Kako (1925)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kako před dokončením v dubnu 1926
Základní údaje Vlajka
Typ: Těžký křižník
Třída: Furutaka
Číslo trupu: 1[1]
Jméno podle: 加古 ~ řeka v prefektuře Hjógo
Objednána: v loděnici Kawasaki v Kóbe[2]
Zahájení stavby: 17. listopadu 1922[2]
Spuštěna na vodu: 10. dubna 1925[2]
Uvedena do služby: 20. července 1926
Osud: 10. srpna 1942 potopen americkou ponorkou
Poloha vraku: [3]

Souřadnice: 2°28′ j. š., 152°11′ v. d.
Cena: 15 000 000 jenů odhad při zahájení stavby[4]
Takticko-technická data
Výtlak: Projektovaný:
(7100 T standardní)
7500 T normální
8568 t 2/3 při zkouškách

18. července 1926:
7601 t lehký
7950 T standardní
8530 T normální[1]
9502,1 t 2/3 při zkouškách[5]
10 252 t plný[1]

Po rekonstrukci:[p 1]
8626 t lehký
10 535 t 2/3 při zkouškách
11 295 t plný[1]
Délka: 176,784 m mezi svislicemi
185,166 m celkem

Na vodorysce při 2/3 zk. výtlaku:
181,356 m projektovaná
183,440 m po dokončení
183,47 m po rekonstrukci[p 1][1]
Šířka: Na vodorysce při 2/3 zk. výtlaku:
15,480 m projektovaná
15,817 m po dokončení

Maximum po dokončení:
16,506 m na střední palubě
15,480 m pod projektovanou vodoryskou

Po rekonstrukci:[p 1]
16,92 m na vodorysce při 2/3 zk. výtlaku
16,93 m maximální[1]
Ponor: Při 2/3 zkouškovém výtlaku:
4,496 m projektováno
5,560 m po dokončení[p 2]
5,63 m po rekonstrukci[p 1][1]
Pohon: Po dokončení:
12 kotlů Ro-gó Kanpon šiki (8 velkých, 2 střední, 2 malé)
4 sestavy parních turbín Kawasaki-Brown-Curtis
102 000 k (75 020,9 kW[p 3]) projektováno[1]

Po rekonstrukci:[p 1]
10 kotlů Ro-gó Kanpon šiki (všechny velké)
4 sestavy parních turbín Kawasaki-Brown-Curtis
110 000 k (80 904,9 kW[p 3]) projektováno[1]
Palivo: Projektováno:
1400 t topného oleje
400 t uhlí

Po dokončení:
1010 t topného oleje
570 t uhlí

Po rekonstrukci:[p 1]
1858 t topného oleje[1]
Rychlost: 34,5 uzlů (63,89 km/h) projektovaná
33,3 uzlů (61,67 km/h) projektovaná po rekonstrukci[p 1]
32,95 uzlů (61,023 km/h) dosažená po rekonstrukci[p 1][1]
Dosah: Po dokončení:
7000 námořních mil (12 964 km) při 14 uzlech (25,9 km/h) projektováno
6000 námořních mil (11 112 km) při 14 uzlech (25,9 km/h) reálně

Po rekonstrukci:[p 1]
7900 námořních mil (14 630,8 km) při 14 uzlech (25,9 km/h) reálně[1]
Posádka: Projektováno:
604 po dokončení (45 důstojníků + 559 mužstvo)
639 po rekonstrukci[p 1] (50 důstojníků + 589 mužstvo)[1]
Pancíř: Po dokončení:
76 mm boční pás
35 až 51 mm muniční sklady
32 až 35 mm střední paluba nad kotelnami a strojovnami
48 mm horní paluba nad kotelnami a strojovnami[1]
12,7 až 25 mm kormidelna (stěny a strop)[6]
celkem necelých 1200 t pancíře[1]

Po rekonstrukci navíc:[p 1]
36 mm kormidelna
10 mm navigační můstek
57 mm barbety nad skladovací palubou[7]
Výzbroj: Po dokončení:
200 mm/50 typu 3. roku (6×I)
76,2 mm/40 typu 3. roku (4×I)
7,7 mm/87 kulomet typu RU (2×I)
12× 610mm torpédometů typu 12 (6xII pevné)
až 24 torpéd typu 8. roku č. 2[1]

Od 1932:
6× 200 mm/50 typu 3. roku (6×I)
120 mm/45 typu 10. roku (4×I)
13,2mm kulomet Hotchkiss (2×II)
12× 610mm torpédometů typu 12 (6xII pevné)
až 24 torpéd typu 8. roku č. 2[8]

Po rekonstrukci:[p 1]
203,2 mm/50 typu 3. roku (3×II)
4× 120 mm/45 typu 10. roku (4×I)
25 mm/60 typu 96 (4xII)
13,2mm kulomet Hotchkiss (2×II)
8× 610mm torpédometů typu 92 model 1 (2xIV)
16 torpéd typu 90 (od roku 1940 pak torpéda typu 93)[1]
Letadla: 1926 až 1929/30:
Heinkel HD 25 nebo HD 26
1 vzletová plošina[1]

Od 1932:
Nakadžima E4N2
1 katapult Kure šiki 2-gó 1-gata[8]

Po rekonstrukci:[p 1]
Kawaniši E7K2
1 katapult Kure šiki 2-gó 3-gata kai-1[9]

Od února 1939 do listopadu 1941:
Nakadžima E8N1
1× Kawaniši E7K2[9]

Od léta či podzimu 1942:
Aiči E13A1
1× Kawaniši E7K2[10]
Ostatní: Po dokončení:
3× 90cm světlomet typu SU
2× 40cm navigační světlomet
2× dělostřelecký zaměřovač typu 14
2× torpédový zaměřovač typu 14
sokutekiban typu 13
henkjo ricuban typu 11[p 4]
4× 3,5m dálkoměr typu 14
směrový radiozaměřovač

Od 1932 navíc:
2× 2m dálkoměr typu Barr & Stroud
2× systém řízení protiletadlové palby typu 91

Po rekonstrukci:[p 1]
3× 110cm světlomet typu 92
2× zaměřovač světlometů typu 94
2× navigační světlomet
2× 1,5m navigační dálkoměr typu 14
2× dělostřelecký zaměřovač typu 94
3× 6m dálkoměr typu 14
sokutekiban typu 92
1× balistický počítač typu 92
2× systém řízení pl. palby typu 91
2× 4,5m pl. dálkoměr typu 94
2× protiletadlový zaměřovač typu 95
2× torpédový sokutekiban typu 93
2× torp. zaměřovač typu 91 model 3
2× panel řízení palby typu 92
1× torpédový počítač typu 93
1× směrový radiozaměřovač

Od listopadu 1941 navíc:
Demagnetizační cívky[11]

Kako (加古) byl první těžký křižník japonského císařského námořnictva třídy Furutaka. Byl dokončen v červenci 1926 jako druhá a poslední jednotka třídy Kako, která byla později přejmenována na třídu Furutaka. V období od července 1936 až do prosince 1937 byl křižník výrazně přestavěn: dostal novou výzbroj, kotle, systém řízení palby a protitorpédovou obšívku.

Kako sloužil spolu se svojí sesterskou lodí Furutaka a obě jednotky se společně zúčastnily první fáze druhé světové války v Tichomoří. Na začátku druhé světové války podporoval Kako obsazení Guamu, druhý pokus o vylodění na atolu Wake, vylodění v Rabaulu a v Lae a Salamaua. Počátkem května 1942 podporoval vylodění na Tulagi a koncem bitvy v Korálovém moři kryl ústup japonského konvoje. V srpnu 1942 se Kako zúčastnil bitvy u ostrova Savo, ve které se Japoncům podařilo potopit čtyři spojenecké těžké křižníky. Druhý den ráno byl ale při návratu Kako torpédován a potopen ponorkou USS S-44.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Třída Furutaka.

Po dokončení nesl Kako šest 200mm kanónů typu 3. roku v jednohlavňových nepravých dělových věžích v ose plavidla: po třech na přídi a zádi lodě, přičemž prostřední věž v každé trojici byla vyvýšená.

V období od července 1936 až do prosince 1937 byl Kako rekonstruován. Původní 200mm kanóny byly nahrazeny za 203,2mm kanóny typu 3. roku ve třech dvouhlavňových dělových věžích.

Služba[editovat | editovat zdroj]

Dne 12. září 1942 byl Kako vyškrtnut ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n Míněna velká rekonstrukce dokončená 27. prosince 1937
  2. Jedná se o ponor střední části trupu. Na přídi byl ponor dokonce 5,760 m
  3. a b Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
  4. Ačkoliv to Lacroix & Wells u popisu 7500T křižníků nezmiňují, pravděpodobně byly na sokuteki šo i dvoje kjori tokei (距離時計 ~ vzdálenostní hodiny), které zpravidla doplňovaly sokutekiban typu 13 a henkjo ricuban typu 11 – viz Lacroix & Wells, str. 770

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 800 až 804. (anglicky) 
  2. a b c NISHIDA, Hiroshi. Furutaka class heavy cruisers [online]. 2002, [cit. 2011-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS KAKO: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2009-09-03, [cit. 2011-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Lacroix & Wells, str. 53
  5. Lacroix & Wells, str. 55
  6. Lacroix & Wells, str. 59
  7. Lacroix & Wells, str. 252, 254 a 256
  8. a b Lacroix & Wells, str. 75
  9. a b Lacroix & Wells, str. 255
  10. Lacroix & Wells, str. 315
  11. Lacroix & Wells, str. 261

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky) 
  • Ivo Pejčoch, Zdeněk Novák, Tomáš Hájek. Válečné lodě 4. Naše vojsko (1993). ISBN 80-206-0357-3
  • PATTON, Wayne. Japanese Heavy Cruisers of World War II. Carrollton, Texas : Squadron Signal, 2006. (Warships in Action; sv. 26) ISBN 0-89747-498-8. (anglicky) 
  • SZEWCZYK, Andrzej; TROJCA, Waldemar. Japońskie krążowniki ciężkie. Warszawa : Militaria, 1994. ISBN 83-86209-03-8. (polsky)  – převážně technický popis

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Kaligrafický symbol
Článek obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.
  • HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS KAKO: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2009-09-03, [cit. 2011-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  • BÉZA, Michal. Kako [online]. military.cz, [cit. 2010-09-15]. Dostupné online.  
  • Kako (Cruiser, 1926-1942) [online]. Washington DC: Naval History and Heritage Command, 2001-10-26, [cit. 2011-03-17]. Dostupné online. (anglicky)