Třída Aoba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Aoba
Aoba po dokončení
Aoba po dokončení
Obecné informace
Uživatelé Vlajka japonského válečného námořnictva Japonské císařské námořnictvo
Typ Těžký křižník
Lodě Kinugasa
Aoba
Zahájení stavby 1924
Spuštění na vodu 1926
Uvedení do služby 1927
Osud potopeny 1942 a 1945
Předchůdce Třída Furutaka
Následovník Třída Mjókó
Technické údaje
Výtlak Projektovaný:
(7100 T standardní)
7500 T normální
8910 t 2/3 při zkouškách

Aoba 19. září 1927:
7814 t lehký
8300 T standardní
8840 T normální
9820 t 2/3 při zkouškách
10 583 t plný[1]

Plánováno po rekonstrukci:[p 1]
8879 t lehký
9129 t lehký s balastem
10 850 t 2/3 při zkouškách
11 690 t plný

Reálně po rekonstrukci:[p 1]
8738 t lehký
10 822 t 2/3 při zkouškách
11 660 t plný[1]
Délka 176,784 m mezi svislicemi
185,166 m celkem

Na vodorysce při 2/3 zk. výtlaku:
181,356 m projektovaná
183,497 m po dokončení
183,48 m Aoba po rekonstrukci[p 1][1]
Šířka Na vodorysce při 2/3 zk. výtlaku:
15,480 m projektovaná
15,868 m po dokončení

Maximum po dokončení:
16,506 m na střední palubě
15,480 m pod projektovanou vodoryskou

Po rekonstrukci:[p 1]
17,56 m na vodorysce při 2/3 zk. výtlaku
17,56 m maximální[1]
Ponor Při 2/3 zkouškovém výtlaku:
4,496 m projektováno
5,720 m Aoba po dokončení
5,71 m Kinugasa po dokončení
5,66 m Aoba po rekonstrukci[p 1][1]
Pohon Po dokončení:
12 kotlů Ro-gó Kanpon šiki (8 velkých, 2 střední, 2 malé)
4 sestavy parních turbín (Kawasaki-Brown-Curtis na Kinugasa a Micubiši-Parsons na Aoba)
102 000 k (75 020,9 kW) projektováno[1]

Po rekonstrukci:[p 1]
110 000 k (80 904,9 kW) projektováno
108 456 k (79 769,3 kW) Aoba při zkouškách[1]
Palivo Projektováno:
1400 t topného oleje
400 t uhlí

Po rekonstrukci:[p 1]
2040 t topného oleje[1]
Rychlost 34,5 uzlů (63,89 km/h) projektovaná
34,0 uzlů (62,97 km/h) projektovaná po rekonstrukci[p 1][1]
Dosah Po dokončení:
7000 námořních mil (12 964 km) při 14 uzlech (25,9 km/h) projektováno

Po rekonstrukci:[p 1]
8000 námořních mil (14 816 km) při 14 uzlech projektováno
8223 námořních mil (15 229 km) při 14 uzlech reálně[1]
Posádka Po dokončení:
622 po dokončení (45 důstojníků + 577 mužstvo)
632 až 647 reálně

Po rekonstrukci:[p 1]
Kinugasa: 657 (50 důstojníků + 607 mužstvo)
Aoba: 680 (54 důstojníků + 626 mužstvo)[1]
Výzbroj Po dokončení:
200 mm/50 typu 3. roku (3×II)
120 mm/45 typu 10. roku (4×I)
7,7 mm/87 kulomet typu RU (2×I)
12× 610mm torpédometů typu 12 (6xII pevné)
až 24 torpéd typu 8. roku č. 2[1]

Od 1932/1933 navíc:
13,2mm kulomet Hotchkiss (2×IV)[2]

Po rekonstrukci:[p 1]
203,2 mm/50 typu 3. roku (3×II)
4× 120 mm/45 typu 10. roku (4×I)
25 mm/60 typu 96 (4xII)
4× 13,2mm kulomet Hotchkiss (2×II)
8× 610mm torpédometů typu 92 model 1 (2xIV)
16 torpéd typu 90 (od roku 1940 pak torpéda typu 93)[1]

Válečný vývoj výzbroje na Aoba je popsán v příslušném článku
Pancíř Po dokončení:
76 mm boční pás
35 až 51 mm muniční sklady
32 až 35 mm střední paluba nad kotelnami a strojovnami
48 mm horní paluba nad kotelnami a strojovnami
25 mm dělové věže
12,7 až 25 mm strojovna kormidla (stěny a strop)
celkem necelých 1200 t pancíře[1]

Po rekonstrukci navíc:[p 1]
36 mm kormidelna[3]
Letadla Kinugasa od března 1928,
Aoba od 1929
:
1 katapult
1 hangár
až 1 hydroplán

Po rekonstrukci:[p 1]
1 katapult
až 2 hydroplány[4]
Radar (viz Aoba)
Sonar (viz Aoba)
Ostatní Po dokončení:
3× 90cm světlomet typu SU
2× 40cm navigační světlomet
2× dělostřelecký zaměřovač typu 14
2× torpédový zaměřovač typu 14
sokutekiban typu 13[p 2]
4× 3,5m dálkoměr typu 14
2× 6m dálkoměr typu 14
směrový radiozaměřovač

Po rekonstrukci:[p 1]
3× 110cm světlomet typu 92
2× zaměřovač světlometů typu 94
2× navigační světlomet
2× 1,5m navigační dálkoměr typu 14
2× dělostřelecký zaměřovač typu 94
3× 6m dálkoměr typu 14
sokutekiban typu 92
1× balistický počítač typu 92
2× systém řízení pl. palby typu 94 se 4,5m dálkoměrem
2× protiletadlový zaměřovač typu 95
2× torpédový sokutekiban typu 93
2× torp. zaměřovač typu 91 model 3
2× panel řízení palby typu 92
1× torpédový počítač typu 93
1× směrový radiozaměřovač

Od 1941 navíc:
demagnetizační cívky

Válečný vývoj výstroje na Aoba je popsán v příslušném článku
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Aoba (青葉型 Aoba gata) byla třída dvou těžkých křižníků japonského císařského námořnictva postavených v letech 1924 až 1927 podle Hiragova projektu 7500T průzkumných křižníků, který byl ale dodatečně modifikován. Původně se mělo jednat o třetí (Kinugasa) a čtvrtou (Aoba) jednotku třídy Furutaka, ale vzhledem ke změnám v projektu byly nakonec oba křižníky klasifikovány jako samostatná třída. Spolu s třídou Furutaka byly původně stavěny jako velké průzkumné křižníky, ale podle washingtonské a londýnské konference spadly do kategorie těžkých křižníků. To z nich učinilo jediné předwashingtonské těžké křižníky císařského námořnictva a zároveň jediné japonské těžké křižníky, které nepřekročily 10 000T limit stanovený washingtonskou konferencí.

Třída Aoba se od Furutaka lišila zejména hlavní baterií šesti 200mm kanónů typu 3. roku instalovanými již od počátku ve třech dvouhlavňových dělových věžích modelu C: dvou na přídi a jedné na zádi. Dále se jednotky odlišovaly sekundární a protiletadlovou výzbrojí založenou od počátku na čtyřech 120mm kanónech typu 10. roku. Také se u nich počítalo s umístěním katapultu a Kinugasa se dokonce stala prvním plavidlem císařského námořnictva, které bylo katapultem vybaveno.

Koncem 30. let prošly obě jednotky velkou rekonstrukcí. Ta byla oficiálně dokončena 30. října 1940 a obnášela zejména modernizaci kotlů (po rekonstrukci se v kotlích spaloval výhradně topný olej), instalaci nových výdutí protitorpédové obšívky, rekonstrukci a zvýšení můstku, zrušení pevných torpédometů v trupu a instalaci otočných torpédometů na horní palubu, modernizaci systémů řízení palby a přezbrojení hlavní baterie na 203,2mm kanóny typu 3. roku při zachování dělových věží modelu C. Po přestavbě se z nich (spolu s třídou Tone) staly také jediné těžké křižníky císařského námořnictva vybavené systémem řízení protiletadlové palby typu 94. Od modernizovaných jednotek třídy Furutaka se dala třída Aoba rychle identifikovat umístěním katapultu mezi hlavním (~ zadním) stožárem a zadní dělovou věží.

Obě jednotky často operovaly spolu s jednotkami předchozí třídy Furutaka. Vedle účasti na předválečných námořních cvičeních a námořních přehlídkách se oba křižníky koncem 20. a během 30. let několikrát objevily v čínských vodách. Obě jednotky se též zúčastnily druhé světové války v Tichomoří: Kinugasa byla potopena během bitvy u Guadalcanalu v listopadu 1942, zatímco Aoba byla zničena až v červenci 1945 americkými bombardéry při náletech na Kure.

Související informace naleznete také v článku Třída Furutaka.
U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhém
Míry jsou uváděny v jednotkách uváděných v pramenech s případným přepočtem do metrické soustavy v závorce. Pro přepočet koňské síly bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu[p 3]
Při přepisu japonštiny byla použita česká transkripce

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Po mnohých peripetiích dospělo počátkem 20. let 20. století císařské námořnictvo k projektu 7500T průzkumných křižníků. Podle omezeného programu (海軍軍備制限計画 Kaigun gunbi seigen keikaku) z roku 1922 a doplňovacího programu válečných plavidel z roku 1923 (大正12年度艦艇補充計画 Taišó 12-nendó kantei hodžú keikaku) měla budoucí třída Furataka zahrnovat čtyři jednotky postavené podle Hiragova projektu 7500T průzkumných křižníků.[5]

Vedení Kihon keikaku (基本計画 ~ podsekce základních návrhů) Zósenbu (造船部 ~ sekce lodních konstrukcí/4. sekce) Kaigun kansei honbu (海軍艦政本部 ~ námořní technický úřad) převzal po Hiragovi zósen čúsa (造船中佐 ~ fregatní kapitán/lodní konstruktér) Kikuo Fudžimoto. Původní Hiragův návrh měl hlavní výzbroj umístěnou v šesti jednohlavňových lafetacích modelu A. Gunreibu (軍令部 ~ námořní generální štáb) požadoval náhradu lafetací modelu A za nové dvouhlavňové lafetace a instalaci katapultu. Fudžimoto proto upravil původní 7500T projekt: nástavby za komínem byly přepracovány, aby se uvolnilo místo pro katapult a hlavní výzbroj měla být umístěna ve třech dělových věžích modelu C. V roce 1926 přijalo císařské námořnictvo do výzbroje nový protiletadlový 120mm kanón typu 10. roku, který byl rovněž zapracován do modifikovaného projektu. Stavba první dvojice jednotek třídy Furutaka již příliš pokročila, než aby bylo možné bez větších úprav osadit dvouhlavňové věže. Rovněž stavba druhé dvojice již byla zahájena, ale nacházela se v raném stádiu a tak bylo možné druhé dvě jednotky dokončit podle modifikovaného projektu. Během stavby byly na obou jednotkách nové třídy Aoba rovnou provedeny úpravy, které odstraňovaly nedostatky zjištěné z provozu třídy Furutaka (např. zvýšení komínu, aby kouř neobtěžoval můstek).[6]

Jednotky třídy Aoba[editovat | editovat zdroj]

Číslo Jméno Loděnice Položení kýlu Spuštění Přijetí do služby Osud
3 Kinugasa
(衣笠)
Kawasaki, Kóbe 1924-01-2323. ledna 1924 1926-10-2424. října 1926 1927-09-3030. září 1927 1942-11-1414. listopadu 1942 potopena americkými palubními bombardéry během bitvy u Guadalcanalu, jižně od ostrova Rendova[7][8]
4 Aoba
(青葉)
Micubiši, Nagasaki 1924-02-044. února 1924 1926-09-2525. září 1926 1927-09-2020. září 1927 1945-07-2828. července 1945 zničena v Kure americkými bombardéry[7][9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n Míněna velká rekonstrukce dokončená u obou jednotek 30. října 1940
  2. Ačkoliv to Lacroix & Wells u popisu můstku Aoba nezmiňují, pravděpodobně byly u sokutekiban umístěny i henkjo ricuban typu 11 a kjori tokei (距離時計 ~ vzdálenostní hodiny), které zpravidla doplňovaly sokutekiban typu 13 – viz Lacroix & Wells, str. 770
  3. Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 804 až 807. (anglicky) 
  2. Lacroix & Wells, str. 76
  3. Lacroix & Wells, str. 259
  4. Lacroix & Wells, str. 68, 805 a 807
  5. Lacroix & Wells, str. 53 a 82
  6. Lacroix & Wells, str. 52
  7. a b Lacroix & Wells, str. 804
  8. HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS KINUGASA: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2007-11-27, [cit. 2011-08-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS AOBA: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2009-09-03, [cit. 2011-08-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GÓRALSKI, Waldemar; SKWIOT, Mirosław. Heavy cruiser Aoba (Super drawings in 3D). Lublin : Kagero, 2008. ISBN 978-83-60445-44-0. (anglicky) 
  • LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky) 
  • PATTON, Wayne. Japanese Heavy Cruisers of World War II. Carrollton, Texas : Squadron Signal, 2006. (Warships in Action; sv. 26) ISBN 0-89747-498-8. (anglicky) 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Druhá světová válka. Praha : Naše vojsko, 1993. (Válečné lodě; sv. 4) ISBN 80-206-0357-3.  
  • SZEWCZYK, Andrzej; TROJCA, Waldemar. Japońskie krążowniki ciężkie. Warszawa : Militaria, 1994. ISBN 83-86209-03-8. (polsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Kaligrafický symbol
Článek obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.
  • NISHIDA, Hiroshi. Aoba class heavy cruisers [online]. 2002, [cit. 2011-08-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  • HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS AOBA: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2009-09-03, [cit. 2011-08-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  • HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS KINUGASA: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2007-11-27, [cit. 2011-08-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Yuzuru Hiraga Digital Archive [online]. Tokio: The University of Tokyo, [cit. 2011-05-18]. Kapitola 巡洋艦:古鷹型 (Džunjókan: Furutaka-gata). Dostupné online. (japonsky) – vedle podkladů pro třídu Furutaka (katalog 加古,古鷹等説明掛図) obsahuje i materiály předchozích (i nesouvisejících) projektů (souhrnně označené jako katalog 7100噸軽巡設計計画案) a podklady pro třídu Aoba a následující jednotky