Třída Arethusa (1913)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Arethusa
HMS Aurora
Obecné informace
Uživatelé vlajka Royal Navy
Typ lehký křižník
Lodě Arethusa
Aurora
Galatea
Inconstant
Penelope
Phaeton
Royalist
Undaunted
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud
Předchůdce Birkenhead
Následovník C
Technické údaje
Výtlak 3560 t
Délka 125 m
Šířka 11,9 m
Ponor 4,1 m
Pohon 29 440 kW
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 28,5–30 uzlů
Dosah 2000 nám. mil
Posádka 318
Výzbroj 2× 152 mm (2×1)
6× 102 mm (6×1)
4× 533mm torpédomet (2×2)
Pancíř paluba 26 mm
boky 76 mm
velitelská věž 76 mm
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Arethusa byla třída lehkých křižníků Royal Navy. Skládala se z jednotek Arethusa, Aurora, Galatea, Inconstant, Penelope, Phaeton, Royalist a Undaunted, postavených v letech 1912–1915.[1] Lodě byly určeny pro službu v Severním moři, zejména pro doprovod torpédoborců. Jejich koncepce byla vyústěním vývoje předzvědných křižníků (Scouts) a stala se základem pro všechny další britské prvoválečné lehké křižníky. Novinkou u nich bylo též zavedení nafty jako výhradního paliva. Všechny lodi bojovaly v první světové válce, Arethusa byla v bojích potopena.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Základní výzbroj tvořily dva 152mm kanóny, šest 102mm kanónů a čtyři 533mm torpédomety. Během války se výzbroj změnila. Kromě Aurory a Undaunted ji tvořily tři 152mm kanóny, čtyři 102mm kanóny, jeden protiletadlový kanón a šest 533mm torpédometů. Rychlost jednotlivých lodí byla 28,5–30 uzlů. Pohon tvořila turbínová soustrojí Parsons či Brown-Curtiss, zásobovaná parou z osmy kotlů, ve kterých se topilo naftou. Pancéřová paluba měla sílu 26 mm a část boků rovněž kryl 76mm pancéřový pás.[2]

Osudy[editovat | editovat zdroj]

Arethusa byla vlajkovou lodí velitele Harwichského svazu komodora Reginalda Tyrwhitta v první bitvě u Helgolandské zátoky. Křižník byl v bitvě poškozen a z bojiště musel být odvlečen.[3] Ztráty na palubě Arethusy čítaly 11 padlých a 16 raněných.

V bitvě u Texelu dne 17. října 1914 napadly Undaunted s torpédoborci Lance, Legion, Lennox a Loyal německou 7. půlflotilu torpédoborců (čtyři starší malé torpédoborce), která chtěla naklást miny v oblasti mezi britským pobřežím a mělčinou Goodwin Sands. Britové všechny čtyři německé lodi potopily s minimálními ztrátami jednoho padlého a čtyř raněných.[4]

Jako Tyrwhittova vlajková loď Arethusa zasáhla též bitvy u Dogger banku dne 24. ledna 1915 (v bitvě bojovala též její sesterská loď Aurora). Právě torpédový útok Arethusy poslal ke dnu těžce poškozený německý pancéřový křižník SMS Blücher.[5]

Jedinou ztracenou lodí byla Arethusa, která 19. února 1916 najela poblíž přístavu Felixstowe na minu položenou německou ponorkou UC 7. Křižníkům Galatea a Phaeton se 4. května 1916 podařilo v Severním moři (s pomocí ponorky E 31) sestřelit německou vzducholoď L 7.[6]

Křižníky Galatea, Inconstant, Phaeton a Royalist patřily k lodím, které se účastnily bitvy u Jutska na přelomu května a června 1916. Galatea se rovněž účastnila druhá bitvy u Helgolandské zátoky dne 17. listopadu 1917.

Sedm z osmy lodí válku přečkalo. Vyřazeny byly postupně v průběhu 20. let — Galatea (1921), Inconstant a Royalist (1922), Undaunted a Phaeton (1923), Penelope (1924) a Aurora (1927).[7]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha : Naše vojsko, 1988. ISBN 28-029-88. S. 337. (česky) 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MILFORD, Darren. Arethusa Class Light Cruisers [online]. worldwar1.co.uk, 1998-2006, [cit. 2009-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha : Naše vojsko, 1988. ISBN 28-029-88. S. 58–59. (česky) 
  3. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 1. Rok 1914. Praha : Libri, 2001. ISBN 80-85983-84-2. S. 93.  [Dále jen Hrbek 2001]
  4. Hrbek 2001, s. 102.
  5. Hrbek 2001, s. 118.
  6. Hrbek 2001, s. 86.
  7. Hrbek 2001, s. 194.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu