla: Po dokončení:
1 katapult Kure šiki 1 gó (délka 19,4 m)
1 hydroplán E2N1

Po modernizaci 1934/35:
2 katapulty Kure šiki 2 gó šašucu 3 gata
3 hydroplány E7K2 a E7K1

Po modernizaci 1939/41:
2 katapulty Kure šiki 2 gó šašucu 5 gata
až 3 hydroplány v kombinacích:
1 E7K1 a 2 E7K2 (po přestavbě)
1 F1M2 a 2 E7K2 (od listopadu 1941)
2 F1M2 a 1 E13A1 (březen–květen 1942)
1 F1M2 a 2 E13A1 (jaro–léto 1943)
pouze 2 E13A1 (od října 1944)[19]

Nači (japonsky: 那智hora v prefektuře Wakajama) byl těžký křižník Japonského císařského námořnictva třídy Mjókó, jejíž jednotky byly v době svého dokončení nejsilněji vyzbrojenými těžkými křižníky na světě. Účastnil se bojů za druhé světové války.

Po vypuknutí války v Pacifiku podporoval japonský útok na Filipíny, obsazení Ambonu a Celebes. Během podpory invaze do Holandské východní Indie se zúčastnil bitvy v Jávském moři i navazující bitvy u Baweanu. Počátkem června 1942 se zúčastnil operace „AL“ proti Aleutám. Během svého působení v severním Pacifiku se v březnu 1943 zúčastnil bitvy u Komandorských ostrovů.

V říjnu 1944 se během bitvy u Leyte zúčastnil závěrečné fáze bitvy v průlivu Surigao, kde se srazil s hybridním těžkým křižníkem Mogami. Během oprav v Manilské zátoce jej 5. listopadu 1944 napadla a potopila letadla z letadlových lodí TG 38.3 USS Ticonderoga a USS Lexington.

U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhém

Popis[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Třída Mjókó.

Nači se vyznačoval (jako všechny jednotky třídy Mjókó) charakteristickou siluetou se třemi dělovými věžemi na přídi (dělová věž č. 2 byla v superpozici), dvěma na zádi, dvěma šikmými komíny a relativně malým můstkem (v porovnání s jinak velice podobnou následující třídou Takao).

Hlavní dělostřeleckou výzbroj tvořilo zpočátku deset 200mm děl s hlavní délky 50 ráží v pěti dvouhlavňových věžích modelu D. Ty byly v roce 1932 nahrazeny za stejný počet výkonnějších 203mm kanónů s delším dostřelem a těžším projektilem při zachování dělových věží modelu D.[20][21]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Stavba čtyř nových křižníků byla schválena parlamentem v březnu 1923, přičemž stavba prvních dvou jednotek měla být financována z rozpočtu fiskálního roku 1923 a 1924. Velké zemětřesení v Kantó z 1. září 1923 si ale vynutilo posunutí zahájení stavby. Druhá jednotka nesla zpočátku označení Dai–roku kókjú džunjókan (第六高級巡洋艦 ~ 6. křižník třídy A), ale 10. prosince 1923 bylo šestému těžkému křižníku pro císařské námořnictvo přiděleno jméno Nači.[1] Stavba byla zahájena na skluzu číslo 3 Kure kaigun kóšó (呉海軍工廠 ~ Námořní arsenál Kure) až 26. listopadu 1924[1] (jako předposlední ve třídě). Dne 24. prosince došlo při stavbě k neštěstí, když se při zvedání nadměrného nákladu převrátily dva přístavní jeřáby a zabily tři dělníky.[22] Dne 15. června 1927 byl Nači spuštěn na vodu jako druhý ve své třídě.

Od 21. května 1928 vykonával funkci gisó inčó (艤装員長 ~ vrchní dozorce dokončovacích prací) taisa (大佐 ~ námořní kapitán) Jošijuki Niijama. Ten byl také od 10. září 1928 až do 30. listopadu 1929 prvním velitelem Nači.[23][2]

I když Nači ještě nebyl na podzim 1928 zcela dokončen, bylo – vzhledem k plánované „korunovaci“ císaře Hirohita – rozhodnuto přijmout Nači do služby a prezentovat jej na korunovační námořní přehlídce. Toto politické rozhodnutí bylo motivováno zahraniční účastí – zejména lodí Royal Navy – na přehlídce.[2][5] Práce na Nači byly proto 22. října zastaveny a provizorně dokončený křižník ještě téhož dne vyplul na cvičnou plavbu. Při výtlaku 12 200 T, výkonu strojů 133 670 koňských sil (99,68 MW – nejvíc z celé třídy) a 322 otáčkách šroubů za minutu dosáhl rychlosti 35,53 uzlů (65,802 km/h).[5] Dne 26. listopadu 1928 byl oficiálně přijat do služby.[2][5] Stal se tak první lodí své třídy, která byla „dokončena“ a zároveň prvním washingtonským křižníkem císařského námořnictva, který byl od počátku projektován podle restrikcí washingtonské konference. Přesto ale Nači dohodnutý maximální standardní výtlak 10 000 T překročil.[24]

Dne 4. prosince 1928 se Nači zúčastnil slavnostní přehlídky v Jokohamě a po jejím skončení se opět vrátil do loděnice. Opravdu dokončen byl až v dubnu 1929.[2]

Služba[editovat | editovat zdroj]

Od modernizace 1934/35 až do počátku války nesl Nači dvouplošné hydroplány Kawaniši E7K

Po skutečném dokončení zahájil v květnu 1929 Nači druhé zkoušky. Po ukončení zkoušek hostil Nači ve dnech 28. a 29. května císaře Hirohita na jeho cestě z Jokohamy do Ósaky. Cesta vedla přes ostrov Hačijó a města Kušimoto a Kóbe. Spolu s Nači plula bitevní loď Nagato a doprovázela je 3. kučikutai (駆逐隊 ~ divize torpédoborců). Druhý den cesty Hirohito přestoupil na bitevní loď, která mu přece jen poskytovala větší pohodlí.[5][2]

Když vstoupily do služby i zbývající jednotky, byla 30. listopadu zřízena 4. džunjókan sentai (巡洋艦戦隊 ~ křižníková divize) tvořená všemi čtyřmi křižníky třídy Mjókó a podřízena 2. kantai (艦隊 ~ loďstvo). Vlajkovou lodí se stala Ašigara.[5]

Dne 20. ledna 1945 byl Nači vyškrtnut ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Bukała, str. 11
  2. a b c d e f g h i j HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. IJN NACHI: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2009-09-04, [cit. 2009-09-27]. 11. revize. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Bukała, str. 74 a 75
  4. a b c d e f g h i j k Bukała, str. 80
  5. a b c d e f Bukała, str. 40
  6. EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R.. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 9780870211928. S. 573. (anglicky) 
  7. a b Bukała, str. 47
  8. Bukała, str. 14
  9. a b Bukała, str. 16
  10. Bukała, str. 20
  11. a b c d Bukała, str. 21
  12. a b c d Bukała, str. 22
  13. a b c d e Bukała, str. 22 až 24
  14. Bukała, str. 24
  15. a b Bukała, str. 31
  16. BÉZA, Michal. Nachi [online]. military.cz, [cit. 2009-09-27]. Dostupné online.  
  17. Bukała, str. 37 až 39
  18. Bukała, str. 39
  19. Bukała, str. 35 až 37
  20. Japanese 20 cm/50 (7.9") 3rd Year Type No. 1 [online]. navweaps.com, rev. 2007-04-19, [cit. 2009-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Japanese 20 cm/50 (8") 3rd Year Type No. 2 [online]. navweaps.com, rev. 2007-12-31, [cit. 2009-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Bukała, str. 12
  23. Hiroshi Nishida. Materials of IJN (Naval Academy class 32) [online]. 2001, [cit. 2009-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Evans & Peattie, str. 228, 229 a 573

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky) 
  • BUKAŁA, Grzegorz. Krążowniki typu „Myôkô“. Tarnowskie Góry : Okręty Wojenne, 2007. ISBN 978-83-915653-7-7. (polsky) 
  • DULL, Paul S. A Battle History of the Imperial Japanese Navy (1941-1945). Annapolis : Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-59114-219-5. (anglicky) 
  • PATTON, Wayne. Japanese Heavy Cruisers of World War II. Carrollton, Texas : Squadron Signal, 2006. (Warships in Action; sv. 26) ISBN 0-89747-498-8. (anglicky) 
  • SZEWCZYK, Andrzej; TROJCA, Waldemar. Japońskie krążowniki ciężkie. Warszawa : Militaria, 1994. ISBN 83-86209-03-8. (polsky)  – převážně technický popis
  • TULLY, Anthony P.. Battle of Surigao Strait. Bloomington & Indianapolis : Indiana University Press, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-253-35242-2. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kaligrafický symbol
Článek obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.
  • V tomto článku byly použity překlady textů z článků Japanese cruiser Nachi na anglické Wikipedii a 那智 (重巡洋艦) na japonské Wikipedii.
  • BÉZA, Michal. Nachi [online]. military.cz, [cit. 2009-09-27]. Dostupné online.  
  • HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. IJN NACHI: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2009-09-04, [cit. 2009-09-27]. 11. revize. Dostupné online. (anglicky) 
  • TULLY, Anthony P.. MYSTERIES OF THE IMPERIAL JAPANESE NAVY: The NACHI ~ MOGAMI Collision: A Study in the Fragility of History [online]. combinedfleet.com, 1997-04-01, [cit. 2009-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  • TULLY, Anthony P.. MYSTERIES/UNTOLD SAGAS OF THE IMPERIAL JAPANESE NAVY: Located/Surveyed Shipwrecks of the Imperial Japanese Navy [online]. combinedfleet.com, 2003-05-23, rev. 2009-09-04, [cit. 2009-09-27]. Dostupné online. (anglicky)