Třída Tenrjú
| Třída Tenrjú | |
|---|---|
 Tenrjú | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Japonské císařské námořnictvo |
| Typ | lehký křižník |
| Lodě | 2 |
| Osud | potopeny |
| Předchůdce | třída Čikuma |
| Nástupce | třída Kuma |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 3230 T standardní projektovaný 3495 T normální projektovaný Tacuta při zkouškách 26. března 1919: 3605,1 t normální 4621,0 t plný[1] |
| Délka | 142,646 m celkem 139,268 m na vodorysce (projektovaná; při normálním výtlaku) 134,112 m mezi svislicemi[1] |
| Šířka | 12,344 m celkem[1] |
| Ponor | 3,962 m projektovaný; při normálním výtlaku[1] |
| Pohon | 10 kotlů Ro-gó Kanpon šiki (6 velkých, 4 malé)[1] 3 sestavy parních turbín Brown-Curtis 51 000 k na hřídeli (37 510,4 kW)[p 1] projektováno[2] |
| Rychlost | 33 uzlů projektovaná[2] (~ 61,1 km/h) |
| Dosah | 5000 nám. mil při 14 uzlech projekt[2] (9260 km při 25,9 km/h) |
| Posádka | 337[2] |
| Výzbroj | Po dokončení: 4× 140mm kanón typu 3. roku (4×1) 1× 76,2mm kanón typu 3. roku 2× 6,5mm kulomet typu 3. roku (2×1) 6× 533mm torpédomet typu 6 (2×3) 48 min č. 1[1] |
| Pancíř | až 63,4 mm boční pás (38 mm + 25,4 mm) 22,2 a 25,4 mm paluba 50,8 mm velitelská věž celkem 176 t pancíře[1] |
| Ostatní | 2× 47mm salutační kanóny Jamauči (2×1)[1] |
Třída Tenrjú (天龍型 Tenrjú gata) byla třída lehkých křižníků japonského císařského námořnictva z první světové války. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1919 až 1944. Oba křižníky byly potopeny za druhé světové války.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Křižníky byly navrženy jako vlajkové lodě japonských torpédoborců. Jejich koncepce byla inspirována britskou třídou Arethusa. Postaveny byly dvě jednotky této třídy.[3]
Jednotky třídy Tenrjú:[3]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|
| Tenrjú (天龍) |
Jokosuka | 17. května 1917 | 11. března 1918 | 20. listopadu 1919 | Dne 18. prosince 1942 byl potopen u Nové Guiney americkou ponorkou USS Albacore (SS-218). |
| Tacuta (龍田) |
Sasebo | 24. července 1917 | 29. května 1918 | 31. března 1919 | Dne 13. března 1944 byl potopen poblíž Jokosuky americkou ponorkou USS Sand Lance (SS-381). |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Výzbroj tvořily čtyři 140mm kanóny typu 3. roku, jeden 76,2mm kanón typu 3. roku, dva 6,5mm kulomety a dva trojité 533mm torpédomety. Byly to vůbec první japonské křižníky nesoucí trojhlavňové torpédomety.[3] Pohonný systém tvořilo 10 kotlů Kampon a tři turbíny Brown-Curtis o výkonu 51 000 shp, pohánějící tři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 33 uzlů. Dosah byl 6000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[3]
Modifikace[editovat | editovat zdroj]
Roku 1937 byly původní kulomety nahrazeny dvěma 13,2mm kulomety. Roku 1940 byly kulomety a 76mm kanón nahrazeny dvěma dvojitými 25mm kanóny typu 96, které roku 1942 posílily další čtyři hlavně. Křižník Tacuta dostal roku 1943 ještě dva 25mm kanóny, čtyři vrhače a dva spouštěče hlubinných pum a dále dva radary.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nebyl přehodnocen výkon japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 790. (anglicky)
- ↑ a b c d Lacroix & Wells, str. 791
- ↑ a b c d e TENRYU light cruisers (1919) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-02-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky)
- PATTON, Wayne. Japanese Light Cruisers of World War II. Carrollton, Texas: Squadron/Signal Publications (Warships in action; sv. 25). ISBN 0-89747-497-X. 4025. (anglicky)
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Tenrjú na Wikimedia Commons
