Parní turbína
Parní turbína je turbína, která převádí tepelnou energii páry na rotační pohyb. Parní moderní turbínu vynalezl Sir Charles Parsons v roce 1884. Postupně byla zdokonalována a spolu se spalovacím motorem ve dvacátém století postupně nahradila parní stroj, který předčí účinností.
Jedná se o točivý tepelný stroj, přeměňující kinetickou energii a tepelnou energii proudící páry na mechanický rotační pohyb přenášený na osu resp. hřídel stroje.
Skládá se z jednoho, nebo několika postupně se zvětšujících lopatkových kol. Lopatková kola, která jsou součástí statoru stroje, se nazývají rozváděcí. Ta, která jsou spojena s rotující osou (resp. jsou umístěna na hřídeli) stroje, se nazývají oběžná a spolu s osou tvoří rotor.
Pro zvýšení účinnosti bývají obvykle velké parní turbíny rozděleny na několik dílů – vysokotlaký a nízkotlaký, případně i středotlaké stupně. Mezi nimi může být i regenerátor páry, který znovu ohřeje expanzí zchladlou páru, čímž zvětší (za cenu dodání relativně malé energie) její objem.
Parní turbína je využívána především v energetice pro pohon alternátorů (tepelná elektrárna, jaderná elektrárna), se kterým bývá mechanicky spojena společným hřídelem. Parní turbína se ale užívá i jako lodní pohon (parník, bitevní loď, jaderná ponorka).
Konstrukce parních turbín [editovat]
Lopatky - Oběžné lopatky jsou vyrobeny frézováním, nebo přesným litím. Proti kmitání se zajišťuje spojením konců kapek bandáží, nebo vyztuženým dráty
Skříň - Je odlitá z oceli, horizontálně dělená s tvarem přizpůsobeným tvaru rotoru
Ucpávky - Labyrintové s postupnou expanzí unikající páry
Ložiska - Rotor je uložen v radiálních ložiscích a pro zachycení axiální síly je vloženo axiální ložisko Jsou většinou kluzná, nasává
