Parní turbína

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rotor parní turbíny Parsons z polského torpédoborce ORP Wicher
Schéma impulzní a reakční turbíny

Parní turbína je turbína, točivý tepelný stroj, který převádí tlakovou a kinetickou energii páry, přicházející z generátoru páry, tj. parního kotle, na energii mechanického rotační pohybu hřídele, osy stroje.

Vynálezce[editovat | editovat zdroj]

Parní moderní turbínu vynalezl Sir Charles Parsons v roce 1884. Postupně byla zdokonalována a spolu se spalovacím motorem ve dvacátém století postupně nahradila parní stroj, který předčí účinností.

Sestava[editovat | editovat zdroj]

Skládá se z jednoho, nebo několika postupně se zvětšujících lopatkových kol:

  • nepohyblivá lopatková kola, která jsou součástí statoru stroje, se nazývají rozváděcí.
  • pohyblivá, která jsou spojena s rotující osou (resp. jsou umístěna na hřídeli) stroje, se nazývají oběžná a spolu s hřídelí (osou) tvoří rotor.

Pro zvýšení účinnosti bývají obvykle velké parní turbíny rozděleny na několik stupňů, dílů – vysokotlaký a nízkotlaký, případně i středotlaké stupně. Mezi nimi může být i regenerátor páry, který znovu ohřeje expanzí zchladlou páru, čímž zvětší (za cenu dodání relativně malé energie) její objem.

Užití[editovat | editovat zdroj]

Parní turbína je využívána

Konstrukce parních turbín[editovat | editovat zdroj]

Lopatky - Oběžné lopatky jsou vyrobeny frézováním, nebo přesným litím. Proti kmitání se zajišťuje spojením konců kapek bandáží, nebo vyztuženým dráty

Skříň - Je odlitá z oceli, horizontálně dělená s tvarem přizpůsobeným tvaru rotoru

Ucpávky - Labyrintové s postupnou expanzí unikající páry

Ložiska - Rotor je uložen v radiálních ložiscích a pro zachycení axiální síly je vloženo axiální ložisko Jsou většinou kluzná, nasává

Související články[editovat | editovat zdroj]